Byl by z toho možný vztah?trvalejší? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Daisybunch, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ten tvůj popis zní trochu děsivě, je to moc naturalistický

Nicméně já jsem za těch svých 29 let života dospěla k něčemu velmi podobnému. Tedy takhle - věřím a vím, že existuje velmi malé procento těch velmi šťastných lidí, kteří se potkají, spojí svoje životy a opravdu spolu žijí šťastně až do smrti. Včetně toho sexu. Jenže tohle je něco, z čeho naše kultura udělala ideál a možná je to taky touha po dokonalosti a něčeho nadpozemského (nadpozemské lásky?), která je v jádru - podle mého názoru - vlatní úplně každému na téhle planetě.

Ale aby se tohle stalo, musejí být oba dva natolik sebe-vědomí a spokojení a musí mít jasno, co vlastně od vztahu očekávají, proč se vlastně chtějí s tím druhým párovat.

A současné vztahy podle mého názoru nevycházejí, protože

1) Lidi nemají pořešené bloky, traumata a jiné paskvilnosti v sobě, přenášejí je do vztahu, projektují je do toho druhého, a vzniká začarovaný kruh

2) očekávají, že je vztah naplní, toho druhého v podstatě využívají pro vlastní potřeby (zaplnění prázdnoty v sobě, jako náhradního otce/matku/banku,...) - to souvisí s tím bodem 1)

3) jedou po konzervativní linii ve stylu: je mi už tolik a tolik, musím si sehnat holku/kluka, v tolika a tolika chci mít dítě a v tolika letech si vezemem hypotéku na barák. A z toho chtějí vytřískat úplně všechno, včetně lásky na celý život, souznění s tím druhým, a hlavně, aby se mnou byl/a do konce života, jak už jsme si to teda slíbili! Pěkný plán, ale já se vždycky ptám: "a co dál? to je všechno?"

...možná ještě něco

Rozumím tomu, že nějaká přirozená lidská potřeba sdílet a tvořit s tím druhým (děti či cokoliv jiného) tu bude vždy a je to tak asi správně, ale stále mě udivuje to, kolik lidí chce a očekává vztah na celý život a kolik z nich se potom diví nebo se cítí ukřivděno, že to tak nedopadlo. Odkud se vzalo to nárokování si druhého?

Když to shrnu (a ještě před 10 lety bych tohle nenapsala): můžeme být, jako lidstvo "naprogramováni" na sdílení, na lásku, na bolest, na cokoliv, ale nemyslím si, že většina lidí je naprogramována na desítky let života s jedním partnerem. To prostě odporuje všem zákonům vesmíru a přírody. Nicméně věřím, že pokud si každý pořeší bloky v sobě a stane se sebe-vědomým, má daleko větší šanci někoho takového potkat. Vědět CO doopravdy chci a KDO jsem. To je základ.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Daisybunch, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To jsem taky nedávno hledala, co se vlastně myslí pojmem "dlouhodobý vztah" (long term-relationship). A prý je to víc jak dva roky. Přijde mi úsměvné, jak se tohle řeší.

Ale má to vůbec smysl takhle měřit? Viz Alenka a bílý králík:
- how long is forever?
- sometimes, just one second.

player » Daisybunch Máš pravdu. Já mluvím v durových tóninach s molovými refrény. Jsem takový A moll 7.
Jde mi o to , aby lidi otevřeli oči a jenom přijali fakta. Jaký byl svět v minulosti dávné , v minulosti nedávné a jaký je v současné době.

Normativy se buď úplně změnily (feminismem a taky erotickou revolucí a osvobozením) a nebo alespoň výrazně posunuly. Z hlediska západní civilizace je v podstatě probíhající jev antifrustrační terapií.Duševní hygienou. Příroda s tím pohnula od stresové povinnosti k přirozené hravosti.Ale je potřeba , aby to lidé uměli sobě navzájem říct. Já třeba dneska to už každý holce říkám zcela na férovku. A - ber , nebo nech ležet.

Problém spočívá pouze a jenom v odchovu potomstva. Bohužel - tady zatím tápem. Kdyby se o tohle nejednalo , už by dávno byl i čas vztahu v podstatě znormalizován - dejme tomu na tři roky. Protože do konce této doby si těla i duše vše řeknou a nastává přirozená touha po dalším poznání.

Jenže za tak krátkou dobu potomka nikdo neodchová. Tudíž člověk (zejména chlap) , kterej se rozhodne založit rodinu by měl touhu po svém štěstí na dejme tomu 19 let odložit a obětovat v prospěch toho potomečka. Jenže - do toho patří i odvykací kůra počítačových her , odvykací kůra ženských sociálních sítí a tak.

Počítač je úžasný kamarád erotiky , ale úžeasný nepřítel rodinného soužití.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Daisybunch, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Jak se vlastně pozná partner pro lásku od partnera pro zamilovanost?"

Hmmmm...to je otázka!

možná, že ten partner pro lásku má tu svoji cestu životem v něčem velmi podobnou té naší. že s ním sdílíme to podstatné, že chceme podobné věci, je tam zároveň i přátelství, úcta, důvěra....
asi...

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Daisybunch, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
já to mám momentálně nastavené tak, že až "najdu" muže, který se bude jevit jako vhodný otec mých děti, tak mu nějak vhodně sdělím něco ve smyslu: podívej, pokud se oba rozhodneme děti mít, pak už je to i o zodpovědnosti a já chci, aby měli zdravého a fungujícího otce alespoň těch 18 let. Jestli budeme spolu chtít zůstat i potom, ok, ale není to nutnost/povinnost/cokoliv.

Takhle to asi zní hrozně, ale přijde mi to fér hlavně vůči dětem,ale i k sobě navzájem. To, jestli ho i po těch 18 letech budu milovat a on mě třeba už ne, to je jiná. Hlavní je, abysme spolu dokázali kamarádit a fungovat v harmonii, když děti vyrůstají.

Jinak k tomu vztahu na tři roky: tohle má asi taky každý jinak, ne? Vidím, že jsou lidé, kteří mají tuhle dobu delší (a pak ti, co jí mají kratší no). Já bych třeba ráda potkala chlapa, se kterým budeme tvořit, sdílet, radovat se a bude to časově skoro neomezené, v tom smyslu, že budeme tak naplněni sami sebou i jeden druhým, že roky třeba poběží a ani si neuvědomíme, jak běží, a může to být klidně deset, dvacet let.
Ale jako vím, že v tomhle musím i já na sobě zapracovat. Protože zatím je moje maximum dva a půl roku. A to navíc s chlapem, se kterým jsem se chtěla rozejít už po roce.

A ještě k tomu odkládání štěstí v rámci manželství pro chlapa - víš, že manželství je dlouhodobě výhodnější pro muže, než pro ženu? z hlediska zdraví i psychiky? Studií je na to dost. Ženy single nebo ženy bez manželství jsou dlohodobě daleko spokojenější, než muži single/bez manželství. V průměru

Ono se totiž i zapomíná na to, že rodina byla dříve hlavně výhodnou ekonomickou jednotkou. Lidé na tom byli tak, že být ve dvou bylo výhodnější, než v jednom, společenské situace (války, nepokoje,..) vedly k tomu, že potřebovali mít své jisté, nějaké to zázemí v podobě tepla rodinného krbu, byli více ohrožováni zvenčí tak si i také více vážili toho, co mají.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Jak se vlastně pozná partner pro lásku od partnera pro zamilovanost?"

Podle mě jde o prostou volbu jedince, jestli chci milovat nebo mám dost. Láska nikdy neodchází, odchází nevědomí lidé. Přesněji řečeno: ignorují ji Ze skutečné lásky se odejít totiž nedá...

Jinak, Tvoje otázka je dobrá, ovšem připomnělo mi to ten typ vztahů, o které se v poslední době dost zajímám. A je to úžasný nejen v osobním prožitku, ale i v pozorování u jiných.

V dnešní době se tomu říká "BDSM 24/7"... ačkoliv s nějakým sado maso to vlastně mělo pramálo společného. Jde vlastně o úplné pochopení role Muže a role Ženy. Funguje to na základě dominance a submisivity, ale té naprosto syrové a přirozené. Vychází to z prazákladního pudu a postupně se to buduje "po čakrách" směrem vzhůru. Ten vztah může fungovat pouze v případě, že mají oba dostatek rozumu a dostatek odvahy se dívat vzájemně, ale hlavně každý sám sobě zpříma do očí.

Takový vztah je pak trvalý zákonitě, protože v praxi to vypadá jako zakonzervování toho prvotního stavu zamilovanosti a opojení na libovolně dlouhou dobu.

"BDSM 24/7" je jen pojem, co ladí oku, protože lidi na to dnes hodně reagují, ale zjevně je to vžité, proto jiný název asi neznám. Pravá podstata toho pojmu se už dávno schovala za pouta, bičíky a omezování osobní svobody, což s tím vůbec nesouvisí.

Pravda je v tom, že pocit náklonnosti, zamilovanosti anebo lásky k jinému se dá v každém z nás ponechat jako trvalý stav. A je to úžasné umění, radost, hloubka, život. Stav bytí.

Tím neříkám, že je to pro každého. Pro mě osobně je to ten nejprapůvodnější princip. Jako přivést k životu to, co bylo ještě před životem, takový je to pocit. Mluvení a psaní o tom stejně nevystihne to, co chci vystihnout.

player » Daisybunch Proč by to mělo znít hrozně? Vždyť křesťanská strana v SRN dokonce jednou už připravovala k projednávání zákon o tom , že manželství by mělo dobu trvání 7 let , pak by se automaticky anulovalo a pokračovalo jen v případě , že si o to oba zažádají.

Statistikám člověk neuhne.

A co se týče té společné tvorby - to ano. Tam pak ten sex jakoby přijde o hlavní roli ve vztahu. Jde až na druhou kolej , proto tvůrčí vztahy mají delší čas na prožití.

Arezet » Daisybunch taky bych řekla