Měl jsem skutečně dlouhé vlasy. Až na zem a za sebou ještě tak metr a půl po zemi. Zajímavé bylo, že mi narostly velmi rychle, snad ze dne na den, ale to v tom snu nebylo vidět, to se neřešilo, tam jsem je prostě měl. A měl jsem k nim jednoznačně kladný postoj, fakt jsem byl rád, že mám tak dlouhé vlasy. Až skoro radost, že tak dlouhé nikdo nemá (třeba má, ale já ho nikdy nepotkal).
Já vím, že proti těm snům, co tu zaznívají, různé sci-fi, fantasy, horory atd., je toto jen činoherní výprava, ale stejně, co vás k takové krásné blbosti napadne?
P.S. Sen byl z první osoby, viděno vlastníma očima zevnitř, takže vůbec nevím, jak jsem v tom snu vypadal. Je klidně možné, že jsem byl ženská, ale přitom to bylo na pracovišti mezi známými kolegy, takže si myslím, že já jsem byl i tam já.
Na pohádku Na vlásku jsem fakt dlouho nekoukal! A Pascala jsem neměl. A obava z plešatění se nekoná, nejsem plešatící typ, jsem šedivák (ve snu však jsem žádné šedivé neviděl, tam byly hnědé).