Intuice - jak ji rozpoznáváte a jak ji rozvíjíte? - Diskuze a zkušenosti

libas » PetV
Děkuji

Pithecanthropus erectus Asi bude velice těžké přesně pojmenovat , co je to intuice, ale v zhledem k tomu, že čím jsem starší, tak je má intuice trefnější, tak bych se přiklonil k tomu, že jsou to zkušenosti uložené v podvědomí,které pod vlivem vnějších vjemů nějak nebereme racionálně v potaz, nebo se tomu nějakým způsobem bráníme.Když si to pak zpětně analyzujeme, často zjistíme že nás ta intuice alarmovala správně…..alespoň já si to takhle vysvětluju.

Rachelinka 5 » PetV Peto..ja Ti poviem,kde je pes zakopany,
akonahle Ty zacnes o laske premyslat,tak udupes svoje city. alebo prave zacinajucu lasku
mas osudove cislo 5...zapamätaj si...nepremyslaj o laske.,nerozpravaj o nej,cit ju..
nechaj veciam volny dej,,ak zbadas svoju milovanu zienku,,,tak budes z nej tak ohureny,ze prestanes mysliet a zacne Ta naopak od radosti boliet brusko,u nas sa hovori,ze budes mat motyle v brusku,jednoducho vyrazi Ti dych a aj rec
budes citit-to je ona

prichadza jar, tes sa,nahoda neexistuje

PetV » Rachelinka 5 Safra, tohle je nějaké mnohoznačné, jakoby tam byl skrytý význam, který mi jaksi v tuhle chvíli nedochází
Proč ty najednou o lásce, když téma je intuice?
A jo, už mě to napadá, ty asi reaguješ na tem příspěvek, jak jsem popisoval mé pokusy naslouchat intuici v souvislosti s těmi dívčinami. No ale to bylo jen pro ilustraci a není to želbohu aktuální, už je to pryč.
Máš pravdu, jaro je tady a pociťuju ho docela silně, hm
Ale však ono to nějak dopadne, určitě dobře
Jo, já vím, že jsem pětka, i co to asi obnáší Vybalancovat svoboda s povinností/odpovědností
Motýli v bříchu, to se mi líbí

PetV » Pithecanthropus erectus No jo, začíná se to komplikovat, v jednu chvíli mi připadalo, že jsme na to přišli - jak psala Ilon, že to je vlastně projev nevědomých procesů, a ty tudíž můžou být omylné, ale taky máte pravdu v tom, že tam je i ta vyšší složka, nezávislá na informacích nashromážděných námi.

Třeba jsem před pár měsíci zkoušel jeden pokus, kamarádka měla úraz, tak jsem se na ni zkoušel naladit a zjistit, co se jí stalo a v které části těla, a fakt jsem to uhádl docela přesně! Jenže když jsem to pak zkoušel opakovat a hádat něco jiného, už se výsledky nedostavily, hm.
Možná štěstí začátečníka

Pithecanthropus erectus » PetV Péťo, to s tou kamrádkou může být klidně náhoda, těch částí těla není tolik, a také pokud máš povědomost o tom, kde nebo za jakých okolností se jí to stalo, podvědomě si dosadíš kde mohla být zraněna.....já jsem spíše čekal nějaké reakce, nebo oponenturu k tomu mému názoru o intuici, versus tušení.Tam bych viděl jádro pudla....

Jyotis Dobrý návod dává Sanya Roman -
dostaví se, pokud cvičíš pozorování svých pocitů v kontextu reality - např. si začneš uvědomovat, kdy jde o tvůj pocit, nebo si se jen "nakazil" něčí náladou a nevidíš u sebe příčinu...zkrátka pozorováním citů, jejich dynamiky...
Zkus taky zpětnou rekapitulaci dne, tam to poznáš.
Pozorovat otevřeně bez předpojatosti a dostaví se. Je to bonus za to, že nevycházíš ze svého ega a předsudků.

PetV » Pithecanthropus erectus Ty mi kazíš radost
Ale jasně, taky mě to napadlo, že to mohla být náhoda, právě proto, že to pak už nefungovalo, ale zase, já jsem věděl jen to, že má nějaký úraz a nic víc, prostě se mi v hlavě ukázalo levé chodidlo - horní nárt, a bingo, prý jí vjelo auto na nohu.
A ode mě oponenturu nečekej, já spíš čekám, že se tu o intuici něco dozvím.

Pithecanthropus erectus » PetV ..no já ti za sebe víc nepovím, než co jsem napsal... spíš ta rozvinutá diskuze by mně mohla přivést na nějaký nový myšlénky....

PetV » Jyotis Díky, Jotis!
Jinak ve mě na základě všech vašich příspěvků o intuici sílí pocit, že si to dělám zbytečně složité a že naslouchat intuici je vlastně velice jednoduché....když člověk ví, jak na to, na co se zaměřit

Jyotis » PetV je a není jednoduché. Roman píše ale velmi srozumitelně a po krocích.. Podobně Keltner v Transformaci vědomí...
ten je dokonce velmi přesný. Jde vlastně o to, že intuice se vždycky ozve, ale musíme se naučit pozorováním svých reakcí i reakcí ostatních, ji včas odchytit, ten první "nájezd", "náznak"..např. než něco spadne, než se někdo řízne. Máme předtím takový "pocit", že se to stane...
Je to věc cviku jako u pozorování aury. Když jednou identifikujeme metodu, ten grif, tak pak už to jde lépe, jen to používat co nejčastěji, aby se z toho stala nenásilná rutina, zvyk...
Je to úplně stejný nástroj, kterým pak realitu i konstruujeme...

Jyotis A ještě mě napadlo, že je dobré k identifikací svých vlastních emocí věnovat pozornost snům, protože tam se naše emoce bez korekce víc projevují...
Kolikrát jsem překvapená, jaké city a pocity se u mne objevují k lidem, kteří v mém snu "vystupují", pokud jsou to známí.
Na druhou stranu, sny nám, podle mne i brání, být nafoukaní, protože tam opakovaně zažíváme úzkosti z pitomostí :)

Nebo umění - tj. nejen vžít se do děje, ale sledovat, co to u mě vyvolává - asociace.. a právě i na filmech si pak mohu ověřit, jak dokážu předjímat, co bude..tam hraje roli i zkušenost, ale taky se objeví přesně ten pocit, o kterém píše Keltner - takové to "svrbění", kdy přesně víme, co bude, nebo co určitě nebude...

Podobně jsem včera trénovala u EZO.cz v TV, protože jsem právě byla doma. Paní tam vyzývala, abychom zavolali, co chceme vědět, že to nemusíme říkat a karty jí řeknou jen ano nebo ne...
tak jsem si zkoušela v hlavě sumírovat, na co bych se zeptala, zda bych chtěla slyšet ano či ne.. a pocity, jaké jsem u toho měla.
A tak jsem zase přistihla některé svoje úzkosti, nebo naopak, že některá otázka pro mne není až tak akutní, u jiné jsem si odpověděla sama...

Poté jsem pro změnu zkusila hádat, co odpoví...

Hlavní postoj, podle mne, je HRAVOST, ne nějaké ambice, pak to nefunguje :)

PetV » Jyotis No ale podle tohohle popisu mi přijde, že se teda intuice může projevovat různými pocity, od varovného "svrbění" spojeného s předtuchou něčeho nedobrého, po pocit "bingo, to musí být ono" při rozhodování mezi více možnostmi.

Tak teď nevím, jestli tímhle zase neslučujeme dva různé nástroje - intuici z našeho osobního nevědomí, založenou na předchozích zkušenostech, která jen jinak, lépe zpracuje dostupné, třeba podprahové informace.

A pak intuici vyplývající z napojení na nějakou neosobní infobanku, která pak člověka varuje před něčím, co se stane.

A ještě jsem moc nepochopil, proč v předchozím příspěvku radíš v souvislosti s intuicí věnovat pozornost i jiným lidem a tomu, jak na nás působí. Co tím myslíš.

A dík za odkaz na studijní literaturu, podívám se po ní

Jyotis » PetV Vidím to takto:
My jsme v případě intuice PŘIJÍMAČ, - tudíž musíme se umět odladit od šumů, umět si vyčistit hlavu i srdce.
K tomu potřebujeme sebepoznání, abychom rozpoznali, co je šum od nás, co od druhých, co je relevantní informace a co nikoli.
Jako u rádia - je to cizí stanice? nejde to, protože mám blbě anténu? nebo mi něco cloní v bytě, jiný předmět?

Rozpoznání šumu zevnitř: Největší informační hodnotu pro nás mají emoce - ty nám ukazují, co nás poznamenalo + i -, tj. kde nevidíme jasně.. přičemž ještě rozlišuj emoce jako určité napětí spojené s konkrétní situací a egem a schopnost vhledu, soucítění, lásky...kdy nejde o napětí spojené s egem, ale spíš otevřenost, sdílení, odvahu, nárůst energie a zároveň vnitřního klidu.Ten klid je podstatným indikátorem, který umožňuje fungování intuice.

Rozpoznání šumu zvenku: tj. první lekce u S. Roman - řada našich změn nálad vzniká z toho, že nereflektujeme náš vzájemný vliv s lidmi, tj. přijde někdo s "blbou náladou" a nás najednou napadají špatné věci, ač jsme předtím měli dobrou náladu. Do tramvaje vstoupí někdo agresivní, my ho neregistrujeme, ale v dané chvíli na nic nemyslíme, tudíž jsme snadný přijímač /nevědomý/ a rozčílíme se třeba na člověka vedle, že do nás strčil, ač jinak bychom to pominuli.
Tj. i takovou pozornost potřebujeme k tomu, abychom se "odladili".

Charakter intuice - intuice je v každém případě komplexní, tj. my musíme být schopni pro nás pochopitelného překladu do obrazu, slova. K tomu potřebujeme zkušenosti, kultivovat představivost apod.
Zároveň ovšem odpoutaný HRAVÝ a zvídavý přístup, ne že si dáme do programu: bude z nás čaroděj, který bude radit druhým...
Dokonce i prosté nadšení, že se nám podařilo něco uhádnout nás okamžitě odpojuje, protože do toho vstupuje ego se svými ambicemi, tj. emoce... Nejde o to emoce nemít, to nejde, ale identifikovat je, pozorovat je.
Zase to připodobním k přístroji - potřebuješ nějaký dekodér, software...

Háňa* » PetV Začátek je OK, jenom to zaměřování bych opravila - když se člověk na nic cíleně nezaměřuje

PetV » Háňa* No jo, to je na jednu stranu pravda, jenže jsem z toho doteď pochopil, že ta intuice se zpravidla projevuje podobným pocitem, takže když ten pocit už jednou identifikuju, tak se příště zaměřím na to hledat tenhle pocit v té řadě možností řešení, co mě napadají, a podle něj poznat, které řešení mi radí intuice, ne?
Tudíž se na něco zaměřit musím, na hledání toho pocitu.

Háňa* » PetV Ty bys furt něco identifikoval
Prostě se uvolni, na nic cíleně nemysli a nech myšlenky volně plynout. Nedělej hned závěry ze všeho, co tě napadne. nepočítej, co bylo první a proč..... prostě nic nedělej, jen poslouchej - jako kdybys poslouchal nějakou hudbu a v klidu si počkej, až přijde okamžik AHA

Jyotis » PetV pozorovat a identifikovat je správně - musíš získat co nejpřesnější vnímání, ale ne hledat, pozor....
jen si všímat, tj. trénovat postoj pozorovatele.

PetV » Jyotis Moc hezky a srozumitelně napsané, naší Býčí mluvou

A ještě doplňující otázku.

Dejme tomu, že si takovýto klidový, pozorovací stav navodím a nějaká odpověď mi přijde.

Doporučuješ (ty nebo ostatní), si tu odpověď tzv. ověřit tím, že to za nějakou dobu zkusím znovu, abych zjistil, jestli se dostaví stejná odpověď, respektive doprovodný pocit že to je správné řešení, nebo do toho raději už nevrtat a nevracet se ke stejné problematice, protože by hrozilo, že začnu pochybovat?

PetV » Háňa* Tomuhle rozumím, ale přijde mi že si pořád trochu nerozumíme v tom, co mě zajímá

Prostě v určitou chvíli existuje několik možných řešení, která mě v průběhu času napadla a už nevím, které bylo první, druhé, třetí.
Tudíž nezačínám od nuly, z ničeho.
A já chci zjistit, které řešení mi radí intuice.
Minimálně si předtím musím zformulovat otázku, kterou chci zodpovědět.
A pak už jo, to beru, že bych měl přejít do "pohotovostního režimu"

Jyotis » PetV to by měl být průběžně trénovaný postoj, občasnost není spolehlivá...
Navíc, když to začneš, tak je to zábavné..všímáš si najednou mnohem víc věcí, přinese to větší porozumění lidskému chování, vždycky se Ti to vrátí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Intuice je něco co už jsem měla jako děvče. Velmi jsem cítila to co se děje kolem mě, vnímala kamarády. Nějak mě vždy zavedla správně, když jsem se naučila nebo chceš li porozuměla co mi říká, vždy mě navedla správným směrem. Trochu déle mi trvalo než jsem pochopila či zkušenostmi života došla do fáze daleko víc ji vnímat u jiných lidí. Já to moc neumím vysvětlit, ale já mám spousty konkrétních příkladů. Bylo to gesto toho člověka či nastalá situace. U mojí maminky volala mi a ona na sobě nikdy nedává znát že jí není dobře. Ten den mi jen přišlo že nějak jinak poskládala větu. Sebrala se jela za ní a zachránila jí život. Je to tak zvláštní jak mi někdy začne najednou pracovat, skládají se mi události, gesta, mimika a někdy jen to jak ten dotyčný dýchá. A musím říci že někdy si přijdu i trochu mimo, ale zatím mě má intujice vždy dokázala pomoci a co je pro mě hlavní spoustě lidem. Co více si přát.

Najdise.cz » PetV Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
... intuice není o tom "si vybrat", intuitivní podnět nemá logiku, protože nebere v úvahu lineární čas, že se jako něco stane (ono už probíhá a zároveň končí). A protože to my ještě nevíme, zdá se nám to jako blbost a intuici zamítneme. Své chybné rozhodnutí poznáme až za nějaký čas (slovy "já jsem měl udělat tamto, něco mi říkalo že to mám udělat jinak"), ale v ten moment ten výsledek nejsme schopni vidět.

... velká překážka v rozlišení intuice od myšlenky bývá touha správně se rozhodovat mezi něčím, tedy rozumové úvahy (chce se stále něco vyhodnocovat, dělat věci kontrolovaně "správně"). Ztišením mysli (neaktivováním, nerozvíjením myšlenek) rozvíjíme své vnímání všeho, tedy nejen smysly, ale vše se nám navíc jakoby dovysvětluje. Těžko o tom psát

Mysterious » PetV U nás v práci jsem cítila už na podzim něco zlého, takové vibrace,napětí,přímo zhuštěný vzduch, který nevěstil nic dobrého a to nebylo vůbec jasné o co půjde, možná už vrchnost tehdy měla něco v jednání a ono se to nyní projevuje doopravdy a dotkne se mě to.Také tomu napomáhá dedukce.Snažit se uhodnout,jak se věci vyvinou nebo spíše vyvozovat podle okolností v globále, podle jedné věci nestačí.A člověk to najednou nějak ví.

PetV » Mysterious To je taky zajímavé, tuhle zlověstnou atmosféru jsme si asi někdy zažili každý, jen ještě jak v tu chvíli poznat, čeho se to týká.

A jak radíš použít dedukci, tak většina přispěvatelů v téhle diskuzi radí opak, nesnažit se na to přijít myšlením, které člověka zmate, protože možností člověka napadne víc.
Jako dedukce sama o sobě je určitě dobrá a já ji používám často a úspěšně, taky i proto, že mám většinou dobrou dedukci a intuici moc nevnímám.