prosba o radu ...vztah - Diskuze a zkušenosti

MeloryNox » Melody Pond Máš pravdu v tom, že vůle partnetů, dělá hodně. Hlavně, co se týče kompromisů a přizpůsobění se. Co se ale týká osudové lásky s velkým L, jsem toho názoru, že tahle láska musí Tvým vnitřkem totálně hýbat. Prostě ji cítíš každým coulem svýho já. Když není s Tebou, připadáš si poloviční a tak...

MeloryNox Ahoj Maiko,

chcecš slyšet ve zkratce můj příběh?
Rozešla jsem se s mojí osudovou a největší láskou před pěti lěty. Chodili jsme spou skoro 5 let. Měli jsme problémy havně proto, že jsme je neuměli řešit jako dva dospělí. Nebudu říkat detaily rozchodu.

Po rozchodu jsem si našla nového přítele. Vydrželo to 2,5 roku. Po něm přišel další přítel - 2 roky. I když začátky byly fajn a cítila jsem návaly zamilovanosti, nebylo to nikdy tak silné jako k mé osudové lásce.

Přesně, jak jsi říkala, "něco" tam chybělo. Nikdy jsem to nedokázala přesně pojmenovat. Svou velkou lásku jsem měla tak nějak v podvědomí, občas ve vědomí. Zavzpomínala jsem na to krásné. To ošklivé dávno vyšumnělo.

Zvláštní bylo, že čím déle času od rozchodu uběhlo, tím více jsem na něj myslela. V tomto případě přísloví "sejde z očí, sejde z mysli" nefunguvalo.

Dnes jsme spolu, 4 měsíce. Milujeme se. Jsme v jádru stejný. Jen trochu dospělějsí, uvědomělější a problémy umíme řešit s nadhledem. Jsme štastný, že pokračujeme v naší lásce.

Ať si říká kdo chce, co chce, pokut je Ti někdo souzený, tak ho z hlavy a se srdce nevytlačíš. Když se o to budeš snažit, budeš trápit sebe i partnera, se kterým budeš.

Bůh ví, jestli se Tvůj příběh nebude podobat mému...

Háňa* V tom ti žádná snaha nepomůže - buď to tam je nebo ne