Moc by mě zajímaly Vaše názory . Prostě mě potkala věc, kterou bych prostě v životě nečekala, že se mi stane. Mám partnera, s kterým vedu takový nemastný neslaný vztah, mám pocit citovýho vzduchoprázdna. Přesto jsem nic nehledala, až se mi v životě ocitl jeden pán. Tak strašně jsme se do sebe zamilovali, ani jeden jsme do té doby nevěděli, jak silný může být pocit lásky, sounáležitosti, mít pocit, že do sebe zapadáme jako puzzle. Ale má to samozřejmě klasický háček - je o devět let starší, má malý dítě. Kdyby neměl malýho, už bychom byli spolu, neví, jestli ho dokáže "opustit". Co s tím? Čekat? Nechat to radši rychle být? Jít do toho?
HL
Uvědomila jsem si, jak ve skutečnosti vypadá a lze cítit lásku. Bezpodmínečnou lásku. Už chápu, proč mají lidi děti a proč je milujou, když jenom křičí a budí je v noci :-). Posunul mě za pár dní tak, jak se mně samotné nepodařilo za deset let, když jsem se snažila vyčíst lásku z knih. Proč jsem ve svém vztahu? Společný majetek, solidní partner, věkově a vůbec obecně vhodný........ Setkání s velkou láskou......přesně takhle to NAZÝVÁ ON.Pro oba největší cit života.Proč by nám něco takového mělo jenom prosvištět živote? Proč bysme tu velkou lásku neměli vzít a žít jeden pro druhého?