nebýt Tebetak jsem jen žil a sto roků sebe plahočilnebýt Tebe nenosil bych v sobě Nebepo tvé Lávce já věčnost chodilnad útesy a s móresytu a tam i kámen hodilna posteli s nebesyzamřížovali pak moje tělokřičím volám: já, já nevinný! plakat a plakat se mi chtělopíšu prstem do hlínyach ty slzy slzičky , snědl jsem je všecičkyÓ jébyly hořké , byly horkébyly mojev tom čůrat slzy se mi chtělo zastavím se … jsem opět na Lávcepomalu dohání mě vlastní tělo... a sním už jenom o láscenebýt Tebe nepoznal bych v sobě Nebe