Sluníčko skrz mraky sněží úsměvu kyticejá začínám smlouvatroky nebo aspoň měsíceusmíváš se duhouhodin ještě tisícena stranu druhouproč ještě bys tu byl?málo´s ještě pokazil?tak třeba bych vše napravil!úsměv tvůj jsem vyloudildlouho byls tu hostčasu bylo dostna lásku i na radostteď polož na podnossvojí upřímnostbez masky a předstíránípřiprav sobě účtovánía čeho se vlastně pořád bojíš?tak vyslov, o co dneska tolik stojíš?co víc ke štěstí bys dostat ještě chtěl?a co bys dělal, kdybys všechno (s)měl?možnátěch hodin budou ještě tisícea tahle city naplněná kyticepoznácože?ano, Boževždycky jsi mě učila odvážně se smátproč já bych nebyl s tebou vlastně rád?až lásku a radostpoložím ti na podnosbude to málo nebo dost?tím přece neměří se host!….večeřet se bude pravda
mitea
» Zitto
Este nechápeme vecnost... cítime len,ako sa cas posúva cítime sa nahí a bezmocní hladáme cestu dzunglou citov kazdou zmenou príde i odveta a spomenieme si,ze sme krácali spolu...