Člověk někdy nemůže ani dospat...Tak chodí,bloumáV šest votvíraj pekárny- tak jeden sladkejúsměv, prosíma pocukrovat...moučkovym.Tak člověk chodí, bloumáodhalen a sám...Jak mezi panelákyvtrhne jaroje zle!povidám!Paní z dvanáctýho patrasype peří z prošívaných dekAlík touží po Astě,všude to voníprvní komářinesou noci bez mrazuJó, jen já sedím u zamrzlý řekya bloumám o naději...Ledy uvnitř bolí, jak narážejí(prý o nekonečnu, pche!)Člověk někdy nemůže dospat, jak je sám...I kdyby přešla celá karavana po jeho skráni(celá planeta!?)Jsi uzavřená řeka ledema já jsem poetaŘíkal jsem cukr!moučkovej! ne sůl!...Toužím Tě uvítat...Chléb a sůl...jenhttp://www.youtube.com/watch/…
Tyna_Tynka
» Wolfinka
jo tak teda pro přesnost (ne úplně přesně ale ) z tohohle života 12ti milionům 201 tisícům a 120 (to je krásný číslo 12201120 to tu přesnost oželím) ale jinak se to bude blížit tak nějak těm patnáctimiliardámzaokrouhleně/ne/limitěkdyMseblížínekonečnusnadmožná