V přilehlém koutě uvnitř sámbez pevné půdy pod nohamave stínu sebe..nevnímámpohlazen zůstáváma v bdícím snuteprve skutečně usínáma přestože pravdu známna dosah rukyna špičce nosupolykat hořkouranní rosu..nepřestávámjen se ptámjak je to? ..co je to? a kdo poví mi to?nadále uvězněn zůstávámv přilehlém temném koutěopuštěn v myšlence nepoznán..uplně sám opuštěn v realitěsrdce své dobrovolně znovu zamykám
myriam
.....naozaj sme my váhy divné povahy...si tam občas zalezieme a môžu nám hovoriť čo chcú...my tam proste potrebujeme byť.....je to naozaj niekedy taký masochistický večierok.....
Kopretina.B
Krááásná báseň ! Nádhera! Rozumím přesně, co je tím myšleno, taky mám čas od času takovéhle sebezpytné, melancholické nálady . I Vodnáři jsou snílci. Ale srdce na zámek nedávej, to by byla škoda...