Větve stromůuž do listů se nehalíty vrstvy barevjá beru nyní do dlanía vyhazujitam nad koruny, k mrakůmnevím skoro nicale dost už chápunejde vložitvše co cítím do vět, slovsnad v očíchtam je vidět ze mě dostjen čísta chápat správně slzykdy slanébolest srdce už těžko držía sladkév mém úsměvu štěstí se chvějea stékajíkdy duše se trápí a kdy se smějeale není snadné čístnení lehké vnímat..........snad víc dívat se do očísnad víc si slz všímat.....
Rotan
» medulka
Když spatříš odraz v oku který v té záři malovati nejde Když zahledíš se do hloubky vidíš velké srdce až se podivíš že jeho velikost se do tak křehké bytosti vejde