buba
Začnu také zvesela, vidím krásnou tvář dívky, padlého anděla, vypila co neměla. Proč se to se mnou všechno točí? Snad se mi hlava nerozskočí, ta silnice se nějak zvedla, na záda mi pěkně sedla, áách mám nějaký břicha bol, zatracený alkohol.
Dívka krásná, v šatech jak z peří labutí, zasněná leží bez hnutí. Ještě omámená něžností, nechce se jí vůbec domů, na odlehlé asfaltce v okolí stromů, vzpomínky protkané láskou, v mysli jí stále bují, dívá se do nebe,jak mraky plují. Stále jeho vůni cítí, jak jí balil do svých sítí, v očích zrcátka ohníčků plály, prsty si s kadeřemi hrály. Na rtech chuť polibku medového, doteky šátku hedvábného. Nyní cítí,tlukot srdce svého, tak s touhou omamnou myslí na milého. Ze země cítí slunce žár, on jí své srdce z lásky dal, a ona se mu dala celá, teď tu leží,šťastná,němá...