Byly doby a není to tak dávnomyslela jsemže všechno sama zvládnusamostatná jednotkaznělo to jak lichotkapevná jako chlapchtěla jsem to tak?První do dveří se vrhatsama sobě kytky trhatkabát sundavat si samabýt občas táta a i máma.Začaly bojev těle co se silné zdáloslzy v očíchco jich jindy bylo málopořád smutnáchybu jsem jinde hledalaa prozřeníže sama jsem jí dělala.Našla jsem moji ženskou částco byla strčená až vzadustačilo trochu přemýšleta přiznat si tu pravdu.Že:Potřebuji něžnou náručjemné doteky a hlazenínechat občas slzy stékata nemít z toho mrazení.Klidně do dveří jít druhánechat si kabát pověsitzůstat sice dál i silnásvou slabost ale projevit.S dojetím kytky přijímatže voním více poslouchatcítit se zcela zase ženoujá nemám teď už vůbec strach.Je to totiž nádhera
Zitto
» medulka
Hazard, riziko a sázka bez naděje na výhru v krvi malou rozbušku a na zádech bombu (tu kyslíkovou) a možná taky láska bez nároku na prohru a v kapse krásnou naději že zahlédneš kousíček duše ženy (o tom jsme původně začali) co posvěcuje zemi svým tajemstvím věčně krásným nekonečným neuchopitelným nenapodobitelným nepopsatelným a tolik potřebným pro zachování Země pro člověka ...a pro mě