Slza po tváři mé stékátolik říct bych ti toho chtělaemoce ze mě tryskají jako řekaco nakreslit bych ti chtělaVšak nemám štětec po rucemůžu jen psát tato slovajá ač jsem po rozchodu, rozlucezázrakem začínám milovat znovaCítím přítomnost andělů na každém krokuvidím jejich zář v sobě saméjako bych spala tisíce bezesných rokůa teď zrodila se z pěny slanéOpouštím a vzdávám se minulosti- konečně!zamávám starým bolestem- pryč s nimi!zahazuji vás teď a tady- už jste zbytečné!už nebudu se brodit černými závějemi!V hlavě mi zní Boží symfoniejak andělé hrají na flétničkykdyž doprovází je mé harfy melodietak rozezvučí se i loutničkyVím že tam jsi, že potřebuješ obejmoutdovol mi dovol ukázat ti postupně sebeneboj se lásku moji vroucně přijmoutchytnem se za ruce a budem koukat do nebeJsem s tebou a ještě o tom nevíš...
Wolfinka
Tvá báseň Ajvy na mě působí jako očista... vzdáváš se všeho starého a s jistotou kráčíš do nového... Přeji ať on vyslyší tvůj hlas... co voláš...
už zase ocelová žena
Milá Ajvy! Přeju ti hodně andílků kolem tebe a už žádná zrádná minulost, černé závěje... Už jen samé příjemné paprsky štěstí a hodně lásky , zasloužíš si to a mooooc ti to přeju!