Mít děti, pád do chudoby? - Diskuze a zkušenosti

Svá štírka » fanik No, nesoudila bych tak rychle ..... Pracovala jsem jako mladá v kanceláři jako účetní. Starší syn se mi narodil 1987 a druhý v 1992. Rozvedla jsem se 1996 a o práci, jako rozvedená s malýma dětma bez hlídání, jsem nezavadila, no a taky jsem stárla..... Zkušenosti, které jsem měla z dřívějška mi byly na prd, jelikož se najíždělo na počítače, který jsem neměla a tedy na něm nic neuměla. Než mi povyrostly děti a mohla jsem se svým vzděláním něco dělat, byla jsem neatraktivní a bez zkušeností. Zaplatila jsem si rekvalifikaci, ale bez praxe mě stejně nikde nechtěli. Bylo to velmi stresující a hladové období, kdy jsem měla i tři práce na černo, abych svoje děti uživila. Ex manžel mi dával 1400 Kč na oba kluky a chodil za nima s úsměvem a Tatrankou. Nepřipadám si ani hloupá a ani líná, jen se to prostě tak nějak stalo. Ovlivnilo to celý můj život a dnes už s tím sotva něco udělám. Vy, muži, to máte v tomhle jednodušší. Jdete si leckdy za svou kariérou, milenkou a děti zůstávají mámě, která se z toho může . Ale nestěžuji si, určitě bych na tom nic neměnila, oba kluky jsem chtěla a jsem za ně vděčná. No, neznám tě osobně, takže nesoudím......ale taky mám svůj názor. A hlavně už neříkám, že se mi "tohle" nemůže stát. Člověk nikdy neví, co se mu stane. Moje bývalá kamarádka taky měla pocit, že jsem blbá, když jsem se rozvedla, že to ona by nikdy neudělala a rozváděla se za mnohem horších podmínek pár let po mně.... no chytrá jako rádio.

fanik » Svá štírka Já ted nějak nevím jak to myslíš a co je na tom špatně? Podobné to měla i moje účetní a plno dalších, takhle to píše život no. Je pak už na nás,jestli se zařídíme a jsme v pohodě nebo ne, nikdo jinej to za nás stejně neudělá

Svá štírka » fanik Myslela jsem to tak, že se to stalo i jiným lidem a je jich hodně. Nejsou ani hloupí a ani neschopní a přesto pracují za podprůměrný plat a jsou rádi, že vůbec mají práci, jsou už staří a málo výkonní. Mohu potrdit, protože dvacetileté kočce už fakt tempem nestačím.
Jsi o dost mladší než já, takže tuhle dobu, kdy nám ujížděl z různých důvodů vlak, jsi byl ještě v pubertě a tohle šlo mimo tebe. Proto si myslím, že ta poslední tvoje věta je poněkud přes čáru. A někdo se zařídit mohl a někdo ne, každý má jiné podmínky a vůbec se to nemusí týkat inteligence, pracovitosti nebo snahy. Proč soudit někoho, v čí kůži jsme nebyli? Tobě taky bude víc a víc let a méně a měně sil budeš mít, je to jen otázka času a poznáš to na své kůži. Je to život.
Nevím, jaký vztah máš k osobě, které jsi tento vztah psal, ale mně se to tedy dotklo. Asi to ještě nemám tak úplně v sobě zpracované a nějaká ta křivda tam ještě je. Fakt je, že už s tím stejně nic neudělám a nakonec jsem děti chtěla a bez nich si život neumím představit, takže to asi tak mělo být.
No, nepotřebuji to víc pitvat, tak se měj co možná nejlépe.