Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Záhada nevědomí - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Záhada nevědomí
14.03.2018 - 11:54
Bosch
Záhada nevědomí
V současné době převládají dvě představy o tom jak funguje naše podvědomí.
První představa je ta že neocortex (povrch mozku, vývojově nejmladší oblast) je spojen s racionálním prožíváním, zatímco co limbický systém vývojově nejstarší je spojen s procesy nevědomými, které ovlivňují vědomé prožívání.
Druhá představa říká, že ty procesy nevědomé probíhají v mozku všude, a hranice mezi tím zda procesy projdou do prostoru vědomého prožívání závisí na synchronizaci.
Nové metody výzkumu mozku jsou zaměřeny na to aby hodnotily právě tento přechod z nevědomého do vědomého prožívání. Tento přechod je dán synchronizací na 40Hz vizuální kůry paritálního cortexu a dalších oblastí mozku kdy si začínáme uvědomovat "o co se jedná" a tímto vzniká bdělé uvědomění.
Zdá se že první způsob fungování mozku je spíše překonaná záležitost, pozornost je dnes více věnována právě přechodu z nevědomého do vědomého stavu.
Tato hranice je zdá se být dána jakýmsi prahem uvědomování, na který jsme nastaveni a který jsme schopni do jisté míry i ovlivnit.
Uvedené poznatky naznačují, že žádný zjistitelný fyzikální předěl mezi bdělým vědomím a podvědomím neexistuje, ale že naše bdělé vědomí i podvědomí jsou obé přímou součástí téže reality která v daný moment má v případě bdělosti pouze tu vlastnost že synchronizuje různé části mozku v obraz který dává smysluplnost.
Zdá se tedy že tato hranice možného vnímání je závislá na naší vůli více než si dokážeme připustit, a to pouhým soustředěním na věci vnější (což hranici uvědomování posouvá směrem k extroverzi), anebo na věci vnitřní (což posouvá hranici uvědomování k introverzi).
Dalším velmi zajímavým jevem je objev takzvané sítě defaultního módu mozku, který objevil dr.Reichl po 25 letech výzkumu. Tento muž známý svým článkem "Co mozek dělá když nic nedělá" zjistil, že určité (defaultní) části mozku jsou více aktivní právě když je mozek nezatěžován vnějšími podněty.
To vedlo k lokalizaci těch částí mozku které nabývají významu v klidovém režimu, kdy se věnujeme sami sobě, introverzi, naopak dochází zde k útlumu když se věnujeme vnějšímu světu.
Zajímavé je že tato část mozku je tím aktivnější, čím více klidového režimu jsme schopni v sobě navodit. Má se zato že zde právě aktivujeme naše podvědomé části mozku se kterými takto jsme(začínáme být) ve spojení. Je to vlastně brána do našeho podvědomí.
Takovýto stav je vlastní například stavu meditace, případně odpočinku, relaxace, bdělého snění..
Zda tedy dojde k překlopení z nevědomého na vědomý mód prožívání je spíše záležitostí upření pozornosti, a není zde omezení nějakou předem danou předdefinovanou oblastí kam se nelze dostat. Tato hranice mezi vědomím a nevědomím je dána právě jen synchronizací vjemů v dané(v podstatě jakékoli) oblasti uvědomování aniž by záleželo na tom zda se jedná o objekty vnitřní anebo vnější.
Závěr který z neurovýzkumu mozku plyne je ten, že neexistuje oblast našeho vědomí která by nešla propátrat (zvědomit). Jde jen o to kam upínáme svoji pozornost. V tomto smyslu lze naše vědomí i nevědomí prožít jako součást jednoho a téhož celku, nikoli jako jen "zde" a "tam" jak se v duálním bipolárním světě (druhu myšlení) domníváme.
Upřením pozornosti do nitra jsou naše vnitřní obsahy stejně objektivizovatelné jako ty ve vnějšim světě, budou však více výrazné neboť niternější. Budou více zahrnovat naše vnitřní obsahy, emoce..méně obrazy a tvary.
Hranice za kterou se rozkládá tento vnitřní (podvědomý, snad dosud archetypový) svět zle nazvat prahem možného vnímání a práce s ní je otázkou tréninku.
Tato hranice je v některých parametrech měřitelná laboratorně.
Poznání a propojení oblastí dosud zahaleného "podvědomí" s vědomím bdělým (zvědomění podvědomých obsahů mysli) pak lze nazvat poznáním, sebeuvědoměním, osvícením.
Myslím si že moderni neurověda docela dobře odhaluje způsoby k poznání sebe sama, k zodpovězení základních lidských otázek o naší podstatě kterou je v důsledku neomezené vědomí.
První představa je ta že neocortex (povrch mozku, vývojově nejmladší oblast) je spojen s racionálním prožíváním, zatímco co limbický systém vývojově nejstarší je spojen s procesy nevědomými, které ovlivňují vědomé prožívání.
Druhá představa říká, že ty procesy nevědomé probíhají v mozku všude, a hranice mezi tím zda procesy projdou do prostoru vědomého prožívání závisí na synchronizaci.
Nové metody výzkumu mozku jsou zaměřeny na to aby hodnotily právě tento přechod z nevědomého do vědomého prožívání. Tento přechod je dán synchronizací na 40Hz vizuální kůry paritálního cortexu a dalších oblastí mozku kdy si začínáme uvědomovat "o co se jedná" a tímto vzniká bdělé uvědomění.
Zdá se že první způsob fungování mozku je spíše překonaná záležitost, pozornost je dnes více věnována právě přechodu z nevědomého do vědomého stavu.
Tato hranice je zdá se být dána jakýmsi prahem uvědomování, na který jsme nastaveni a který jsme schopni do jisté míry i ovlivnit.
Uvedené poznatky naznačují, že žádný zjistitelný fyzikální předěl mezi bdělým vědomím a podvědomím neexistuje, ale že naše bdělé vědomí i podvědomí jsou obé přímou součástí téže reality která v daný moment má v případě bdělosti pouze tu vlastnost že synchronizuje různé části mozku v obraz který dává smysluplnost.
Zdá se tedy že tato hranice možného vnímání je závislá na naší vůli více než si dokážeme připustit, a to pouhým soustředěním na věci vnější (což hranici uvědomování posouvá směrem k extroverzi), anebo na věci vnitřní (což posouvá hranici uvědomování k introverzi).
Dalším velmi zajímavým jevem je objev takzvané sítě defaultního módu mozku, který objevil dr.Reichl po 25 letech výzkumu. Tento muž známý svým článkem "Co mozek dělá když nic nedělá" zjistil, že určité (defaultní) části mozku jsou více aktivní právě když je mozek nezatěžován vnějšími podněty.
To vedlo k lokalizaci těch částí mozku které nabývají významu v klidovém režimu, kdy se věnujeme sami sobě, introverzi, naopak dochází zde k útlumu když se věnujeme vnějšímu světu.
Zajímavé je že tato část mozku je tím aktivnější, čím více klidového režimu jsme schopni v sobě navodit. Má se zato že zde právě aktivujeme naše podvědomé části mozku se kterými takto jsme(začínáme být) ve spojení. Je to vlastně brána do našeho podvědomí.
Takovýto stav je vlastní například stavu meditace, případně odpočinku, relaxace, bdělého snění..
Zda tedy dojde k překlopení z nevědomého na vědomý mód prožívání je spíše záležitostí upření pozornosti, a není zde omezení nějakou předem danou předdefinovanou oblastí kam se nelze dostat. Tato hranice mezi vědomím a nevědomím je dána právě jen synchronizací vjemů v dané(v podstatě jakékoli) oblasti uvědomování aniž by záleželo na tom zda se jedná o objekty vnitřní anebo vnější.
Závěr který z neurovýzkumu mozku plyne je ten, že neexistuje oblast našeho vědomí která by nešla propátrat (zvědomit). Jde jen o to kam upínáme svoji pozornost. V tomto smyslu lze naše vědomí i nevědomí prožít jako součást jednoho a téhož celku, nikoli jako jen "zde" a "tam" jak se v duálním bipolárním světě (druhu myšlení) domníváme.
Upřením pozornosti do nitra jsou naše vnitřní obsahy stejně objektivizovatelné jako ty ve vnějšim světě, budou však více výrazné neboť niternější. Budou více zahrnovat naše vnitřní obsahy, emoce..méně obrazy a tvary.
Hranice za kterou se rozkládá tento vnitřní (podvědomý, snad dosud archetypový) svět zle nazvat prahem možného vnímání a práce s ní je otázkou tréninku.
Tato hranice je v některých parametrech měřitelná laboratorně.
Poznání a propojení oblastí dosud zahaleného "podvědomí" s vědomím bdělým (zvědomění podvědomých obsahů mysli) pak lze nazvat poznáním, sebeuvědoměním, osvícením.
Myslím si že moderni neurověda docela dobře odhaluje způsoby k poznání sebe sama, k zodpovězení základních lidských otázek o naší podstatě kterou je v důsledku neomezené vědomí.
Příspěvky v diskuzi
Stránka:
1 2
20.03.2018 - 12:22
| Filtr
Bosch
Další dnes již vyvrácenou představou je že levá polovina mozku je zodpovědná za racionální rozumové funkce, je matematická, zatímco pravá je umělecká iracionální údajně více citová.
Tak tato představa ač vzala již za své přesto zakořenila v hlavách lidí kde stále často žije hlavně v astrologických i esoterických kruzích svým životem.
Zdá se že mozek vytváří svůj vlastní svět a celkem málo se stará o "objektivitu světa".
O tom svědčí například fakt že mozek si mnohé chybějící fragmenty které by jinak zůstaly beze smyslu (a tedy neuvědomělé) sám dotváří do "smysluplných" obrazců a forem které dávají význam. Takto se "zvědomují". Z venku tedy přijímáme jakýsi polotovar se kterým si pak náš mozek nějak poradí, s původní realitou to však už nemá nic (anebo málo) společné což je jedna z problémových otázek současné neurovědy.
- Mozek člověku nedává šanci na objektivitu
- Svobodná vůle je mýtus o kterém ve skutečnosti nic nevíme, můžeme snad uznat jako reálné jen to že v nás vzniká "pocit svobodné vůle", ale rozhodnuto je již předtím než jsme pojali rozhodnutí samotné
- Neexistence solitérního ohraničeného autonomního "selbst", jáství, které by představovalo základ naší osobnosti
Tak tato představa ač vzala již za své přesto zakořenila v hlavách lidí kde stále často žije hlavně v astrologických i esoterických kruzích svým životem.
Zdá se že mozek vytváří svůj vlastní svět a celkem málo se stará o "objektivitu světa".
O tom svědčí například fakt že mozek si mnohé chybějící fragmenty které by jinak zůstaly beze smyslu (a tedy neuvědomělé) sám dotváří do "smysluplných" obrazců a forem které dávají význam. Takto se "zvědomují". Z venku tedy přijímáme jakýsi polotovar se kterým si pak náš mozek nějak poradí, s původní realitou to však už nemá nic (anebo málo) společné což je jedna z problémových otázek současné neurovědy.
- Mozek člověku nedává šanci na objektivitu
- Svobodná vůle je mýtus o kterém ve skutečnosti nic nevíme, můžeme snad uznat jako reálné jen to že v nás vzniká "pocit svobodné vůle", ale rozhodnuto je již předtím než jsme pojali rozhodnutí samotné
- Neexistence solitérního ohraničeného autonomního "selbst", jáství, které by představovalo základ naší osobnosti
© 2007-2024 Najdise.cz