Představy můžou zahubit naše vztahy - Diskuze a zkušenosti

Mici Angóra » player To nemůžeš vědět, jak to brali, když neměli žádné srovnání, to je jen z dnešního pohledu. Možná to prostě brali, jak to je a když byla možnost užít si něco pěkného, tak toho využili, možná i víc než my zpovykaní. Jinak běžný plebs neměl dohodnuté sňatky.

Mici Angóra » tulačka Mít tak kolem sebe tlupu chlapů...

Tady jich máš, stačí si jen vybrat.

Mici Angóra » tulačka Uspořádej sraz

weBRA » tulačka Osobně si myslím, že máš z části pravdu. Na druhou stranu, pokud se člověk odprostí od představ a nechá proudit tu zákeřnou realitu, tak je vše podstatně jednodušší. A když už si něco představuje, tak je dobré si uvědomit, že to jsou pouze představy a že realita je prostě ve většině případů jiná :/.

Najdise.cz » tulačka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dmu se pýchou,že ten můj by kurz přežití přežil a ještě by zachránil i mě,protože bych schválně umírala.

Háňa* » Sosna zvlčelý Hlásím se do klubu - taky to z nadpisu neznám

Buddha/2 No samozřejmě. Díky představám vztahy i vznikají, tak proč by je jiné představy nemohly zahubit

Áta22 Ahoj Elizabeth,
všichni tohle neznáme; hlásím se do skupiny, která nedumá nad tím "má mě rád, nemá mě rád" "podvádí, nepodvádí" takové to trhání kopretinových lístků; přiznám se, že odkazy jsem nečetla. Jsem spíše ve skupině: je mi s ním/s ní dobře, rozumíme si, důvěřujeme, nepitvám vztah, ale zase nejsem debil a poznám, kdy to není vzájemné. Něco na způsob "ber, nebo nech být a obráceně; beru nebo ne...
Dát do vztahu své sebevědomí. Tohle jsem já a nepřetvařovat se.
Lásku a důvěru nemůžeš nařídit; je, nebo není. Tak to vidím já. A ostatní třeba úplně jinak...

Pithecanthropus erectus » Áta22

Elizabeth Crevel » Áta22 Je nebo neni... A kde nic neni, ani smrt nebere...v tom s vami souhlasim... Tak to proste je...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tohle bohužel znám, nebo spíš - znala jsem. Člověk jako já, s přehnanou fantazií a sklonem k analyzování pak vytváří v hlavě naprostý nesmysly. Teď už se mi to daří korigovat. Ale je pravda, že spouštěčem byl u mě určitě první vztah, který se hrozně nečekaně rozpadl, bez nějakých náznaků čehokoliv.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jinak jak tu pročítám tuhle diskuzi, tak si říkám, proč vlastně vztahy existují, proč chceme s někým být. Když pominu motivy jako je sex, peníze atp. pak mi z toho vychází, že je to proto, že prostě člověk je společenský tvor a má potřebu sdílení s někým, kdo je mu blízký.
Což vlastně souvisí s tou teorií, že od základu jsme určitým způsobem oddělení od celku, žijeme ve světě duality a to vše v nás způsobuje pocity neúplnosti, které vedou k potřebě toho druhého. Aby vznikl celek, abysme se cítíli úplní. Je to vlastně (asi) otázka ega, protože na jiné - nepozemské úrovni, úplní jsme. Každopádně se to zařídilo tak, že vztahy jsou, protože jinak bysme jako lidstvo vymřeli.

(A zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdyby najednou spousta lidí začínala být osvícená, nechtěli a nepotřebovali by vztah, věnovali by se jiným věcem, než je rodina a partnerský život. Úplně to ve mně asociuje princip Vodnáře, který má ze všech znamení ke vztahům jako takovým nejdál.)

to jsem se jen tak zamyslela, snad tím příliš nenarušuji téma diskuze

Elizabeth Crevel » Pietra di Luna Rozhodne ne..
Jsou chvile kdy so vystacime.sami se sebou...taky zalezi na znameni jak jste rekla...
Ale clovek casto pocituje pocit prazdnoty, a hleda uspokojeni jeho potreb...
Ja sama si dovedu predstavit, kdybych byla uplne sam zavrena, bez okolniho sveta....jak.dlouho bych to asi vydrzela? Nekdy to zkusim...si dat pauzu od.lidi a od vsech.. Dekuji za inspiraci..

Háňa* » Pietra di Luna .... nepotřebovali by vztah, věnovali by se jiným věcem, než je rodina a partnerský život....

Vždyť to tak je, nikdo to, co se tady nazývý vztahem, nepotřebuje. Může se věnovat jiným věcem.
Nebo, ještě líp, nemusí se věnovat ničemu, může všeho prostě být "jen" součástí.
Proč by měl člověk něčemu SE VĚNOVAT - se darovat - se odevdávat ?

Problém je, že si lidé vypředstavují ideální vztah, potom někoho klofnou a když už mají "kus", začnou se snažit - přetvářet, budovat vztah, budovat harmonii, .... dokonce často i dělat kompromisy, aby harmonie vznikla - aby ji vyrobili.
Čili jedou úplně obráceně a diví se, že to nefunguje, že jim v tom není dobře.

Vztah je přece to první. Nevzniká po nějaké lopotě, on už je. Jen o tom ti lidé neví, že jsou spolu v nějaké souvztažnosti, že spolu ladí, dokud se nepotkají.
V okamžiku, kdy se potkají, je hotovo, nemají potřebu něco vyrábět, přetvářet, budovat, ... Co ladí, to je přece v pořádku tak, jak to je - víc, než harmonie, být nemůže ....
Tohle je vztah. To první je jen snaha o výrobu nějaké iluze

player » Háňa* Protože je k tomu předurčen. Ostatní živočišné druhy jen touží se najíst a rozmnožit.

Tím je člověk člověkem , že se něčemu věnuje.

Elizabeth Crevel nedávno jsem v učebnici psychologie četla celkem zajímavý odstavec, který se týká mužů a žen a jejich komunikaci...
S dovolením si dovolím citovat, myslím že se to hodí k této diskuzi...

Ženy hovoří více o emocích a časěji kladou otázky. Řeší-li problém, rády si ho s někým prodiskutují.
Muži na rozdíl od žen mají rádi více ticho. Když nehovoří, nemusí to v žádném případě znamenat, že jsou rozzlobeni nebo uraženi. Řeší-li muž problém, promýšlí varianty řešení obvykle sám a ostatním většinou sděluje až konečné řešení...

Najdise.cz » Elizabeth Crevel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně to se mi už asi rok honí hlavou - mám hroznou chuť odjet někam, kde mě nikdo nezná, a být tam. Sama, v klidu, a nějakou dobu jen tak žít, vyčistit si hlavu a vlastně i duši. Mám pocit, že by mi to mohlo dost prospět.

Buddha/2 » Elizabeth Crevel To bysme Ti tu řekli taky

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nevím, jestli ti rozumím....Jak tě tak čtu, tak mě napadá, že už samotný vztah sám o sobě vyžaduje nějaké dělání. Respketive - dovedu si představit, že by se potkali dva lidé, kterým by spolu bylo dobře. Ale kdyby se rozhodli jen být a nic nedělat,t ak by se vlastně ani nemohli dál potkávat a ten vztah vytvářet. už jenom naplánování toho, že se uvidí v tolik a tolik tam a tam a budou dělat to a to, je nějaký akt. Jak by spolu jinak mohli být?

Nebo máš na mysli, že už to samotné setkání dvou lidí vlastně dává vzniknout vztahu? ale co pak?

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jinak ten tvůj příspěvek, jak se mi teď rozležel, ve mně probudil pocit, který jsem měla před pár lety, když jsem chodila sem na Najdise a byla vnitřně taková vyladěná, nechávala jsem věci plynout a tenkrát jsem potkala muže, se kterým jsem měla prozatím ten nejlepší vztah. A mám pocit, že to bylo proto, že jsem plynula s proudem, bez nějakých snah a přemítání...

Jo, to bylo fajn.

Děkuju

Buddha/2 » Pietra di Luna Asi nemyslela nic nedělat absolutně . Jen ve smyslu předělávání

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A co když je k tomu předurčen, ale zároveň je předurčen k tomu jenom prostě být? co když bytím to začíná a také končí?

Buddha/2 » Pietra di Luna Si myslím, že nemá smysl přemýšlet o předurčení. Člověk totiž JE pořád.
Konkrétní způsob svého bytí si vytváří z velké části sám ...

Háňa* » Pietra di Luna Ne, tak jsem to nemyslela, že by něměli nic dělat, samozřejmě. To "jen být" je tady často chápáno i vykládáno extrémně, ale za to já nemůžu - mnou ne .

JEN BÝT pro mě neznamená nic nedělat, jen čumět do mraků a volně dýchat, než zetleju
Jen nepodléhat chtění, na ničem křečovitě nelpět a na nic násilím netlačit .... prostě akceptovat, že děje, co se dějí, občas nejsou v souladu s tím, co zrovna chce můj mozek. A při tom věřit, že je to tak v pořádku, protože vesmír ví, co dělá. Všechno má svůj důvod a souvislosti, do kterých náš mozek často nevidí - udělat v klidu kroky, které TEĎ udělat můžu, ale neprat se s ničím a netlačit to jinam, než to je. Vědět, že je to tam, kde to být má a že i když jsem z toho teď vyhozená z rovnováhy, našvaná nebo smutná, jednou pochopím, proč to tak muselo být.

Občas se ti určitě už stalo, že jsi byla smutná, že se něco nepovedlo, nevyšlo, podělalo, ale potom jsi zpětně, po nějakém čase, zjistila, že to vlastně bylo dobře, protože ... něco ... někam tě to přivedlo, někoho jsi potkala, prostě se po čase stala nějaká "náááhoda" .
A najednou to do sebe zapadalo, proč se před časem stalo to tehdy nepříjemné, ta "smůla", co jsi měla - proč to tak vlastně muselo být - najednou to má logiku, posloupnost a hlavně, to, co před tím byla nepříjemnost, vnímáš teď jako štěstí. "Kdyby mě tehdy nevyhodili z práce a já se nemusela odstěhovat do Kotěhůlek kvůli nové, nepotkala bych Pepu" ... např.
Tak tak nějak jsem to myslela. Formulovat tyhle věci je dost psycho
Prostě chtění a lpění děje spíš deformují a brzdí, než co jiného.

Háňa* » Pietra di Luna
Jo, to bylo ono - věci se dějí bez tlaků a snah