Nedávno jsem potkala ,,toho pravého". vnímavý empatický muž, se kterým jsem se cítila, jako bychom se znali odjakživa. tohle se mi ještě nestalo. rozuměli jsme si beze slov, četli si myšlenky od první chvíle.už vím proč - byl to gay.myslíte si, že je možné najít takové porozumění s heterosexuálem?máme (muži a ženy) vůbec šanci si vzájemně porozumět nebo se můžeme jen tolerovat?zažil to někdo?
Sosna zvlčelý
» Buddha/2
Já jsem taky proti vojně. Bylo mi to vysvětlováno horem dolem, ale ani jeden argument mě nepřesvědčil. To už víc dalo klukům do života podle mně spíše na civilce sloužit v nemocnici, v ústavech pro postižené, nebo i někde v důchoďáku se starými nemohoucími lidmi. Už pro to uvědomění, jak může každý z nás být nemohoucí, odkázaný na druhé. Ale je pravdou, že v případě některých by byla vojna lepší a bezpečnější, než jim svěřit péči o kohokoli.
Buddha/2
» Sosna zvlčelý
No jo, ale pořád jsme u toho, že někdo druhý nám určuje co musíme. A co člověk nedělá z vlastní vůle a nebaví ho to, k tomu nemůže mít dobrý vztah. Nechtěl bych být jako nemohoucí odkázaný na takovou "péči" . Kdo je ten, kdo může určovat jakou zkušenost někdo potřebuje ? (podle mě je to výrazem pýchy prosazované mocí)