Podivuhodný zážitek-bytost z astrálu? - Diskuze a zkušenosti

Glimmer Man » SIRAH Až jednou dostaneš infarkt, tak taky nebudeš moct říct, že to určitě není infarkt, protože se ti to nikdy předtím nestalo...

Ano "bejt nanervy" je trochu jinej stav, než jsem popisoval.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Laki :), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
chtela jsem k tomu neco rict, ale nemuzu, Glimmerman me zabil


hele mela jsem podobny zazitek s mysi


rozepisovala jsem se o tom tady

mela jsem taky teplotu a ve spanku v noci mi prislo ze po mne prebehla mys

ale bylo to fakt tak realne, ze jsem rozsvitila, sla na WC a nevericne ji zacla v perinach hledat

nemuzu to presne popsat jak se to deje, protoze to nevidim, ale je to o zmenenem stavu vedomi, neuroenergetickych prenosech a formovani aury podle toho, co nervy "citi", takze to mozek i "vidi"

urcite to souvisi s hladinou alfa a tretim okem, astralnim telem a jemnohmotnou energii

ze je to ale VENKU, mimo tebe, je projekce

jelikoz astralni svet je ve skutecnosti prazdny

je v nem pouze to, co svymi myslenkami do nej "vytvorime"

jako v Nekonecnem pribehu hm

pak si to samozrejme muze nekdo nekde jinde telepaticky "precist" ALE samo o sobe to neexistuje

aneb neni pozorovane bez pozorovatele

takze nic te nenavstevuje

nic se nezivi tvym strachem, pouze "strach ma velke oci" a podporuje fantazie, ktere se pak diky neuroprenosum "zhmotnuji"

obecne v noci, v polospanku a v nemoci se toho deje vic, protoze vedomi upada do jinych hladin

doba je tomu akorat ponekud otevrenejsi

nic vic

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Neferlin, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Už jsem to tu někdy dávala, psala jsem to jednou na jedny stránky.

Když jsem se s dušemi poprvé setkala, tak to bylo na podzim 2007, to jsem byla na intru. V noci, jak když jsem byla v polospánku, kdy nevíte jestli se Vám to zdá nebo ne, jsem slyšela kroky a pak se mnou někdo začal strašně třást...no hnus. Chodilo to za mnou asi tak třikrát. Bála jsem se usnout...Nějak jsem si vzpoměla na Archanděla Michaela :-) Jedinou motlitbu co jsem uměla zpaměti byla Andělíčku, můj strážníčku a později jsem zjistila, že jsem jí neříkala celou :-) Vždy jsem jí říkala před spaním. Pak jsem se musela přestěhovat do vedlejšího pokoje. Myslela jsem, že za mnou nebudou chodit. Hmm jo kulový... Nějaký potvory mi začaly lézt do sna i přes den. Chodili za mnou čím dál víc. Večer si sedali na postel. Když jsem se jednou večer učila a holky spaly, tak jsem cítila jak mi někdo kouká na záda. Pak jsem šla spát a oni přišli k mé posteli, nevím kolik jich bylo, ale dost. :-) Prosila jsem Archanděla Michaela a pak jak když vidíte či nevidíte :-), jsem ho viděla...měl krásná velká křídla, byl úžasný...je to můj Miláček :-)Od té doby co za mnou chodí duše, tak mám pod polštářem křížek a medailonek s Panenkou Marií, později jsem si je nechala posvětit. Chodili se mnou i do školy, kamarádka říkala, že u mě vidí jakousi "mlhu". Chodili za mnou i doma. Budili mě ze spaní nebo mi lezli do sna a nechtěli, abych se vzbudila. To byli spíš stíny. Ale byli u mě také andílci, jejich přítomnost jsem cítila nejvíc o svatáku :-)

Takže se nebát, modrý světlo a volat archanděla Michaela