Hypersenzitivita v horoskope - Diskuze a zkušenosti

Saly » MG34 A odkiaľ vieš či duše všetkých čo zomreli si nenaplnávolali zážitok byť zabití, lebo takúto skúsenosť potrebovali a že pilot zas chcel zažiť aké to je zabiť veľa ľudí? Ich slobodné vôle sa navzájom dopĺňali. Každý dostal to, čo chcel zažiť.
Človek si plánuje mať aj určité ľudské vlastnosti, túžby, sny a tie sa môžu javiť dokonca v rozpore s tým, čo má naplánovaná duša, ale presne to si naplánovala. Inak by nemohla zažiť to, čo potrebuje.

Nad tým si nerozmýšľal?

MG34 » Saly Pilot by zabil spoustu lidí jak v Kokuře tak i v Nagasaki (o to by ho jeho svobodná volba města "neochudila") anebo to taky mohl úplně otočit a bombu odmítnout hodit - jeho svobodné rozhodnutí se nedalo předjímat, kam to hodí nebo nehodí

Nejde o to, že by těch Japonců tolik chtělo zemřít (to ti celkem nerozporuju, to je teď irrelevantní, kolik by jich bylo) - jde o to, že pokud by to bylo jak říkáš, lidé z Kokury a z Nagasaki by se museli na poslední chvíli nějak vyměnit, kdyby si to pilot SVOBODNĚ přebral tak, že to hodí na to "nesprávné město".

Jinak by žili ti nepraví a zemřeli by taky ti nepraví - v řádech stotisíců. To mi vysvětli, zatím ses tomu vždy vyhnula...

Saly » MG34 Nepraví a praví, to neexistuje. Všetko je tak ako má byť. Aj naše rozhodnutia sú už vopred naplánované. Pilot sa pre ten čin rozhodol už pred narodením. Ak by to tak nebolo, tak by sa rozhodol inak. Slobodnú vôľu môžeme prejaviť i v tomto živote no iba vo veciach, ktoré neodporujú nášmu plánu a to v tom, ako to vnútorne spracujeme, ako budem myslieť, cítiť, aký vnútorný postoj zaujmeme, či sa budem obviňovať, či budeme obviňovať druhých, či si dokážeme odpustiť...

Príklad z Biblie, ako je všetko už vopred naplánované, to čo urobíme...

"Vtedy im povedal Ježiš: Vy všetci sa pohoršíte na mne tejto noci, lebo je napísané: Budem biť pastiera a rozpŕchnu sa ovce stáda. Ale po svojom vzkriesení predídem vás do Galiley. Odpovedal Mu Peter: Ak sa všetci pohoršia na Tebe, ja sa nikdy nepohorším. Ježiš mu riekol: Veru, ti hovorím, že tejto noci, skôr, ako kohút zaspieva, tri razy ma zaprieš. Odpovedal Mu Peter: A čo by som aj umrieť mal s Tebou, nikdy Ťa nezapriem. Podobne hovorili aj všetci učeníci."

"Peter však sedel von na dvore; i prišla k nemu služobná dievka a povedala: I ty si bol s Ježišom Galilejským! On však zaprel pred všetkými a odpovedal: Neviem, čo hovoríš. Keď vychádzal bránou, uzrela ho iná a povedala tým, čo tam boli: Tento bol s Ježišom Nazaretským! A zase zaprel s prísahou: Nepoznám toho človeka! Onedlho pristúpili tí, čo tam stáli, a povedali Petrovi: Veru, aj ty si z nich, veď i tvoje nárečie ťa prezrádza. Vtedy začal sa zaklínať a prisahať: Nepoznám toho človeka! A hneď kohút zaspieval. Tu sa Peter rozpomenul, čo mu povedal Ježiš: Skôr, ako kohút zaspieva, tri razy ma zaprieš. I vyšiel a žalostne zaplakal."

MG34 » Saly to, co popisuješ, není žádná svobodná vůle, když je dopředu dané, jak to všechno dopadne... tzn. u všech tvých textů si tady budu muset udělat revizi, protožes psala něco jiného než myslelas Žádná REÁLNÁ svobodná vůle podle tebe nakonec není a to asi dost změní pohled na to, cos tu doteď psala...

třeba z pohledu té prevence - ty se vyhýbáš místům, kde by tě mohli okrást - proč to děláš, že se tomu vyhýbáš, když je to všechno stejně dopředu dané nějakým "plánem"?

proč se vyhýbáš operacím, když je to všechno stejně dopředu dané nějakým "plánem"?

Bosch » Saly Svobodná vůle je vlastně moci si svobodně zvolit co budu považovat za svobodnou vůli.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kdo přežije zacyklený cyklón, přežije v budoucnu cokoliv.
A pro hypersenzitivika to platí dvojnásob.

Saly » MG34 Veď o tom to je, že tá slobodná vôľa spôsobuje to, čo sa nám stane. Duša vie, my ako ľudia nie.
Problém je v tom, že my si tu v tele nepamätáme, čo sme si naplánovali, čo sa nám má stať, čo nie. Môžeme mať len nejaké pocity na základe skúseností, ktoré sme zažili v minulosti (v tomto či minulých životoch) no na ktoré sa nepamätáme a preto cítime z niečoho obavy, alebo si dávame väčší pozor pri niečom ... inak by to nemalo zmysel tu byť. Neprežili by sme to, čo sme si naplánovali a vytvorili v medziobdobí, v duchovnom svete. Tento svet nevnímam ako miesto, kde je náš domov, ale ako miesto skúšok, učenia, príležitosti ktoré ponúka hmota, najnižšie vibrácie.

Ak sa vyhýbam miestam, kde by ma mohli okradnúť, tak možno preto, že už takúto skúsenosť nepotrebujem, zažila som to v minulom živote a moja duša si naplánovala nechodiť na také miesta, ale na iné. Alebo som v minulosti niekoho okradla no neviem to, ale cítim, že by ma mohol niekto okradnúť, tak sa tým miestam budem vyhýbať z tohto dôvodu, aby som sa vyhla okradnutiu. Moja ľudská myseľ si môže myslieť, že ak sa budem takým miestam vyhýbať, tak sa mi nič tak nestane. Ale ak sa mi to má stať, tak sa na také miesto raz dostanem, aj keď som to nechcela. Napríklad. duša by chcela vedieť ako to je, keď je v tele, ktoré je okradnuté. Vie už aké je to okradnúť, tak sa rozhodla slobodne, že si vyskúša opak. V základnom pláne každej duše je rásť, učiť sa, tvoriť a poznávať. Ak by niektorá duša toto odmietla, môže. Má slobodnú vôľu a právo sa rozhodnúť no odmietnutie učenia má tiež svoje následky. Neviem síce ako presne no cítim, že nie sú príjemné. Dáva mi to zmysel. Boh vie, čo je pre nás dobré a k tomu uspôsobil aj vesmírne zákony. My, ako ľudia to nevieme, len si myslíme, cítime ale v skutočnosti nevieme, čo sme si naplánovali, ako sme sa rozhodovali v minulom živote, čo sme zažili, čo ešte máme zažiť ... istotu však nemáme, jedine ten, kto sa dokáže nejakým spôsobom napojiť na dušu, na podvedomie ... ale overiť sa to dá až spätne, o čom boli tie naše pocity, či len o podvedomej spomienke na niečo, čo sa nám kedysi stalo, alebo o tom, čo sa nám ešte len malo stať

MG34 » Saly Takže když to shrnu:

- jakési duši přisuzuješ rozhodovací schopnosti a svobodu volby "tam někde v záhrobí", ale tady na Zemi ne (i když je tady ta duše tatáž entita, navíc obohacená o hmotné tělo).

- tzn. tady na Zemi jsme podle tebe jen takoví zombíci, co si pasivně odžijí nějaký plán ze záhrobí a pak se posunou do dalšího kola?

- přesto ale se tváříš, že svůj plán na základě nějakých pocitů(?) znáš, jen na něm nemůžeš nic měnit a přesto ho aktivně vědomě dodržuješ (!), i když bys nemusela (a věř mi, že to možné je - se úplně utrhnout ze řetězu a dělat všechno úplně jinak) - ty ale tvrdíš, že to nejde změnit, ale přesto se aktivně staráš, aby se to nezměnilo - tomu asi celou dobu nerozumím úplně nejvíc - proč to řešíš, když je to podle tebe dané. Anebo naopak když to není dané, tak proč to neřešíš jinak a proč tu možnost upíráš pilotovi letadla nad Kokurou a Nagasaki?

- pokud si tam v záhrobí (svobodně) nastavíš nějaký plán - např. žít spokojeně jako jeptiška v klášteře a pracovat na zahradě - no a pak se narodí nějaký nový člověk, co si za plán svobodně zvolí, že bude likvidovat všechny jeptišky - tak to ten tvůj původní plán nepřebije?! kde by pak byla svoboda volby toho zlotřilce?

- uvědomuješ si vůbec ten nevyhnutelný konflikt případných takových plánů? a to lze i v opačném gardu - co když budeš chtít být zavražděna a nenajde se žádná "duše", co by chtěla vraždit??

- to jako jsou plány a pak jsou jejich A-čkové a B-čkové realizace podle možností nějakého velkého šéfa koordinátora, případně C - sorry jako, máš smůlu, tenhle plán nebude, nejsou lidi? A na tom se nedá nic změnit?

Popravdě čím dál víc rozkrývám to, jak to tu prezentuješ, tím víc mi to přijde přitažené za vlasy. Nic proti, alespoň ten zdejší svět "zbude" pro lidi, co v něm skutečně žijí. Ale nestíhám kroutit hlavou nad tím masochizmem a odevzdaností a alibismem přenesení zodpovědnosti kamsi do záhrobí...

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Budeš-li kroutit hlavou nad vším, co nezapadá do tvé logiky, tak riskuješ, že ti jednou hlava upadne do talíře.
-----------
(pardon, Mars útočí)

Edit: alibismus v jistém slova smyslu imho sám o sobě není problém, pokud nežehráš na vzniklé důsledky a pokorně je přijmeš. Potom nevidím důvod, proč takovou situaci vůbec hodnotit a všelijak strozepohledově analyzovat, protože si zaslouží spíše respekt jako nikoho neomezující svobodné rozhodnutí. A v odevzdanosti umí někteří jedinci najít i skvělý pocit uspokojení, svého správného místa. I vzdání se může být velká osobní výhra.

Áta22 » Saly Nedá mi to a musím se přimotat; podobnou teorii, kterou zastáváš jsem už slyšela. Tuším poprvé v nějaké přednášce od paní I. Adamcové? Nejsem si jistá, je to už pár let.
Tohle mi vůbec nesedí. Dokonce je ta teorie rozvedená ještě dál; ony se ty duše spojí a domluví se dobrovolně na roli agresora/vraha/násilníka a oběti... To mi prostě hlava nebere; takže tím omluvíme všechny vraždy,
sexuální zneužívání dětí, sadistické psychopaty atp.? V podstatě vše je v pořádku, a jak má být?

PS a pardon, že to nebylo zcela k tématu a hypersenzitivitě

Najdise.cz » Áta22 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Myslím si, že lze připustit myšlenku, že to sice není v pořádku, ale má to tak být.

Saly » MG34 1. Áno, pripisujem duši slobodnú voľbu rozhodovať , najmä v duchovnom svete, lebo tam prebieha zároveň plánovanie. Ak je už duša vtelená, tak sa môže slobodne rozhodovať tiež, no nie všetky jej rozhodnutia sa zrealizujú, lebo telo má tendenciu ťahať dušu dole do jeho nižších vibrácii a človek ako taký (teda duša + telo) má obmedzenú schopnosť rozpamätávania sa na plán duše. Nezrealizujú sa tie rozhodnutia, ktoré by boli v rozpore s plánom pre ktorý sa duša rozhodla.
2. Áno, svojim spôsobom sme my ľudia akoby naprogramované stroje, či zombíci, ako si to nazval ty a pri realizovaní plánu na Zemi sa môžeme slobodne rozhodovať, ako na udalosti zareagujeme, aký postoj k ním zaujmeme. Ide tu o vnútro, duchovnú rovinu, teda čo cítime, napríklad, nenávisť, zlosť, závisť, opovrhnutie, povýšeneckosť, pýchu, alebo lásku, zmierenie, súcit, pokoj. Nemôžeme však reagovať tak, že niekoho zabijeme, ak nám to neumožňuje plán duše našej aj toho druhého. Musí tam byť súlad, energetické prepojenie, ktoré pritiahne k nám človeka, ktorý bude zabitý a nás k nemu. Ak sa niekto rozhodne zabiť telo druhého človeka, tak sa to nemôže stať bez toho, aby s tým duša „obete“ nesúhlasila a nebola s tým uzrozumená pred narodením. Takže ak sa na to pozeráme z toho uhla pohľadu, tak potom sa dá povedať, že slobodná vôľa má svoje obmedzenia a hranice, nesmie zasahovať do slobodnej vôle druhého.
3. Na pláne duše nemôžem nič meniť, inak by nastal konflikt a chaos, lebo ak by si každá duša zmyslela, že poruší plán , tak si to ani neviem predstaviť, čo by z toho vzniklo. Musí v tom byť poriadok, systém. Plánom myslím udalosti, ktoré sa nám majú stať a ktoré nemôžeme odvrátiť či zmeniť. Môžeme sa len rozhodnúť ako na nich zareagujem v zmysle, či sa rozčúlime, budeme nadávať a cítiť zlosť, nenávisť, alebo či to prijmeme s tým vedomím, že sme si to sami vytvorili, sme za to zodpovední len my a nikto iný. AK sa nám nepáči čo sa deje môžeme zmeniť len to, čo je nám dovolené zmeniť. Ak niečo nie je dovolené, to znamená, že to je v rozpore s plánom ktorejkoľvek duše, tak sa nám to zmeniť nepodarí, nech by sme robili pre to čokoľvek. Ak niečo chceme zmeniť, máme nutkanie to zmeniť a nie je to v rozpore s plánom niektorej zúčastnenej duše, tak to môžeme zmeniť . Takmer každý človek pozná pocit, keď sa niečo neudialo podľa jeho terajšie plánu, ktorý si vytvoril v tomto živote. Buď chcel niečo získať, dosiahnuť, alebo urobiť, no napriek snahe, sa mu to nepodarilo. A prečo, ak to tak veľmi chcel a robil preto všetko? Lebo to bolo v rozpore s plánom jeho duše či duše iného. A prečo niektorí ľudia niečo nechcú a predsa to dostanú? Prečo niekto cíti, že niekam nemá chodiť a iný zas, že tam má ísť? Lebo sa takto má realizovať plán duše.
4. Ku konfliktu plánov nemôže dôjsť, lebo nad všetkým bdie Boh a on sa stará o to, aby všetky plány do seba zapadali ako puzzle. Ak by sa nenašiel žiadny človek, ktorý by bol ochotný zavraždiť toho, kto chce byť zabitý, tak sa nájde nejaké zviera, alebo padne na človeka strom, skala, udrie doňho blesk. Nie je dôležité ako by bol človek zabitý, ale aké pocity by mu to prinieslo, aké skúsenosti aj pre tých naokolo, čo už nechcú zabíjať, ale naplánovali si napríklad spoznať aké to je, ak stratia blízkeho človeka skôr ako sa dožije staroby, alebo aké to je prísť o dieťa, o rodiča ...
5. Áno, veľký šéf a koordinátor, to je sám Boh, ktorý to má celé pod kontrolou, aby naše slobodné vôle neboli v konflikte.
6. Ak máš pocit, že skutočne žiješ, tak ma to úprimne teší Ja som si ešte neprešla všetkými skúškami a mám pocit, že ten plán duše som zatiaľ nenaplnila, ale verím, že sa mi to podarí. Stále sa len učím a poznávam ...zatiaľ nedokonale

Saly » Áta22 Nikto sa potrebuje a chce naučiť odpúšťať a ako inak by sa to mohol naučiť ak nie tým, že jemu, alebo jeho blízkym niekto iný ublíži?

Ako spoznáme aké to je milovať, ak nevieme, aké to je nenávidieť a čo všetko nám nenávisť prináša? Ak sme proti násiliu, tak zrejme preto, že sme násilie sami zažili na sebe a pravdepodobne sme ho predtým aj sami pôsobili. Učíme sa, poznávame každým životom, každou skúsenosťou, zážitkom, prežitím pocitov a emócii týkajúcich sa skúseností. Ak odmietame agresiu a pritom máme v sebe pocity nenávisti a agresie voči tým, ktorý ešte nevedie čo agresia prináša do budúcna, tak sme sa ešte nepoučili. Agresívna myšlienka vyslaná k druhému človeku je rovnako agresiou ako fyzické napadnutie. Z pohľadu človeka sa to môže javiť ako niečo odlišné, ale z pohľadu duše je to úplne to isté.

Aj sadisti, psychopati, vrahovia a agresori zistia skôr či neskôr, aké pocity im prinieslo ich rozhodnutie a poučia sa ... Môžeme im však pomôcť aj tým, že ich síce obmedzíme na fyzickej slobode, ale neodsúdime ich v duchu. Skúsenosť obmedzenie na fyzickej slobode je väčšinou súčasť plánu ich duše no aj oni aj my sa môžeme rozhodnúť či budeme ďalej nenávidieť, alebo budeme odpúšťať a vzdáme sa nenávisti, zlosti, agresie. Toto naše rozhodnutie bude mať vplyv na to, či sa budeme chcieť (potrebovať) odpúšťaniu a láske učiť cez ďalšie lekcie. Ak v duši odpustíme, tak pozdvihneme na duchu nie len seba, ale aj toho komu odpúšťame a sme o krok bližšie ku konečnej jednote v láske všetkých duší. Duša je viac ak telo no skrz telo sa duša najviac môže naučiť, pochopiť..

Najdise.cz » Saly Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Fascinuje mě ta disciplinovanost a uvědomělost duší, když si před úplně prvním hromadným vstupem na svět "rozdaly"role: Já chci být jako dítě znásilněná, já chci být mnohonásobný vrah, já chci být umučená, já chci aby mě sežral tygr, já chci zemřít na malomocenství. Pak si to s těmi, co jdou na svět za hodný a šťastný, vyměníme.

Jednou přece ten začátek být musel. A takhle nějak to začalo? Taková hra na policajty a lupiče?
Co ty duše motivovalo k takovému masochistickému prvnímu plánování? Nebo jak to bylo úplně na začátku, když byly všechny duše tabula rasa?

Jsem schopná přijmout princip viny, trestu a učení.
Ale ta robotická "svobodná vůle".....no hodně zvláštní představa

Saly » Klaret neviem či to prebiehalo presne tak, teda, že si duša vybrala konkrétny spôsob zážitku. Skôr si myslím, že sa tie prvotné túžby prejavili najskôr v duchovnej oblasti, teda skôr ako sme sa začali inkarnovať na Zem. Keďže sme pri stvorení dostali do vienka slobodnú vôľu, boli sme zvedavé, bez skúseností, teda tabula rasa. Nepoznali sme nič, len prítomnosť Božiu no zvedavosť a dar slobodnej vôle a tvorivosti v nás začal podnecovať rôzne pocity, tvorivé túžby, zatúžili sme vyskúšať si hmotný svet ... skúšali sme rôzne spôsoby pôsobenia na druhé duše, prebiehali rôzne interakcie. Skúšali sme manipulovať, presadzovať svoje túžby na úkor iných duší, ale Boh, ako náš Stvoriteľ nás stvoril z určitého dôvodu, mal plán a chce pre svoje deti len to najlepšie. Vytvoril pre nás preto príležitosť ako sa vyvíjať, učiť sa a dospievať. Rovnako ako deti v ľudskej rase, aj duše sa vyvíjajú a poznávajú. Ak sa narodí dieťa do tela na Zemi je nevedomé, neskúsené a učí sa na Zemi v tele žiť, poznávať fungovanie vesmírnych zákonov ale i tých pozemských. Jeho vývoj ovplyvňujú ľudia naokolo a postupne ako nadobúdajú skúsenosti, stávajú sa vedomejšími. Boh, náš Otec, Stvoriteľ túži po tom, aby sme sa stali dokonalými, ako On, preto vytvoril vesmírne zákony, ktoré nám v tomto môžu napomôcť. Predsa len, Jeho vôľa, rovnako ako vôľa pozemského rodiča je väčšia ako vôľa detí. Keď však deti dospejú a nadobudnú dokonalé poznanie, tak sa vôľa dokonale vedomých detí a dokonale vedomého rodiča (rodičov) stáva totožnou. Je tam harmónia, láska a radosť, lebo v dokonalosti je iba láska a príjemné pocity. Rovnako ako deti skúšajú hranice rodičov, tak aj duše skúšali hranice Božích zákonov. Každá stvorená duša je svojim spôsobom iná, hoci podstatu majú rovnakú. Preto aj deti, ktoré sa narodia na Zem majú rovnakú podstatu telesnú, hmotné telo no duše detí sú rôzne. Nevylučujem však, že to môže byť všetko aj inak.Tak tomu však rozumiem a dáva mi to zmysel.

Bosch » Koczka.obyczajna no on když se cyklón zacyklí, pak jakoby zeslábne.
takže ho není tak těžké přežit.

Bosch » Koczka.obyczajna Zase ale nebude trpět artritídou krční páteře.

Najdise.cz » Klaret Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
hele, muzes se na to kouknou i trochu jinou optikou
misto jako na hru forem, kde se formy mohou pomoci kombinaci generovat do nekonecna konkretnich moznych forem
jako na prostou hru archetypu JIN a JANG
tim se ti to znacne zredukuje
napriklad pohled na byvale DDR
kde pohled z hlediska forem by vypadal asi takto:
jezdili v trabantech, od 90 let jezdi v mercedesech
jednoho by to mohlo svadet k predstave, ze jak na zacatku 90 let presli na pozitivni mysleni, tak, ze si myslenkama navibrovali blahobyt - tedy trabanty odlozili a misto nich tam od Pana dostali ty mercedesy
jenze, kdyz to vezmes z pohledu tech archetypu, vyjde ti spise: byli v haji, jsou v haji a budou v haji
hra forem je hodne osemetna vec
z pohledu archetypu je to vlastne jeste osemetnejsi
treba to, ze JIN a JANG jsou komplementarni a jeste k tomu se vzajemne vylucuji
tedy pokud by se napr. nekomu nahodou nejakym zazracnym zpusobem podarilo z jeho osobniho zivota eliminovat napr. nasili, musel by se s timto pak setkavat v tzv. vnejsim svete, jako kompenzace vytesneneho archetypu
napr. melancholik, ktery si vytesni aktivitu (ze zivota), je s ni pak taktez konfrontovan vne, napr, tim, ze ho porad nekdo prasi a ukaji se na nem ruzni uchylaci a tak
je to takova extremni brzda existence
nazorne to bylo zobrazene napr. ve filmu Ja, Olga Hepnarova
jak tam stoji jako chudinka v te fronte na penize a ceka az ji vsichni predbehnou
potom jak ji z toho hrabne - neunese tihu JANGoveho archetypu
az ji nakonec onen, ovsem pomoci jejiho NEVEDOMI (nikoliv vedomi) zachvati uplne
az pak nakonec sama jedna jako bestie
existence takhle rada pracuje
ono ji taky nic jineho nezbyva, kdyz nam dala tu svobodnou vuli

Bosch » Klaret Mně přijde divný že si ty duše nenafackaly už tam nahoře a že musely si to jít rozdat až tady na zem.
Že by až tak duše trpěly agresí vůči sobě navzájem?

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
... "edit pro všechny jemnější duše a též pro milého strýčka Boshe" ...

Áta22 » Saly Stále mi něco nesedí, i když vím, jak je to myšleno. A já si naopak myslím, že se nepotřebujeme učit odpouštět, ale jednoduše se ve správnou chvíli rozhodnout a odpustit. Nemusíme se učit nenávidět a učit se milovat. Přijde mi, že lidi/duše dělíš na protivníky X a Y, kteří si to přijdou rozdat tady na zemi. Ale přece vše je společně v každém jednotlivci; jak láska, tak nenávist, jak pokora, tak agresivita. Asi jde jen o to naučit se nějak korigovat a vyvažovat tyhle energie uvnitř nás samotných.
„Aj sadisti, psychopati, vrahovia a agresori zistia skôr či neskôr, aké pocity im prinieslo ich rozhodnutie a poučia sa ...“ Takže je to v podstatě začarovaný kruh, perpetum mobile? Jedni budou páchat násilí a oběti v následujícím životě jim to vrátí; prostě si to jen prohodí a stále dokolečka dokola? Dokud oběti nezačnou odpouštět a nepřemístí se do nějakého jiného prostoru?
A ještě mě napadá a trošku děsí, že je to vlastně určitá výzva k toleranci násilí ve společnosti. S tím se mi nechce moc smířit. Tj. když mi vadí šikana, ponižování, určitá agresivita ve společnosti, tak bych měla zavřít oči, projít kolem, mávnout rukou a říci si – je to jejich hra, oni se tak domluvili? Nevím, nevím; mám v tom galimatyáš. Přijímat vše naprosto pasivně? Nebránit se, nezachránit např. topící se dítě, když můžu? S tím, že: no, to je jeho osud? A pokud mi dejme tomu tyhle záležitosti nejsou lhostejné a ukradené, tak jsem podle této teorie byla násilník a agresor a každou chvíli mě zákonitě musí někdo sejmout… Myslím, že jsme si v tomto případě namalovali pěknou teorii, která se nám hodí do krámku a vše si tímto krásně osvětlíme, pořešíme a dojdeme někam do „ráje“.
Ale čert ví, jak to opravdu funguje.
PS a tak navrhuji: pojďme si všichni hromadně odpustit; co jsme si to jsme si a společně se přemístit někam do nevím zatím kam... jak jednoduché

Bosch » Koczka.obyczajna V tom případě mám via pubertus mortis omlazovací vliv.
To ostatní je opravdu m o r b i d n í.

Bosch » siili To vypadá že velký bratr má rád hamburgery. Nebo tataráky.
Nahází to maso do masomlýnku a točí klikou.
Boží mlýny melou pomalu ale jistě.

Bosch » siili Já říkám že to je už jeho problém. Co si vyrobil..

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
trochu ano , záloha na Halloween , ale já mám papíry na hlavu, od planet