I want to know what love is....but nobody shows me... - Diskuze a zkušenosti

ivy7 » ivy7 ...a tahle

ivy7 » R5
Miluji kameni
nezalezi na znameni
i obecni skolu
zkusenosti nejsou na skodu
vedomosti jsou mameni
pojedu na pudu
tam je knizek
i v kuzi vazane
chci byt maly zacek
vety jsou mazane...... ..

ivy7 Mas chut majoranky
lasko ma
vonis korenim
pojdme na louky
i ja se provonim
kazda tohle nema
Ta vune omamna
a pritom jemna - jak zena

ivy7 ­Přidat svou vlastní práci­


--------------------------------------------------------------------------------
Čtenářský deníkŽivotopisyČítankaSlohové práceSlovníček pojmůSoutěžTop 10Reklama
--------------------------------------------------------------------------------
Menu­ Vrchlický Jaroslav
(*17.02.1853 - †09.09.1912)
­­­­
Dešťové krůpěje (Epické básně - Balady a romance)
I.
Což to jaro rozlétlo se
horem, dolem, květnou plání, plání
jako srdcem mladé dívky
první kouzlo milování.
Planá růže - bledá dívko
s roztouženým modrým okem,
rozkvetla jsi v kráse jara
jak to křoví nad potokem!

I ten hoch, jenž tobě nalil
v srdce sladké lásky klamy,
plný vzdoru, plný síly
jako jasan nad vodami.

A kaplička na podlesí
v jeden keř a květ se halí
od té doby, co dvě duše
lásku si tam přísahaly.

A to ptactvo jinak zpívá
za soumraku podél splavu,
vždyť tam ona k jeho srdci
sklání drahou krásnou hlavu.

Což jim stromy, což jim květy,
což jim ptactvo s celým hájem,
když jim oči, když jim rety
nejsladším jsou lásky rájem!

Mladé jaro! - věčná lásko!
jaká slasť se v tobě skrývá,
že to srdce, když vás pojme,
div se štěstím nerozplývá!

Mladé jaro! - věčná lásko!
sotva že vás člověk zkusí,
tolik blaha kdyby snesl,
již se s rájem loučit musí.

II.
Nad údolím tajné šero,
v tajném šeru hvězdy boží,
štěstím lásky unavena
hlava její klesla k loži.

A již snové přiletují,
nejdřív se jich kouzlům zdrahá,
ale každý plný vůně,
plný tepla, plný blaha.

A přes hvězdy rozvlnil se
jako závoj mráček bílý,
a v jalovci pod okénkem
plný touhy větřík kvílí.

A s oblohy roztoužené
deštík jarní k zemi splývá...
slyš, v tom šumu a v tom šeptu
jaká hudba čarotklivá!

Slyš, jak deštné kapky v pádu
vzdychnou a se proplítají,
spící dívce v sladké snění,
poslyš jen, co šepotají:

"My jsme sestry těch krůpějí,
které v nově zkvětlém máji
z rukou kněze při oltáři
štěstí tvoje požehnaj.

A na srdci hocha tvého -
ó jak se to sladce dříme!
jak ti bude, drahé dítě,
až tě v spánek zkonejšíme!"

A tak šepcí a tak šumí,
v pádu svém se proplítají,
a jak hudba sladkozvuká
dál svou pověst šepotají.

Srdce dívky v jednom květu,
líčko její samá záře,
sní snad, kterak s drahým hochem
ubírá se od oltáře.

III.
Což to leto krátké bylo!
a ten podzim konce nemá;
dřív mé srdce jedna píseň -
teď má ústa sírá, němá.

Holé křoví - smutné křoví,
proč si zkvetlo nad potokem!
stalo se to s jeho vodou, vodou
jak s mým modrým, jasným okem.

Sněhy v potok - slzy v oko,
pro svůj bol kde najdu místa?
a ten jasan hrdošumný
dřevo své mi k rakvi chystá.

Místo ptactva podél splavu
vlny v běhu zní a hynou -
a mně zdá se, hoch můj drahý
že miluje jinde jinou.

Nad kapličkou na podlesí
smutně větve javor shýbá -
a mně zdá se, že můj milý
jinde jiná ústa líbá.

A ten vítr po strništi
jak sklamané srdce kvílí,
za ním v dálku poletuje
strhaný můj věnec bílý.

Smutná jeseň! - dobrý bože,
za té lásky hořkou zradu,
za ty slzy, za ty vzdechy
co mi podáš za náhradu?

A co dáš mi za náhradu,
nevěrný ty drahý hochu? -
Nízký hrobek na hřbitově,
na něm černé hlíny trochu.

IV.
Jako v slzách oči její
v mlze zhasly hvězdy boží,
a zase svou těžkou hlavu
žalem svadlou klade k loži.

Žádný sen však nepřilétá,
by jí horké schladil čelo,
a v komůrce plné vzdechů,
jak tam šero, neveselo!

Hustý dešť jí v okna bije,
hučí, vzdychá, pláče, šumí,
zdaž těm hlasům žalujícím
jako druhdy porozumí?

A ty kapky deště v pádu
jako dřív se proplítají,
bdící dívce v trapném tichu
smutné zvěsti šepotají:

"My jsme sestry těch krůpějí,
které padnou z kněze ruky,
až tvé srdce i s tvou láskou
zdrtí bol a zdrtí muky.

Nad tvým rovem opuštěným
jenom my se pomodlíme,
sladce se to na rtu hocha,
sladčeji však v hrobě dříme."

A tak šepcí a tak šumí,
v pádu svém se proplítají,
a jak tichý hlas svědomí
v dál svou pověst šepotají.

Srdce dívky - poušť je sírá,
padlé sněhy - líčko její,
neboj se, tím mrtvým srdcem
vzdechy více nezachvějí.

Hvězdy si to vypravují,
borek již to šumí stráním,
v nebi pláčou andělové
nad nešťastným milováním.


Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/…

ivy7 Dekuji,
rekl ji
zes ukazala mi
nehu a vasen
vuni omamni
tela tveho
ukojila si mou zizen
po zivote a lasce
vznasim se lehce
na kridlech motylich
vazim si tela sveho
za nic Tebe nedal bych
Dekuji
promluvil k bohyni
az tajil se mu dych....

ivy7 Dostala jsem dnes krasne vyznani
a to se moc ceni
tuhle pisem venuji zenam vsem
aby jejich sen byl splnen
milovat a milovana byti
to je ta neuveritelna lehkost byti
Woman...ses muj sen...
co na dusi hladi
s druhou dusi ladi

ivy7 » R5 Umelci, kteri nas oslovi zustavaji v nasi pameti...

ivy7 Pry se tomu rika LASKA
nekdy se udela i vraska
od smichu ci place a bolesti
je to tak, Ty...a laska

ivy7 Listen to your heart
byt ci mat?
Alebo nemat?
Mam vsetko poznat?

ivy7
I just call
povedat ti,
ze te caka extaza
tak povol
vsetko dam ti
inak hrozi skaza
Caka Ta drink
preto CINK

ivy7 » R5

ivy7

ivy7 Still loving you
teba
dam ti slobodu svoju
Netreba?
Priputana nebudu
cenim se seba
i nas
vsetko je plne kras
obzri sa, vidis ju?
Lasku,
tenku a mocnu ako vlas
vonavu
you smell nice
vyber tu pravu...
vstupim do teba
myslienok i snov
zbavis sa okov.......

ivy7 » ivy7 Hard to say
I am sorry
don´t worry
you are like a pray
so stay
with me
wonderful play
objimat stromy
there is no oter way
I am not sorry....

ivy7 music of the night
there is no light
only yours warm heart
chci ho mit a zlibat
zpominky v nem promitat
jo, fantom opery
mne bozkal na pery

ivy7 Supi sa zrazu zbiehaju
miesto inde uz nemaju
vsechno zrejme pojedli
kruzia nad dalsimi obetami
aspon si dobre posmakli
pomozes mi, moj ami
i vlci uz tisko vyju
zostaneme asi sami
na nase devy nemaju...

Bosch » ivy7 How does love speak? . . .
In the embrace where madness melts in bliss,
And the convulsive rapture of a kiss–
Thus doth Love speak.
–Ella Wheeler Wilcox

ivy7 » Bosch kuju, krasne...love is silent...pssss

Bosch » ivy7

ivy7 Jana Kratochvílová


Milování za svítání (Jdi hned ráno) - text










Sbal svých kousků pár, měj se krásně
Vem si ten svůj dar, hloupé básně
A jdi hned ráno, mám tě víc než dost
Jen se díváš a díváš, jsi jen samá zlost
Nudou zíváš a zíváš

Mám žízeň, náklaďáky míří tmou
A já už dávno nejsem tvou
Mně schází náruč chlapská víc než dřív
Milování za svítání

Kdybys víc mě chtěl, ty můj blázne
Tak bys sotva měl ruce prázdné
A smutné ráno, konec lásko běž
Jen se díváš a díváš, jsi jen samá lež
Nudou zíváš a zíváš

Mám žízeň, náklaďáky míří tmou
A já už dávno nejsem tvou
Mně schází náruč chlapská víc než dřív
Milování se bráníš

Mně schází náruč chlapská a taky krásné
Milování za svítání, milování

Mám žízeň náklaďáky míří tmou
A já už dávno nejsem tvou
Mně schází náruč chlapská víc než dřív
Milování za svítání, milování...



Text přidala syndynela78

Bosch » ivy7

ivy7 » Bosch
Adagio
Jaroslav Vrchlický
Když duše sama otázky si klade
a zastaví se v tichém přemýšlení,
jak před výletem z hnízda ptáče mladé,
jak poupě, než je osloní svit denní:

Já viděl stín, jak přeletěl tvé čelo,
já viděl ve tvých očích perly spící,
já cítil, než ti slovo s retů sjelo,
co děje se v tvé duši milující.

Skráň skloniv nad tvé vlasy zlatotkané,
až od tvé tváře moje vzplála nachem,
já sobě děl: Nač andělů nám, Pane,
když křídla jejich necháš vláčet prachem?

Co může těmto duším země dáti?
Nač v žití hvozd ty bílé holubice?
Když člověk cítí v srdci lásku spáti,
proč musí též v něm zařvat vášeň, lvice?

A proč v nás mužích síly není, není, není,
ti odměnit, co zasloužíš, ó ženo,
vždyť vše, i láska, je ti utrpení,
svět neseš v srdci svém - a krb tvé věno.

A před tebou, když vzplaneš v svojí kráse,
na prahu žití, blaha na úsvitě,
když srdce tvoje lásce otvírá se,
i genius je malomocné dítě!

ivy7 » ivy7 Amor – dolor
Jaroslav Vrchlický
Jest láska plesem, jest i utrpením,
a obé míti můžeš, jen když chceš;
ples jako bol jdou stejně s vyplněním
všech tužeb tvých: jdeš dál či podlehneš?

Jdeš dál a trpíš — proč jsi prchal dále?
A zůstals, rci sám, proč jen trpíš zas?
Tak na jedné vždy budeš přibit skále,
až skráň se schýlí, zšediví tvůj vlas.

Tak štěstí nám jen ukázali bozi:
je ber či prchej před ním, jedno jest:
že trpět budeš, to ti všade hrozí,
na rozích ulic, křižovatkách cest.

Líp bylo by po cestě slepě chodit,
se nechvět v kroků vlastních ozvěně —
tvé štěstí za tebou můž kámen hodit
tam, kdes to očekával nejméně!