Z památníku maminky-příběhy jejího dětství. - Diskuze a zkušenosti

Jaňajs » buba Díky Bubo milý...

mitea DAKUJEM.To je nádherné.Uz dlho som necítala nieco co pohlo s mojou dusou.Tvoja babicka bola velmi krásny láskyplný clovek.V tom texte cítit lásku v kazdom slovícku.A tvoja mama mala bohaté detstvo.Prajem jej vela zdravia.
Rodinné Denníky, tam je pravda,ako sa vtedy zilo.Je mi to blízke.dík buba

Najdise.cz » buba Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zjarda, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je škoda, že už to končí
Moc rád jsem ty příběhy četl. Líbí se mi i ten styl vyjadřování.
Jsi moc hodný, že jsi nám dal možnost nahlédnout do dětství Tvé maminky

buba » mitea Také díky.Myslím že se ta láskyplnost přenesla i dál,do rodiny k nám.Dalo by se říct,že jsme všichni dobrosrdeční.Mamka ačkoliv byla ta přísnější,nás čtyři děti myslím si vychovala celkem dobře,a hlavní je že nadále máme mezi sebou dobré vztahy,táta byl také dobrosrdečný,ale propadl alkoholu,a moc se o nás nestaral)i když i vtom jsme dnes nalezli výhodu,když vidíme jak psychicky někdo týrá dítě,řekneme si:,,Ještě,že se o nás táta nestaral,měli jsme klid." )Jinak jsme měli dětství také pěkné,a spoustu zážitků.

buba » zjarda No,škoda.ale všechno-i to pěkné jednou končí.

Jaňajs » buba A začíná nové....Tak vše nové milý Bubo vnímej ať máš co psát a nač vzpomínat!!!

buba » Jaňajs No,děkuji Jani,jo já jsem spíš po mamce,ale už jak jsem psal-jsme všichni celkem dobrosrdečný,i když se životem taky bojujeme.Nejstarší sestra-doslova-jako lev,protože je to její znamení,má z nás nejvyšší vzdělání,a vždycky byla moc pracovitá,no na partnery moc štěstí nemá,a nám moc pomáhá.Druhá sestra,co si své trápení drží spíš v sobě,je kozoroh,není tak pracovitá doma,ale ve svém oboru-se nadře dost-servírka.Taky je hodná,a pomáhá nám,a my zase jí.Brácha-přecitlivělý rak,hodný až moc,takže ho jen každý okradl.Pomáhá mu nejvíc mamka,mateřskou láskou.A já?Jo,kamarád-co má rád!Mamku má hodně lidí také rádo,za mlada působila taky jako předsedkyně červeného kříže,vozila babičky k doktorovi,nebo rozvážela léky.Povaha vždy celkem veselá a vstřícná.

buba » buba Jani-v dospívání.Moc chlapů za ní běhalo,pak i když už byla vdaná,a to se mi moc nelíbilo.

buba » buba

buba » buba Konec.

Jaňajs » buba Bubo milý,jste skvělá rodina!!!To mi věř!Co by za ty vzpomínky tvé daly dětí z dětských domovů!!A už zase bulím...Tak papa...A děkuji..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele 76elisha, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
tak krásně napsané..dojemné.. děkuji

castella Už dlouho jsem si takhle hezky nepočetla. Krásný babiččin sloh, láskyplný - jak tady napsalo více lidí. Úplně živě jsem si představovala (i díky fotkám, které jsi přiložil) příběhy, které prožívala Janinka...
Kdybych měla malé děti, hned bych jim je předčítala a byla bych zvědavá na jejich otázky...
Díky, Bubo. :-)

růžička Jak jsem hrála World of Warcraft, aneb můj druhý život
Začátky
Píše se rok 2007. Je mi 64 roků. Měly by to být roky moudrosti, ale jak vidím u mne se to nějak neprojevilo. Nevím, kdy konečně zmoudřím, ale jak to tak vypadá asi spíš zdětinštím.
A teď se vrátím k roku 2007. Je to začátek nového roku a s ním přichází pro mne vyčerpávající zkouška. Jsou tu na návštěvě vnuci Martin a Tomáš. Martin je můj nejstarší vnuk a přichází se senzačním nápadem, že budu s nimi hrát bezva hru, no přeci WOW! Bráním se, počítač stále neovládám, alespoň ne tak, jak bych si ve skrytu své duše přála. A tak Martin, který je velice činorodý, instaluje do mého počítače tu bezva hru. A tak sedám k počítači, spouštím hru a začínám. Hrůza a děs v mých očích nastal, když postava ovládaná myší se ztrácela ve směsi barev, neb příroda a města se ocitla v poněkud netradiční poloze. To nezvládnu. Jsem na pokraji fyzického a duševního vyčerpání. Po několika marných pokusech, kdy jsem si před vnuky připadala jako kretén , jsem došla k tomuto názoru: je to hra pro mládí, kterému už sudička dala do kolébky počítač. Ale mýlila jsem se. Jak jsem ve škole nebyla moc přičinlivá, tak v některém případě jsem velice houževnatá. A tak po mnoha a mnoha pokusech konečně výhra. Postava docela poslouchá, občas se ještě odebere kam nemá, ale po cestách nám to už jde.
Učení mučení
Než začnu vyprávět jak probíhalo učení musím konstatovat, že jsem si hru velice oblíbila. Zjistila jsem, že cvičím postřeh a opět ( i když je to velmi slabé) se dostávám k anglickému jazyku. Jsem na jazyky natvrdlá, ale víte jakou mám radost, když pochopím co ode mne vyžadují úkoly? Jsem na to velice hrdá. Také jsem se naučila některé manipulace s počítačem, které jsou důležité pro tuto hru. Není toho moc, ale věřím, že se budu neustále zdokonalovat. A tak pokračuji v učení a vnuci Martin, Tomáš a Jan radí. Nesmím zapomenout, že i hráči vždy poradí. Možná se budete divit, že se ještě vracím k začátku mého působení ve hře, ale není divu, jsem plná zážitků. Měla jsem začít psát hned, ale už je to tak a musím pokračovat.
Začínali jsme na mezinárodním serveru. Hráli tam lidé z celého světa. Ale bohužel, pro nás tento server skončil. Připomenu zážitek, který mi nikdo nechtěl věřit. Jsme Horda a protihráči jsou Aliance. Neustále proti sobě bojujeme. Jednou v noci jsem bojovala proti příšerám v Tanarisu. Najednou vidím v dálce alíka. Strnula jsem. Ještě jsem to moc neuměla a boj s Aliancí je dost těžký. A co se nestalo. Dotyčný hráč začal poskakovat a tančit. Pomalu se přibližoval a mě tlouklo srdce jako o závod. Vyčkávám. Přinejhorším mě zabije a já se oživím, to už umím. Jak to dopadlo? Seděli jsme spolu a povídali si dlouho do noci. Nevěděla jsem, jak to provedl, protože komunikace mezi námi je prý nemožná. Někteří hráči konstatovali, že to byl někdo velice znalý. Dnes, ale už vím, že je to opravdu možné. Stačí zaplatit 500,- Kč na server a dostaneš VIP a můžeš si popovídat s protihráči.
Co jsem se naučila. Umím vytvořit postavu, zvolit profese, povolání a rozmístit talenty. Vím kam jít, najít letce, abych měla spojení s městy, bojovat s příšerami a nepřáteli. Je toho mnoho a nebudu vše popisovat a ti, pro které tyto řádky píši, velice dobře tuto hru ovládají.
A tak hraji a pomalu se dostáváme do roku 2008. Mé znalosti se prohlubují, ale tím nechci konstatovat, že už bych vše uměla. Ještě stále, když mě napadne nečekaně nějaká příšera, leknu se až poskočím na židli. Bože já snad z toho budu mít infarkt. Zatím většinou hraji s Martinem, netroufám si hrát s ostatními hráči. Občas pomáhám nějakému menšímu levlu. Už zjistili kolik mi je let. Většina hráčů mi fandí, někteří se diví a ptají se jestli mě to v mém věku baví. Baví a hlavně hraji s vnuky a povídám si s prima mladými lidmi. Omládla jsem mezi nimi. Říkají mi babi pomůžeš a nemáš goldy? A já mám pro ně slabost a vyhovím. Jeden jediný 14 letý chlapec se mě zeptal: Bojíš se smrti? Ne, odpověděla jsem mu . A ty se bojíš? Pak se zeptal proč hraji WOW v mém věku. Mám se prý raději dívat na televizi .

EVOTY Je to krásne a cítiť z toho lásku.
Ďakujem Bubo,na chvíľku som sa aj ja vrátila k niektorým svetlejším chvíľkam z detstva.

Uttami Tak už je opravdu konec Děkujeme mnohokrát,toto čteníjsem si opravdu vychutnávala,hladilo mě na srdíčku,krááásnéé