hajounek (* 5.1.1984)
Žena
Tohle je můj druhý vážný vztah.
Hledala jsem velkou lásku a místo toho jsem byla spíš do "větru". Jedna noc a pak nohy na ramena a alou pryč jen se za mnou zaprášilo. První vztah byl na dálku a trval pět let, byla jsem děsně nad věcí a všechno mi bylo šumák. Stejně mne to vnitřně rozebralo, cítila jsem se svázaná, pořád mi něco nebylo dost dobré, pořád mi chyběla ta velká láska (tady už vidíme prapůvod problému)...
Pak jsem potkala Jeho - anděla, rytíře, osvoboditele... A když mi vyprávěl o té své křepelce a jeho velké lásce, bylo to přesně to co jsem vždycky chtěla zažít (a nezažila, nebo možná jo, jen mi to nepřipadlo, jako to "pravé"). Přitom je to skoro až patologická závislost na osobě opačného pohlaví. A v době kdy jsme se potkali byl stejně vnitřně rozebranej jako já.
Dnes už vím, že tím nejdůležitějším člověkem, který mne musí vždy a bezpodmínečně a bezmezně milovat, ta největší láska mého života, jsem já sama.
Měla jsem včera nějakou slabou chvilku, ale díky za ní, přeorala jsem skladové zásoby myšlenek a dnes už je mnohem líp.
