ivy7
Vim, no nezda se mi, ze bych do nekoho neco promitala...vysvetluuji si to tak, ze druhym podsouvam sve zavery, myslenky? Chapu spravne? Jestli se to tak jevi, je to nevedome, neni to muj zamer.
Mysterious
Záleží, jak dlouho se dotyční znají a zda se dokonale znají, že si věří.Měla jsem vztah, který zpočátku nebyl na dálku,ale později ano.Mě velice vždy chyběl a myslela jsem si, že jsme na tom stejně, alespoň zpočátku se protějšek snažil, chtěli jsme být spolu.Ale,když se dlouho nevidíte a navíc ani dokonale neznáte,může přehlušit vše každodenní styk s jinými lidmi,každodenní společné zážitky a vzdálený člověk se postupně stává fatamorgánou.Navíc,když se kolem partnera začnou točit jiné objekty.A tam si myslím, že už končí,že by mě miloval,když jsem mu přestala chybět.Přitom já jsem byla na tom pořád stejně a kolikrát mě napadaly blázniviny, že tam zajedu, abych ho alespoň viděla, mluvila s ním.Ale strach ze znemožnění byl silnější.Chtěla jsem opětovanou lásku a to by určitě dal najevo. Tím, že někomu nechybíte a nevyhledává vás,je spíše spíše signál, že vás nemiluje, když si o vás nedělá ani starosti, nemá obavy, že o vás příjde.To už je lhostejnost k dalšímu osudu toho druhého a proto nemusí být ani smutný z odloučení.
Im the one
no,pokud bych dotyčnému nechyběla,budiž,to překousnu..láska bez smutku určo jde,ale nevím,jak dlouho vydrží:D asi nuda,..horší je,když se s láskou nudíte,to pak přemýšlíte o jiné/m..
já jsem byla vždycky smutná,když jsem byla zamilovaná,pak to časem přešlo,řeknu si,že mám aspon klid,když jsem sama:D