Deprese NENÍ jen stav mysli... - Diskuze a zkušenosti

Tyna_Tynka » Ameliee
jo jo, také vidím jako jedinou cestu od ne-moci k úplnému uzdravení jedině přes znovuobjevení právě opět moci nad sebou, návratu k sobě (nitru), k podstatě, ke skutečnému životu... (v té které oblasti problému, kterou nám manifestuje nemoc - jakou zrovna máme; no ta deprese bude asi hodně rozsáhlá oblast - velký problém v přístupu celkově k žití ...)
Pokud chci žít, musím si vybrat. Mohu si ale vybírat vždy jen to, co uznám za vhodné.

léky mohou pomoci jen na začátku, když je opravdu velký problém, aby to dočasně trochu zmírnily a daly možnost a čas tomu jedinci, ale obecně, jak píšeš, jen překrývají problém, určitě nevyléčí - vyléčit se můžu jen sama v sobě, a to u každé nemoci na takovém principu
samozřejmě jiné je to zas u principů jako vrozené postižení, nebo úraz, který mě např. upoutá na invalidní vozík (stav, který již nejde zvrátit) apod. - no také je to důsledek něčeho, a zase úkol pro mě a možnost, něco se naučit...
(tedy je to tak ve většině případů, někdy mohou nepříznivé situace - jako nemoc - být i kvůli udržení duchovní bdělosti)

cacorka2008 » musiúa :27 zdravím všechny,prošla jsem depresí i osvícením,vše je složité,ale ve své podstatě jednoduché ,stále se učím,učím a učit budu a čím jsem starší,tím víc cítím,jak důležité je to neviditelné a nehmatné

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moc dobře napsané a ze své zkušenosti, nebyla jsem schopná ani mluvit v té poslední fázi. Navíc mě opravdu léky zachránily. Jsem štastná pokud to někdo dokáže zvládnout bez nich, já nebyla. Díky nim povídání a hlavně najití cesty k sobě samé, to vše vyústilo v to že teď jsem v pořádku a dokáži se smát. Tohle zamyšlení vzniklo v nemocnici.

Duše člověka připomíná žárovku.Svítí a svítí,najednou se ozve rána,žárovka praskne.V tu chvíli je tma. Duše je zrovna tak křehká. Svítí rozdává žár,sálá. Najednou se někde uvnitř ,něco porouchá,praskne a je tma.Tělo je jak ta lampa,slupka bez energie. Lampu rozsvítí nová žárovka,jak málo stačí. Duše člověka,když roztříští se na kousky,pak poskladat ji znova,je nad síly a to přímo člověčí.Zapadne li do skládačky i poslední střípk.Pak těm co chodí jako tělo bez duše,rozsvítí se v očích plamínky.To je naděje, že ten jenž byl ve tmě přichází ke světlu. to byli mé pocity proto říkám jako bych se narodila...

Bosch » exit No, ty pořád vycházíš z toho že vše můžeš ovlivnit vůlí. Můžeš i nemůžeš. Jsou situace které musíš přijmout ať chceš nebo ne, třeba i smrt. Utrpení i bolest. Někdy i depresi. A jestli žiješ tady na zemi a ne jinde, musíš přijmout taky tělo a s ním i "temné" zatížení své duše. Protože nikdo z nás nemá takové tělo které by vyzařovalo světlo kterým by se to tělo ztrácelo z této hmotné(temné) úrovně tak jako třeba Henoch. Málokdo má duhovou auru, většina je šedá a hněda. Depresivní. Jistěže existuji způsoby jak se to dá změnit, ale to se nestává hromadně, a myslet si že zrovna já jsem ten kdo si vždycky poradí, je omyl, sebeklam. Jsou situace kdy se nedá protitlaku čelit. A pak zaleje nitro. Jsme všichni v moci sil přírody, a ty si s náma dělají co chtějí ony. Jen dočasu se můžeme domnívat že to v%se zvládneme.
Člověku svítí krásné slunce a má báječný život,je šťastný, a připadá mu že tomu nemůže už nikdy být jinak. A v sekundě se může všechno změnit. Všechno co máme a čím jsme nejsme my sami, bylo nám to jen propůjčeno. Dočasně. Musíme všechno odevzdat. A je na nás jestli poděkujeme a půjdeme kam nás to povede dobrovolně, anebo se budeme cukat.
Co jsme my? My jsme ve své podstatě duch. Všechno ostatní jsme si přivlastnili. Nedisponujeme tím takovou svobodnou vůlí jakou si sami přisuzujeme. Neznáme sami sebe, mnozí. A nebude nám li z vyšší moci dáno, tak se ani...
Nejsme nejmocnější, vždy jsou nějací nad náma co vládnou. Pouze Buddhům nikdo nevládne.

Bosch » jojojo Přesně, jako žárovka, když praskne, je tma.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je to vlastně naprosto to první co mě napadlo když jsem pochopila kudy se mám dát...

Tyna_Tynka » exit

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Trpěla jsem depresí v podstatě od malička téměř 29 let. Už jako malá - a to si z dětství moc nepamatuju - tak to, co si pamatuju, bylo vždy spojené s pocitem marnosti, odpojenosti, osamocenosti, nechápala jsem, proč "tu" musím být. Trápení, tehdy jsem nevěděla, že je to deprese.
Vždycky jsem byla prostě jiná, než druzí, kteří "normálně" žili. Mně to nešlo. Znám dobře stavy, kdy si člověk ze všeho nejvíc přeje nebýt, neexitovat, necítit, prostě umřít, a zároveň má hrůzu, že se to stane. Chce se zabít, ale nedokáže to. Tím se opakovaně dostává do opravdu šílených stavů neřešitelnosti a beznaděje. Bolí všechno, celé tělo, namá sílu udělat základní věci, vyjít na ulici, alespoň zahrát, že je normální.
Mnohdy jsem nemohla ani dýchat, trpěla srdeční arytmií a kdoví, čím ještě...
Jednou mi dali nějaké léky, po týdnu jsem se dostala do stavu jakoby bez pocitů, ale ve mně to vyvolalo hrozný stav ničeho, prázdna, vnitřní hrůzy, která nešla projevit navenek.Myslela jsem, že se vnitřně udusím. Léky jsem vyhodila.
Pochopila jsem, že je to jinak. Ty pocity, byť jakkoli hrůzostrašné, kdy se chce bít hlavou do zdi, protože fyzická bolest se zdá být proti tomu ničím, tu pro něco jsou. Není cesta ven snažit se je zabít, bojovat s nimi, a znovu zažívat nekonečné prohry. Cesta ven vede do sebe. Přímo do těch pocitů, které tak strašně nechceme cítit. Je to o tom PŘIJMOUT je. Přijmout je se vším, že ke mně patří, že jsou, existují, žijí, i to, že mě ovládají... Prožít si je, ptát se sebe, proč to a to cítím, co se vlastně děje, čeho se bojím, a co je na tom nejhoršího. Jít přímo do toho, do všech svých strachů.

Popravdě jsem si prošla tím vším, nenávistí k sobě, k druhým, k životu, vlastním pocitem neschopnosti, nemožnosti, nicoty, prázdnoty a já nevím čím vším ještě. Jakmile to dokážeš prožít..., resp. rozhodneš se to všechno prožít, procítit, přijmout, tak pod tím vším někde najdeš sama sebe. To období tehdy jsem myslela, že umřu. Byla jsem rozhodnutá, že buď umřu anebo se prostě něco stane, to jsem cítila.
Byla to dlouhodobější práce čistě na sobě a se sebou. Tak půl roku?
Dnes nevím, co je to deprese a zdá se mi skoro nemožné to, co jsem kdysi prožívala. Jakoby sen.
Najednou mám ráda snad všechny lidi na světě včetně sebe samé, miluju život a všechno, co nabízí, snad v každé situaci se cítím dobře. Neexistuje nepříjemná situace. Jsem si vědoma vlastní zodpovědnosti a vlastního rozhodnutí. Vím, že jak na co budu reagovat, je čistě na mě. Můžu si vybrat. O svém životě rozhoduju já. Já ho ovládám, ne deprese. Zmizel pocit, že bych cokoli nezvládla. Smysl slova NEZVLÁDNU je totiž u depresí velmi časté. Řekla bych, že stěžejní.

Dnes při svém zaměstnání pomáhám velmi úspěšně lidem zbavovat se depresí... Právě proto, že vím z vlastní zkušenosti, že to jde. Že je to jen na nás. Tak jako všechno, jako celý život se skládá jen z našich vlastních rozhodnutí. A stejně tak deprese.
Neexistuje slovo "nejde"

Tyna_Tynka » shakti11
obdivuhodné
síla člověka

Najdise.cz » shakti11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak jasne ze spociatku nikto nema nad sebou moc,pretoze podmienkou toho je vprvorade prekonanie pohlavnosti a to je zalezitost tak tazká,ze by to nikto nezvladol za nejaky kratky cas.

U ludí depresívnych by bolo na zaciatku "boja" z depresiou ucinné,keby si vytýcili nejaky zivotny ciel,cize pre nieco sa v zivote nadchli a zacali tak pre nieco žiť.Pretoze mne títo ludia prijdu,ako keby ziaden životny ciel nemali.

Proste zamerat sa na nieco perspektívne do buducnosti a to myslím je hodne ucinny sposob,lebo akonahle cloveka nieco zaujme,okamzite sa k tomu zbiehaju vsetky jeho dusevne zlozky a sám je tym nadsený,pretoze vidí perspektívy toho.

Bosch » Janíčko Skútrista No, tam je to u ní pořád o těch dvou stranách jedné mince. Jenomže to je mince která neříká pane. A proto je to jenom představa této mince nikoli mince sama. Mohli bychom hovořit o tom že dobro je jen opakem zla a světlo opakem temnoty, kdyby to tak skutečně bylo. Ale troufnu si tvrdit že tomu tak není. Bůh není roven ďáblu, a tma není rovna světlu. A když dostanu ránu, není mi to jedno a hledám poučení.
S tou mincí je to rozkladný pohled na svět. Tvrdí pořád že není dobra a není zla, protože to jsou jen dvě strany jedné mince. A o tom nemá smysl hovořit. Je nutná osobní zkušenost "zla" aby se člověk lekl a začal "hrabat" nahoru. Jinak tomu říkám "zlatý prciny". Nepoznali pravou "hodnotu" dobra, tedy neznají ani "hodnotu" utrpení. Stavějí je na jednu misku vah, jako kdyby si kejklíř hrál s kuličkami. A skutečně je to jenom kejklířství se slovy, nic víc. Je to takováto kejklířina. Halelujá.

Buddha/2 » shakti11 co dodat.............

došly slova, snad jen

Najdise.cz » exit Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kareline, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====



Ta chudokrevnost zalezi na tom, v jakys stavu mas streva a zazivaci ustroji. Paklize treba budes nejaky obdobi trpet na plisne, strevo nebude schopny prebirat ziviny a uz se vezes. Mne lecili takovou dobu anemii a po tolika letech prichazim na to, ze se v prvni rade musim dat doporadku se strevy.

Najdise.cz » Janíčko Skútrista Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jenomže člověk v depresi se nedokáže pro něco nadchnout. I kdyby měl nějakou světlejší chvilku a skutečně se nadchl a rozhodl, tak v okamžiku, kdy znovu nastoupí deprese v celé své "kráse", neuvidí žádný smysl toho, pro co se nadchl. A z toho pak vychází naprostý pocit bezvýchodnosti, prohry nad sebou. Pocitu, že to "zase" nedokázal.

A hlavně nemá nejmenší sílu cokoli realizovat, v podstatě předem sám sebe odsuzuje k nemožnosti čehokoli dosáhnout, právě kvůli pocitům marnosti všeho, co běžně lidé považují za smysl života, či radost.

Věř, že se to těžko popisuje teď i mně, když žádnou depresi nemám, protože se mi to najednou zdá být téměř nemožné cítit se tak.
Ale vím, že to tak bylo. A vídám to na lidech s depresí. Jakékoli "naše" lidské vysvětlování, rada, povzbuzení a já nevím co, co myslíme tak moc dobře a opravdu ze srdce, lidé v depresi vnímají jako neskutečnou dálku nás od nich, jako být na druhém břehu než všichni, kdo "normálně" žijí.
Ještě víc je to odsune dál do svého prázdna a hrůzy, že jsou prostě jiní a že to nikdo, ale nikdo nemůže ani pochopit, natož pomoci...

Je to vážně šílená iluze. Hodně moc mocná a těžko prokouknutelná iluze.
Skutečně cesta nevede v něčem, co se snažíme najít ve vnějším světě, v něčem, co se pokusíme chtít od života, abychom se cítili líp. Je to jinak. Je to obráceně.

Najdise.cz » shakti11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
v podstatě předem sám sebe odsuzuje k nemožnosti čehokoli dosáhnout, právě kvůli pocitům marnosti všeho, co běžně lidé považují za smysl života, či radost.
----

Ano a práve preto by si mal volit ine ciele,nez su evidentné v zmyslove postrehnutelnom svete.Zvolit si idealnejsie opory a upnut sa na ne,je proste lahsie ako bezcielne bludiť svetom.

Lebo ak rezignujem len preto,ze nachadzam marnost vsetkeho svetskeho snazenia,tak som v podstate stale hmotarsky orientovany,lebo sa to prejavuje na tom,ze nemozem vo svete nachadzat stastie a tak upadam do depresií.

Cize ak clovek celkove nema ziaden ciel v zivote,tak akakolvek jeho snaha zbavit sa depresii je vzdy ťažsia nez keby si vytýcil nejaky jasny ciel.

Najdise.cz » shakti11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Laki, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====






nekdy bychom si mohly dat kafe

Najdise.cz » shakti11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně popsané pocity. Také už depresí netrpím a tak se špatně vše popisuje, ale Ty jsi to vystihla naprosto přesně.Člověk nemůže nic dělat jelikož na to není síla v konci jsem už nemohla ani mluvit. Nešlo to dokonce i to dýchání byl problém proto říkám že deprese bolí, na tom se schoduje hodně lidí co tou nejtěžší prošly.

Najdise.cz » shakti11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Napsala jsem báseň když mi bylo nejhůře tak snad je tam vidět jak se člověk cítí. Paradoxně tím že jsem ty pocity zaznamenávala do básní. Mi s každou básničkou bylo líp a líp a pak už byly veselejší a o věcech co naplnují srdce...


Ta dáma v černém hávu
mi zamotává hlavu.
Když přichází
bere si můj krok, dech, úsměv.
Má ráda smutek
bolest, žal.
Objeví se nečekaně,
zákeřně zatne svůj dráp.
Pak uvnitř usadí se,
cítím neklid, klepou se mi ruce.
Bolí mě celé tělo,
tolik bych se chtěla smát.
To je to co v té chvíli,
nemohu světu dát.
Nemám ráda,
tu co tváří se jak dáma.
Proč?

Dusíš
Energii
Proč?
Rušíš
Energii
Spálí
Energii na popel.
V tu chvíli pocit mám
že ve mě zůstává jen velký šrám.
Bojuji s tou paní stále
vracím úsměv na svá ústa.
Do duše klid, radost,
pohodu.
Snad do budoucna podaří se
zcela zahnat tuhle obludu.

Tak musím říci že mě se to podařilo...

Triniti111 » shakti11 naprosto přesné
když nastoupí deprese, je člověku všechno jedno, lhostejné .. nedokáže "normálně" uvažovat, resp. neuvažuje, jen se na něj snášejí vločky bezbarvých myšlenek, které snad ani nemají žádnou hodnotu, některé jsou nezřetelné, jiné zřetelnější, těžší, ale váhu mají pro člověka stejnou - tedy žádnou ... a člověku je tak zle, že nechce nic jiného než vlézt do nějaké hluboké černé díry, zakrýt za sebou víko a tam osaměle umřít aniž by ho u toho někdo rušil ... stav prázdnoty silně překrývá i vůli žít pro někoho nejbližšího, přijímat dobré rady atd., všechno je lhostejné ...

jedna z těžkých chvil:

Smrt je moje jistota
moje krásná temnota
pevná půda pod zády
z vrchu květy zahrady
černá země mezi zuby
pevně svírá moje údy
objímá mě dokola
já jsem vděčná mrtvola.

Pokorně se klaním šeru
nepomýšlím na nevěru
jsem smrti pevně oddána
nedožiju do rána
a s lehkým srdcem na hřbitově
budu tančit na svém hrobě
skropím jej svými slzami
ať kvítí hýří barvami.

a teď raději hezký den všem tančete, zpívejte, smějte se

Najdise.cz » Triniti111 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kareline, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


To je ale presne, obe dve jsou pekne, da-li se to vudbec rict...Clovek se musel citit lip, kdyz to ze sebe vyplyvl na papir, ze? Taky jsem nejkrasnejsi basnicky napsala, kdyz jsem byla smutna, nestastna, ale s depresi jsme nepsala, nic by mi nevyslo. Mozna tak palat se v barve...ale to tak maximalne. Slova bych dohromady nedala.

Jinac se mi ta tva zda alespon se spetkou nadeje...ten tanec...i kdyz na vlastnim hrobe...a ze ze Tvych slz alespon neco bude...to je dobra myslenka, a myslim, ze i klic k tomu, jak jit dal. Kdyz si clovek prijde uzitecny a poterbny...tak se nemuze dlouho rypat v depresi...Znam ale ovsem i lidi, kteri si v tom vylozene hojili...ti meli jeste plus, ze starsne lehce stahovali k depresivnim stavum i ty, co byli v okoli..

Triniti111 » Kareline to byla odznělka .. nešlo o naději se z toho dostat, tanec proto, že budu konečně volná až umřu, barevné kvítí znamenalo, že život, krásný barevný život, půjde dál i když tu nebudu ... osobně budu nejraději, když už takové chvíle nenastanou

Najdise.cz » Triniti111 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kareline, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====



Pochopila jsem to dobre...Ja jen, mela jsem depky, kdy pro me ani ta smrt neznamenala prilepseni...takm mi bylo zlr, ze se pohybyju v kruhu, ze ktereho se proste neni jak a nenik kam dostat...

V erim, ze uz nechces

Bosch » exit Člověk je tady hozen jako do proudu dravé řeky, a máchej rukama nebo půjdeš ke dnu. Ale teď jde o to jak to pochopíš, to dno. Tam se cesty lidí rozcházejí, jedni jdou ke světlu, ti druzí do temnoty. A není jiné volby. To je prostě fakt. Nikdo není v klidu, v rovnováze, vše se hýbe. A proto žádná mince neexistuje. Vše se přesýpává z jedné misky do druhé. Je to v pohybu. Pohyb je základem všeho stvořeného. Tedy spíše váha kterou je nutné vyvažovat. To je pohyb, práce, to vyvažování. Vesmír a světy vyvažují bytosti zvané cherubové. Zapomeň na minci, žádná neexistuje, je to jen tvoje představa. Život tě o tompřesvědčí sám. Je jen síla která jednou vítězí a podruhé prohrává, podle toho na kterou se přidáš stranu. A pokud si myslíš že se nepřidáš na žádnou, pleteš se. Potom stojíš na straně těch co nekopou nohama a jdeš ke dnu aniž bys to sledovala, ale jednou na to přijdeš že klesáš. Je to zákon. Nikdo nežije mimo tento princip stálého pohybu.
Tvoje otázka řečnická č.1: Tady na zemi vítězí zlo(temnota). Proto se to tady jmenuje očistec a není odsud úniku než smrt ega. V nebi vítězí dobro(světlo).
Tvoje otázka č.2: Důvěra a láska ve světlo ano. A proto jediné co je nutné pochopit je, že oheň pálí, a po dešti je tráva mokrá. Aneb důvěra a láska k černé kobře se nevyplácí.

Tento obrázek je znázorněním principů. Není to mince. Buď jsi na jedné straně a bojuješ, nebo na druhé a bojuješ. Tady na zemi se ten boj nejeví tak dramaticky, ale je to jen optika. Vše má své obranné systémy.

Najdise.cz » Janíčko Skútrista Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Takový člověk si nedokáže volit cíle, nedokáže nic chtít, chápeš? Nic.
Zkus to pochopit tak. Není pro něj síla cokoli chtít. kdyby ses ho zeptal, co by si přál, aby se jeho stav zlepšil, neodpoví Ti. Nic takového není.
A ano, hledá smysl, oporu ve vnějším světě, a opravdu ji nenachází. Právě proto, že ona tam (ve vnějšku) skutečně není. Jenže hledat ji v sobě takový člověk neumí, nemůže, v sobě nevidí nic, jen tu marnost, nemožnost. To je ten začarovaný kruh.

A jak si chceš vytyčit cíl, když není nic, co bys chtěl. Možná být bez deprese, ale popravdě - zeptej se člověka s depresí, jestli si umí představit být bez ní.... Hádej, co Ti odpoví?
Nemumí si to ani představit. Neuvědomuje si žádný takový pocit. To je ten stav. - neumí si představit, jaké to je být bez ní...

Když se do tohoto vžiješ - pak možná pochopíš, proč nejde si vytvářet cíl, proč nejde v tom stavu cokoli chtít od života...

Vždyť člověk v depresi zabalil sám sebe. Vzdal sám sebe, ale nedokáže úplně vzdát život jako takový. Já myslím, že je to proto, že někde pod tím vším je obrovská síla. Život sám... A něco v nás to ví..