slibena prvni kapitolka - Diskuze a zkušenosti

samozrejme,ne cela...jen ukazka... Je mne téměř 50 a jsem blondýna.Pro polovinu národa tato vyčerpávající informace stačí k tomu,aby knihu se znechuceným výrazem zaklapli....Druhá-inteligentnější polovina okamžitě pochopí-že tady,tady teda bude sranda!!!!Ve věku mobilů,mp trojek,mikrovlnek a výzkumu klonování lidí,jsem se já,obyčejný občan,konečně dobrala k pocitu,že v mém životě něco chybí....Mozkové závity úpěly pod tíhou výběru a eliminace,skřípěly únavou a nenadálým používáním,když jsem se začala ohlížet po něčem,co dodá mému životu konečně smysl..Už to mám !! Potřebují milence ! Blbost...na co...musí to být něco,čemu nebudu muset přát ponožky,ale přitom se budu moct emočně vylít jak splašky do zachoda.Konečné přišla ta ideální myšlenka. Počítač !!!!Hráčka. Přítel.Zpovědník. Možnost rozšířit si vědomosti a ještě se pobavit.Huraa.Teorie by byla.Praxe bude horší.Vždyť já počítače viděla jen v televizi a to ještě v americkém seriálu o špionáži.Vypadaly opravdu skvěle.Tuk sem tuk tam a měli v hrsti Pentagon i s kuchařem. JOOO-tak to by se mě líbilo. Ano...padlo konečně rozhodnutí.Stáňu se hackrem!!!!!Vždyť to nemůže být tak těžké...sousedovo klukovi je 5 a když se ho zeptám,jak se má,s nevinným úsměvem na mě vypálí -mám moc práce této,instaluju novou hru......Odměním ho tím nejsladším úsměvem..vždyť by to mohl být můj budoucí počítačový poradce! Ty je třeba si předcházet.Dávám mu nutelu a nenápadně se ptám...Honzíku-a ty máš počítač? Podívá se na mě takovým tím úsměvem číslo 3-odkud že jsem to spadla- zaslouženě...a odchází středem...S takovou hlupanou se nemíní vůbec bavit.Pochopila jsem,že tudy cesta nevede.Takže co.Jasné-vždyť mám legitku do knihovny!Tam mají počítač!Přišel den D. Ani jsem nemohla dospat a fantazie běžela na plně obrátky.Ano-vejdu tam,požádám o možnost zasednout k počítači a hlavně-hlavně se musím tvářit,že vím,co dělám.Stop-to bude náročné..Já málokdy vím,co dělám,nicméně,tuto oběť musím podstoupit.Snad mě nevyvedou!V knihovně jsem jako doma.Vítají mě s úsměvem a hledají kufr.Ne,dnes ho nemám na mých 50 knížek,co si většinou půjčují.Pravda,že začátku na mě hleděli poněkud podezřívavě,zda nejsem zvláštní druh lupiče,zaměřený na knihy,ale postupně jsem si důvěru vybudovala.Tudíž poslední dobou u mě hledají opravdu už jen ten kufr!Tak co to dnes bude..?Vracím se do současnosti a doslova pípám jak kuře-já bych dnes prosila pracovat na počítači.A je to venku. Vážně jsem to řekla? Zatímco uvažují,milá paní mě vede k nějaké bedně,kde jsou písmenka a znaky a ejhle-svítí to!!!!Smankote! Usedám se sebevědomým úsměvem,vytahují kapesník z kabelky a získávám čas,než paní odejde.Konečné!Jsem sama.Jen já a technika.Koukáme na sebe-ON chytré - já přitroublé.