Láska až za hrob.... - Diskuze a zkušenosti

Mlhovinou podzimu kráčejí milenci.Jdou alejí stromů a prsty je zebou.Sychravé počasí a pošmourné nebe nutí ty dva se k sobě více tisknout.Ale jim to nevadí neboť se miluji…Jako by vše kol nich utichlo ,jen bylo slyšet tlukot jejich zamilovaných srdcí.Tolik lásky a citu k sobě ti dva cítí a jejich kroky směřují k nedalekému kostelu.Podzimní počasí se jim už více vkrádá pod kůži i nohy je zebou.Ale i tak ti dva chtějí dojít až k chrámu páně. Jejich kroky se zastaví před kostelní zídkou a tam se ještě letmo políbí.Dva milenci blázniví.Vkročí do chrámu a předstoupí před oltář,zapálí svíci snad za mrtvé.Pevně sevřou dlaně své a pohlédnou si dlouze do očí ,,tak a teď nanečisto ti před Bohem slibuji věčnou lásku a věrnost,,pravil ON.Dívka se lehce pousmála a pravila,,a já tobě tu s plným vědomím slibuji totéž a dodávám MILUJI TĚ LÁSKO…..,,Tyhle slova lásky zpečetili polibkem dlouhým a něžným.Jen jejich studené nosy co se letmo dotkly naznačovaly ,že je kolem nich chlad.Ale v jejich srdcích je krásně a pocit lásky a štěstí je zahřívá.Pak poklekli a oba se pomodlili a posléze kroky své směřovali z kostela ven.Ještě cestou domů si oba pohrávali s myšlenkou o krásné bílé svatbě,plné hostů a přátel.Ano bylo to přání dvou mladých milenců co jim tenkrát v daný okamžik patřil svět.Měli plány,sny iluze…..Uběhlo mnoho let a znova tou alejí tím sychravým počasím kráčí muž.Tentokrát kráčí osamocen a život se na něm podepsal šedi ve vlasech a vráskami tak hluboko vrytými do tváří.Kráčel né tak svěžím krokem,neboť jeho sil ubylo a chůzi mu ulehčovala stará omšelá hole.Zastavil své kroky před kostelní zídkou a zavzpomínal.Pak vzal za kliku velkých dřevených kostelních dvěří a vstoupil do kostela.Byl poloprázdný.Jen na pár lavicích sedělo pár lidí co se tiše modlili za zesnulé.Přistoupil k oltáři a zapálil svíci dnes už věděl proč.Nastal čas vzpomínek to dušičkové období.s velkou námahou poklekl a pomodlil se.Na jeho tváři se objevila slza,která si svou cestu razila jeho tak silně vrytými vráskami.Než se zvedl pohlédl na kostelní vitráž v oknech a tiše poděkoval,,děkuji Ti Bože…..,,Pak jeho kroky důstojně směřovaly k východu a následovaly dál na hřbitov,který ležel opodál.Procházel mezi hroby až došel k jednomu z nich.Nad ním se tyčil starý mocný dub,jako by ochránce všech mrtvých.Muž vytáhl z kapse svého tmavého kabátu a zapálil ji.Otřel rukou obrázek na náhrobku a na hrob položil kytici která byla převázaná stuhou a ní stálo,,MILUJI TĚ LÁSKO…..,,Starým unaveným hlasem pravil,,tak jsem tu má lásko a stále ti budu připomínat naši čistou lásku,dokud se naše cesty znova nesetkají.Jen ty už věčně spíš a já tu jsem a procházím životem tak sám a stáří na mě doléhá.Však věř že až se setkáme tak si znova před Bohem vyznáme lásku,,.Tento starý pán trochu zavrávoral asi vnitřní slabost.Nakonec se zvedl a opřel se do své hole a naposled se rozloučil nad hrobem své milované ženy.Jeho kroky směřovaly směrem ze hřbitova ven.I přes nepřízen počasí a starobní bolesti,stále ho něco krásně hřálo u srdce.Ano byla to láska a vzpomínky.Ano láska i za hrob………..