......měla jsem vše,vše na dosah.Hlavně tebe,rodinu,plány a naší budoucnost...krásně se nám snilo i o našich dětech a o životě.Měla jsem vše ale vše se obrátilo v prach.Prach tak jemný jako nádech minulosti.Nikdo už není jako ty.....Nikdo tě nenahradí.....Nikdo neví co víš ty....A přesto nikdo ani ty sámj nevíš co prožívám a cítím Já....naše společné plány odešly v širou dál.Jako naše dítě šlo do nebe spát.Proč ptám se stále dokolaproč nás potkal tenhle bol a trápení....Naše dítě si Bůh vzala ty jsi poté vše vzdal.Opustil jsi naši láskujako by jsi měl na očích pásku.I mě to sílu vzalo jít dálale andělská křídla mě obejmulaa dodala sílu jít dál...Čas některé šrámy uhladilale ty hlubo ukryté ani on nespraví......Sleduji tvé kroky,tvůj nový životmáš co sis přál.Svůj žlutý důmsvou rodinusvé dítě co čekáte....Tak štastnou cestu at se všechny tvé sny vyplní a tvůj dům znova at křikem dětí se naplní......
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
už zase ocelová žena
» bojka-new
Já to cítím, Markétko, ale proč...? Proč?! Tysnašla svou cestu, možná i přes to, že jsi svůj život s ním ztratila, ale je to tak.