Zklamáni jsme byli všichni,zklamáni jsme a zklamáni ještě budeme,nic nového pod sluncem a historie se opakuje.Některé zklamání si ani nepamatujeme,ale některé se nám zavěsí do duše jako histerka na krk odcházejícího milence.Své první zklamání,které si pamatuju,jsem zažila u babičky na prázdninách.Bylo mi asi devět.Hrála jsem na trávě kvarteto(karetní hra)a chlapec jménem Jirka sedící naproti mně,mě miloval.Já milovala jeho.Do očí jsem se mu moc nedívala aby si nemyslel,že ho miluju víc než on mě.Koukala jsem spíše dolů.A najednou jsem to spatřila!Lezla mu KOULE z trenek!!!Byla skřípnutá k prasknutí,plná žilek lilkovité barvy a dívala se mi přímo do očí!!!Myslím,že na mě i mrkla.-A bylo po lásce!