Tahle myšlenka přišla poprvé před 2 lety touto dobou a vrací se mi pravidelně.....
“Jsem vděčná za to, že i v chaosu, stále existuje prostor a příležitost pro ticho, pro vítr, pro slunce na tváři, pro mraky běžící po modré obloze, tlukot srdce, nádech, výdech a další velké drobnosti, které znamenají tak vzácný dar zastavení se v přítomném okamžiku... Vše se spolu snoubí nedbaje našich soudů...”
A je to tak....i když dnes kouknu na oblohu, říkám si...vždycky tu bude něco, co “ví” mnohem víc než my budeme vůbec kdy schopni pochopit....
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Nabi*
» cimi
I já s tebou souzním. Dneska mám skutečně velmi nepříjemný stav a asi i potřebu něco nepřímo vyventilovat. Kupa falše, kupa hnoje, bez přemýšlení, a jak píšeš: "Kam ukážeš, tam se podívají."
Jsem znechucená z falše, která se zas světem valí. Lidi jsou jak ryby v obrovským hejnu. Kam plují ty první, tak za nima ostatní. A teprve z toho vznikají tvary. Tak strašně zpohodlněli, že sami nezvládnou ani kouknout na špičku svého nosu. Kam ukážeš tam se podívají. Ne proto, že by chtěli znát pravdu nebo cítili, ale protože jen reagují na podněty. Jak žena služka která má navolený program sklízet bordel po svém tyranovi, než aby mu řekla “a dost” a začala žít...
~~~~
A cimi má zase co trávit :-/
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - nabi* v této diskuzi