„Bože prosím, odpusť mi, zhřešila jsem“ Tvářil se, že ji slyší,byť se nemohla zbavit dojmu, že za jeho zády zahlédla černý přízrak, ďáblíka našeptávače. Přesto svá slova adresovala jemu, coby naději,ke které se člověk obrací,když už neví,kudy kam. „Beru Tvé jméno nadarmo. Kleju a sprostě mluvím. Možná pro pocit, že výrazem „ do prdele“ nejlépe mohu vyjádřit své momentální emoce. Možná pro pocit,že se mi danými slovy alespoň na chvilku uleví. Ale bojím se, že to je jen proto, že v Tebe vlastně vůbec nevěřím“„ Nectím svou matku. Proč jsi do Bible nevložil pár slov o tom, že lidé by se měli ctít navzájem? Definuj mi úctu,Bože. Já vím, zeptáš se, jestli ctím alespoň někoho! Jestli mám člověka,ke kterému alespoň trochu cítím respekt a onu úctu. Jeden takový mě napadá. Jen je mi velmi líto, že to není moje opravdová matka. Ale ctí ten člověk i mě? A možná by se to mělo…vzájemná úcta by lidem neměla být tak cizí..Přepiš písmo svaté,Bože.“„Spáchala jsem hřích cizoložství. Dobrá dobrá…. Slyším Tvůj mohutný smích, který je mi odpovědí na to, zdali něco takového můžeš vůbec odpustit, zvláště když páchám tenhle hřích neustále a „nic mi není svaté“. Neměla jsem Ti to vůbec říkat… lituju… ale víc lituju toho, že jsem to vůbec kdy udělala. Možná bych tu dneska nemusela klečet a prosit.“„ Mám strašlivé myšlenky: Stydím se za ně a vlastně je nemohu ani vyslovit. Myslím, že bych je nemohla vyslovit ani před tím ďáblem, který se schovává za Tvými zády, ani ten by je „neskousl“ a peklo by mi rázem bylo málo. V mých myšlenkách je nenávist, touha po pomstě, touha ublížit, ranit, byť paradoxně vím, že bych tím ublížila nejvíc sama sobě.“ Napadlo ji, že si vlastně na své otázky odpovídá sama. Že sama ví,kde je pravda a kde jsou chyby. Možná jí ta zpověď v tu chvíli přišla zbytečná,ale i tak chtěla dokončit to, s čím se přišla Bohu svěřit. „ Bojím se, Bože. Bojím se toho, že jednou mi můj život bude připadat zase jako z jiného světa. To,co Ti nyní říkám, bude malicherné a zbytečné. Bojím se toho, že jednou budu muset místo o lásku a štěstí pro sebe, prosit o zdraví a život mých blízkých. Bojím se toho, že zjistím, že nejsi. Ale daleko víc se bojím toho, že zjistím, že jsi.“