Muži a ženský pláč - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moc pěkné téma

Já bych se zeptala ještě takto: Co muži a ženské emoce obecně? Jak snášíte nastavované zrcadlo?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
V dlouholetém manželství jsem téměř neplakala. Brala jsem to jako projev slabosti, muž nebyl empatický typ, razil teorii "každý svého štěstí strůjce". Jednou jsem plakala "na povel" - haha, když nám ujel vlak a byl to průšvih, protože muž spěchal do práce. Tak jsem pláč poctivě zneužila a jo, tenkrát to překvapivě super zafungovalo. (pardon chlapi, ale je to už 15 let)

V posledním vztahu jsem plakala "furt", resp. při každé velké hádce. Prostě mi to bylo líto, že vztah není takový jaký chci/chceme a byl to pláč zoufalství. Nebo možná projev důvěry, že se před partnerem mohu odkopat, nepřetvařovat se, že jsem silnější než opravdu jsem. On moje slzy ignoroval - teda choval se, jako by je neviděl, nebyl utěšovací typ, ale všeobecně tolerantní. Mně za ty slzy bylo trapně, ale neuměla jsem se pohádat aniž by mě to nezamrzelo, šlo o hádky o blbostech, tak asi ta marnost mě štvala.

Tak teď bulím jen sama nad sebou Ba ne, už zase nebulím. Samota zdá se zoceluje.

Pokud bych se mohla u chlapů za nás vodovodní slepičky přimluvit, tak pokud pláčeme jednou za uherský rok, tak se přemožte a utěšte nás. Umíte si představit jak dopadne přehrada, kde se nikdy neupouští voda. Navíc je to zadarmo a má to efekt jako tři diamantové náhrdelníky.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ganesh, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Každý dokáže zneužívat emoce k manipulaci s druhým,
bolet dokáže i bolest jiného člověka..

Sosna zvlčelý Díky za diskuzi, asi mi díky ní něco došlo.
Na toto téma bych asi mohl psát z mnoha úhlů pohledu. Ale vyberu si jen jeden (příště třeba popíšu i nějaký jiný), kde platí následující vzorec:
já + ženský pláč = bezmoc
Ano, mne ženský pláč děsí. Nefunguje nějaké rozumové zdůvodnění. Prostě to nesu těžce. Je to břemeno, které nezvládám nést, ale snažím se o to.
A dnes se mi vybavilo pár okamžiků z dětství. Našim se hroutilo manželství. Táta se zamiloval a táhlo ho to pryč. Mamka se snažila udržet to, ale nebylo to v její moci. A přede mnou a sourozenci to ještě tutlali. Ale nastávaly okamžiky, kdy jsme nalezli mamku plačící, když byla úplně na dně.
Vůbec jsme netušili, která bije. Bylo mi 6 let a myslel jsem si (i sourozenci), že jsem něco provedl já, nebo někdo ze sourozenců, případně všichni tři. A přitom jsme neměli tušení, že jsme něco provedli. Pak taťka odešel a bylo toho ještě více. Mamka to nezvládala. Za sourozence mluvit nemohu, ale pamatuji si ty pocity bezmoci, když jsem chtěl mamku utěšit, ale přitom jsem se bál, že to je kvůli mně. A jak utěšit? Co dítě zmůže? A kdo s dítětem mluví narovinu? Takže to skutečně byla jen veliká bezmoc.
A dnes mi došlo, že stejné pocity bezmoci zažívám dosud. Že mne ženský pláč dostává do úzkých. Ty pocity ožívají úplně stejně, jako tenkrát, jen mne to nikdy nenapadlo. Proto nesnáším ten pocit, kdy nevím, která bije. Připadám si odehnán (mamka nás odháněla, když plakala), nemohoucí a zcela zbytečný. A ano, je tam ta strašlivá obava: Udělal jsem něco? A co?

Sosna zvlčelý » Ganesh bolet dokáže i bolest jiného člověka

player Přesně , jak je v článku popsáno.

Ono je to takhle. Když žena pláče , první přijde vlna soucitu a něhy , to bezesporu. My chceme , aby se ženy chechtaly , klidně až řáchaly.

Jenže - má to druhou stránku. Některé ženy prostě bulej. Maj to v repertoáru jako každodenní součást své podstaty. Já jsem s takovou měl kdysi dvouletý vztah , měla to po mámě , měla to i její sestra. Ony si tam doma prostě bulely...
Nad vším. Nad připáleným jídlem , nad psíma blechama a tak.

A to je pro chlapa veselé povahy akceptovatelný jen na chvíli. Mám raděj lidi , co berou život (klidně i s černým) humorem.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Peťa Osek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj všem,
otázka je sice na muže, ale snad si můžu přihřát svou polívčičku
Jednou mi tady poradili, že pláč uvolňuje napětí. Řekla bych, že to funguje, kdykoli jsem se snažila pláč zadržet bylo mi hůř.
Pláčou i muži a na mě to má stejný vliv jako na muže-co jsem udělala špatně??cítím se hodně blbě a stísněně,nevím jestli ho neponížím, když za ním půjdu a budu se snažit ho utišit...ale jdu.
Ženy, asi od přírody-děti pláčou často..-vědí jak muže utěšit, obejmout a jen s ním tu chvíli prožít. Nic neřešit. Aspoň pro mě je tohle způsob jak tu plačtivou chvíli prožít. A stejně jako každá bolest, i tohle by se mělo prožít, odžít.

A ano, zneužít se dá cokoli, ale to je jiné téma...

krásný den všem

Mici Angóra Překvapilo mě, že některé muže pláč znejistí a nevědí co s tím, i když k němu žena má zcela jasný důvod (např. při úmrtí v rodině). Zkusím odolat pokušení založit paralelní diskuzi o mužích-plačkách, z nichž někteří pláčou při různých příležitostech dokonce ostentativně - aneb-hle, jak jsem citliv (a hlavně k sobě).

dawsoo Mě ženský pláč rozhodně nenechává chladným a je jedno zda je to moje matka,sestra,přítelkyně a nebo kamarádka a třeba i cizí děvče. Vždy přemýšlím co se stalo a zda mohu nějak pomoci utěšit,neb skoro nikdo nebrečí jen tak. Chlapi můžou brečet taky ale snaží se aby je přitom nikdo nikdy neviděl,protože od malička jsou vychováváni a vedeni v roli že kluci nebrečej Pláč považuji za protipól smíchu a stejně jako smích k životu patří... kdo se nesměje když má radost a nepláče když něco zraní či příjde nějaké neštěstí pro mě je chladný člověk a já k takovým lidem nikdy nemám blízko.Ale musím dodat že naopak ani hysterky (opačný extrém co brečí stále a zneužívají pláč jako zbraně) mě také nepřitahujou,ba naopak se jim velikým obloukem vyhýbám.

Sosna zvlčelý Dnes krátce zase z jiného úhlu pohledu:
Po pláči by VŽDY mělo přijít vysvětlení! Tedy samozřejmě v případě, kdy o to muž stojí, nějakému necitovi to bude fuk, tam je to marný... Ale kde vysvětlení není dopřáno, tam se z toho stává citové vydírání! (A je jedno, zda jde o pláč ženy, nebo třeba i muže.)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A mě ještě napadá, co jsem slyšela kdysi, i když to není stoprocentně k tématu... "Kdo s námi odmítá být ve chvílích smutku, nezaslouží si být s námi ve chvílích radosti"

MG34 Píšeš v tom smyslu, že jeden chlap se chová stejně ke všem ženským (ale chlapi jsou různí).

No a já bych řekl, že chlap se chová k různým ženským různě (resp. jsou takovcí chlapi) a někdy dokonce různě i k té jedné (když jsou jiné okolnosti).

A pak ještě existuje speciální disciplína, které se říká prevence - rozpoznat náběh a včas předejít, aby pláč vůbec nepropukl. Ono to nikdy nepřijde jako blesk z čistého nebe - vždycky se na to nějakou dobu sbírá a vnímavý člověk to pozná. 2 vztahy jsem tak (bez pláče) zvládl celé kromě závěru - rozchodu - tam už to bohužel nejde nijak sehrát - je to vpodstatě folklór.

player Ale zase - abych byl spravedlivej , s tou ubulenou byl úžasnej sex. TOP.

Loreena Mckennitt moj muz ma pochopenie pre odovodneny plac - vtedy pride a objime ma.. ak placem "len tak" (pms bere ako ciastocny dovod ), tak je z toho nervozny.. ale treba povedat, ze mam obdobia (volam ich "januar" ), ked placem prvu ligu.. a takmer kazdy den placem od smiechu alebo od dojatia.. inu ako vodeodolnu riasenku uz ani nekupujem papierove vreckovky su u nas najcastejsia komodita

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
je pláč z bolesti a pláč z blbosti.
ten první hojím, před druhým prchám.

a pak jsou pozitivní pláče z přetlaku a tam už záleží jak mi to ke komu sedne.

ale obecně mám spíš radši emočně stabilní ženský.

Najdise.cz » Koczka.obyczajna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já právě na povel plakat neumím....Jak píšeš, že tvůj bývalý slzy ignoroval a že ti bylo za slzy trapně - podobně jsem to měla já ve dvou vztazích...V mnoha situacích, kdy mi opravdu bylo do pláče - ze zoufalství, bolestí atp. jsem v podstatě vždy pláč před bývalými příteli zadržovala. Měla jsem zakódováno, že plakat před mužem nesmím, jinak se rozčílí. Když jsem jako malá brečela, taťka se hrozně rozčiloval, ať nebulím. Když se k tomu přidá ta moje Luna v Kozorohu, tak to udělá své. Dva z bývalých můj pláč nesnášeli, jeden z nich se rozčiloval naprosto stejně, jak můj tatka, ne-li hůř, ten druhý pláč spíš ignoroval nebo zlehčoval. To podotýkám, že jsem se před oběma za dobu 2,5 roku rozplakala jen dvakrát.

Současný přítel, ač sám je takový spíš odměřený, neemotivní typ, tak když jsem plakala (paradoxně před ním jsem to zadržet nedokázala) dokázal mě utěšit jako nikdo předtím. Dost mě to překvapilo. A začínám razit teorii, že muži, ve kterých převažuje ženská energie, mají s ženským pláčem problém.

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
hmm..bezmoc..

....vlastně jsi mi tím tvým příběhem připomněl bývalého, který se rozčílil, když jsem plakala. Pak prohlásil, že nesnáší, když ženské brečí protože mu to připomíná jeho mámu, která brečela, když zůstali sami. Takže u něj to asi taky byla bezmoc...jenže otázkou pak je, jak se ten chlap s bezmocí popere...

Díky!

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně, s tím souhlasím. Ale ono když jde o pláč upřímný, tak ten člověk během toho většinou sdělí, o co jde...nebo já to aspoň tak mám. Rozbrečela jsem se až u toho, když jsem se snažila vysvětlit jedno velké nedorozumění, které mě hodně zasáhlo....pak dotyčnému dojde, že je mi to prostě líto...

Najdise.cz » Pietra di Luna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
chlap?
plačící ženská většinou zdržuje, plačící ženská často znamená změnu plánu, čili zase zdržení.

bezmoc není z toho, že ženská bulí a my s tím máme něco udělat, ale z toho, že za ni máme zodpovědnost a ve vztahu jsme často nuceni rozhodovat se za oba. a že nikdy nevíme co se kam může zvrtnout - u těch labilnějších partnerek.

takže jde stejným dílem o to, jak se dokáže poprat ženská se svou labilitou.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zajímavé téma.Doufám, že to osloví zde více mužů .
Jsem dost empatická a bylo mi do pláče i třeba u týraných zvířátek v televizi.Ovšem nebrečela jsem u tv každý týden, snad ani měsíc..., jestli se to dá nazvat brekem...Příklad film Den pro mou lásku apod...Vždy jsem koukala, aby mě nikdo neviděl, že pouštím slzu, případně odcházela, neboť jsem se začala stydět.Bývalý manžel mě viděl zpočátku párkrát a měl kecy..., naučila jsem se ovládat.Tak dalece, že si můj pláč občasně začal vynucovat velkým ponížením a šel do hloubky, kde viděl, že jde zarazit hřebík.Třeba k zrcadlu,a tam mi dotáhl držíc mě pod krkem...koukni se na sebe ty nádhero, jak vypadáš...Tenkrát jsem byla hezká,mladá ženská,jen jsem tomu přestala věřit...
Onemocněla jsem...
V dalším partnerství jsem zjistila,že mají cosi společného.Ve finále se předvedl také.Když už jsem nastřádané emoce nevydržela a pustila pláč, přišla velká sprcha.Jo zrcadlo ...
Nejsem hysterická,mnozí si myslí, jak jsem silná,vše zvládnu, ale když jsem si dovolila projevit slabost,dostala jsem vždy po hubě.Jejich pocit vítězství nade vše, takovou mám zkušenost.Ale tady asi se takový pán žádný neozve, aby mi vysvětlil, co z toho má.
Jinak jsem trochu dále a když chci, tak si pobrečím.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ariarian, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nad tímhle jsem také za poslední dobu přemýšlela. No můj přítel mi řekl, když jsem plakala ale byla k němu otočená zády, ať před nim neskrývám své emoce. Znám i kluka, který potřebuje aby slečny v jeho blízkosti plakaly, chce jim být nablízku a cítit se jako ten největší. Když jsem ale třeba četla různé články, není jim to moc příjemné, nejsou na to zvyklí a odmalička jsou vedení k tomu, že chlapi nepláčou a pláč tedy berou jako něco špatného, nevědí jak si poradit a podle toho taky reagují. Já osobně si myslím, že je v pořádku, když nějakým flegmatickým tónem muž napomene ženu, že pláče nad hloupostí. Horší jsou ty případy, kdy je to vede i k agresivitě, což nějak nechápu, proč se děje :/ . To je člověk od člověka, řekla bych že hodně záleží na rodině dotyčného, k čemu a jak je veden.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejsem muž,ale napíši,jak se chová manžel,když pláču.
Obejme mě a utěší,zná mě a ví,že nepláču jen tak z plezíru,ale vždycky,když cítím bezmoc a nebo když potřebuji uvolnit emoce.Ono starat se o tak velkou bandu,není vždycky k smíchu a zvlášť když začnou marodit,nebo je něco bolí a nebo trápí.
To mi pak opravdu jeho obejmutí,pohlazení,políbení,podání kapesníku a slova jako třeba "je toho na tebe moc viď",prostě pomůžou.

Najdise.cz » tulačka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Napadlo mě totéž

Najdise.cz » :):):) Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Božínku.. úplně mi naskočila jedna scéna z dětství. Mohlo mi být tak 5 či 6 let, víc ne.

Mamka seděla v obýváku a brečela. Koukala na film. Já to nechápala a ptala jsem se, co se děje. Mamka řekla, že ji to jenom dojalo, že se nic neděje a je to v pořádku. Bylo to to nejlepší co mohla udělat ... Jenže...

Pak šel kolem táta s výrazem naprostého pohrdání, řekla bych dokonce až nechuti, jako by se při pohledu na mamku koukal na něco vyloženě odporného.

V tu chvíli jsem měla solidní zmatek. Brr.