Skúsenosti s veštbami od ľudí, ktorí prežili klinickú smrť - Diskuze a zkušenosti

skarabeus » janikajana Tak to nevím jestli jsi měla ten pravý prožitek o kterém se tady píše. Většinou je záležitost popisována tak, že ti lidé byli
posláni "někým" zpět ke splnění svého úkolu. Takže sami o tom nerozhodovali /to totiž není dáno nám/. O celé věci bylo popsáno mnoho papíru, ale nejlepší jsou osobní setkání s lidmi, kteří zážitek měli. A zdaleka jich není tolik co to o sobě šíří. Před vydáním knihy o. Doodyho jsem to podrobně slyšela popisovat pouze od jediného člověka. Dnes je těch zázitků tolik. Ptám se jsou všechny pravdivé, nebo i toto podléhá módnosti????,

skarabeus » skarabeus Soory Moodyho.

skarabeus » balboa Ono bude asi také důležité jak se tam... člověk dostane. Mí známí "odcházeli" v nemoci či po úrazech. A to může mít docela jiný účinek, než třeba vědomé odchody za pomocí např. halucinogenů či jiných praktik.

balboa » skarabeus no to mas pravdu, na tom jedinem zalezi :) kdyz si clovek neuvedomuje kam jde, je to asi trochu divocejsi, protoze se tomu brani a pak takovy zazitek muze ve spojeni s podvedomyma procesama vyvolat vselijake vize...
ja teda jeste nikdy nebyl mimo telo, ale naprosto jiste vim, ze ta druha strana neni nic jineho nez stav meditace, bod 0... ktery se da zazit i bez fyzicke smrti a vpodstate je to prirozeny stav byti

janikajana » skarabeus Já tam odcházela v nemocnici,nechci psát co mě bylo,bylo to krásné, hřejivé a klidné světlo co mě táhlo,ale já tam nechtěla pro ty důvody ,co už jsem psala.Křičela jsem,že tam nechci a najednou jsem zase ležela na lůžku.J.

Pankaja » skarabeus Myslím, že jsou i případy, kdy se může člověk - duše sám rozhodnout, jestli se chce ještě vrátit, či ne (prý výjimečně, např. když je na konci "duchovní" cesty)... Taky jsem to měla tak, nedostala jsem sice přímo na výběr, ale byla mi položena jedna otázka, podle které jsem se pak sama, svobodně rozhodla.

Možná je těch zážitků víc, protože dnes, po vydání Moodyho knihy, a jiných dalších, se lidé už tak o tom nebojí mluvit, uviděli, že nejsou sami a nepovažují se za blázny...

skarabeus » Pankaja Vždyť jsem napsala, že s prvním setkáním se mi kamarád svěřil dříve /v r. 1984/ než byla kniha u nás vydána. Já jsem se k ní dostala až někdy v r. 1986 /samizdat/ a byla jsem velmi překvapena, jak se tam uvedené zážitky
shodovaly s původní výpovědí. Od té doby jsem se setkala s několika známými kteří tento fenomen prožili. Pravdou je, že nejvěrohodnějším mi zůstalo vyprávění z r. 1984. Sice neprožité, ale popsané bez příras a bez vysvětlení. Hepyend přišel až po 2 letech.