odpoutání po rozchodu - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele alek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nijak, tohle musí odeznít samo. Z vlastní zkušenosti....teď už nemůžeš udělat vůbec nic.
Když jsem podobnou situaci řešila já, dočetla jsem se (a v praxi odzkoušela), že vyrovnat se s rozchodem a odpoutat se trvá 1 měsíc za každý prožitý rok. V případě prvních vážných vztahů nebo smrti milovaného partnera dokonce dvojnásobek. U Tebe to podle této teorie bude trvat rok až dva....neznamená to, že přestaneš žít. Ale že se Ti bude dít (čím dál, tím méně) to, co už se děje.

Muscari Sama jsem se přesvědčila, že jediný lék je opravdu čas. Tenkrát jsem byla také dlouho "mimo", chodila ven, podnikala akce, ale pořád se mi o něm zdálo, pořád jsem doufala..
Rozchod měl určitě nějaký důvod, zkus si v hlavě přehodnotit, co ti na vztahu vadilo, co tě tížilo, co ti nevyhovalo. Nedělej nic na truc a na krev, nemusíš si hned hledat někoho jiného, on ten pověstný klín klínem vždy nefunguje. Začni myslet na sebe, na tvoje štěstí a spokojenost. Když tě přepadne vzpomínací nálada, jdi běhat, tančit, cvičit,..
Jestli cítíš, že tě myšlenky už tíží přespříliš, zkus třeba psychologa - to pomohlo kamarádce.

U mě to tenkrát udělalo cvak! a bylo zase dobře.:) Každému to trvá jinak dlouho, ale přijde to. Držím pěsti, ať je to brzy!

erin mužu se zeptat proč se s tebou rozešel?jak to má on k tobě

Jadadla Rozvedla jsem se po 28letém manželství. Je to dva a půl roku a stále ještě zpracovávám, co jsem v parnersví dělala špatně, co jsem nezvládala, abych se toho příště vyvarovala.
To je jedna věc. Mnohem horší je zbavit se závislosti, připoutanosti, o které píšeš. Je jediná cesta, jak se připoutanosti zbavit, a tou je odpuštění. Podařilo se mi odpustit rozumem, trvalo to snad rok? Pomohla mi knížka Radikální odpuštění. Ale odpustit srdcem, to je mnohem těžší, ale důležité. Nezvládneme-li tento náš úkol, tvoří se karma a přechází do dalších životů ...
Přeji Ti, abys to zvládla.

miluška medvídková » Jadadla Jsi úžasná žena!

sereina » erin No, co mi řekl, když se rozcházel: že to nikdy nefungovalo a že bejt starší tak se vezmem, ale on si mě vzít teď nechce.
Ale co můžu teď soudit: Celkově jsme byli hodně jiný, i když postupně jsem měla pocit, že jsme si našli hodně společných věcí. Já ten rozdíl viděla na začátku, ale on mě přesvědčil, že to je v pořádku, že to zvládnem. Já váha, on beran. Výchova taky hodně jiná. Já mám doma takovou energičtější rodinku, trochu Itálie, ale máme se rádi. U něj rodiče zásadně tahali za jeden provaz a kort před potomkama, nedalo se tam mluvit. No a tak mám pocit, že ho přestalo bavit dělat kompromisy a brát na mě ohledy. A že si chtěl ještě užít. Ale co můžu říct, tak že ty rozdíly jsou fajn, že jsem si hodně rozšířila obzory a prostě jsem to neviděla jako negativum. V hodně věcech mi pomohl a podržel a mám hezký vzpomínky. Ale někdy to bylo dost náročný, snažit se ho pochopit a vyjít s nim. A se mnou asi taky... nejsem lehká povaha - jsem hodně citlivá, nad všim moc přemýšlim. A taky jsem prchlivá a někdy fakt horká hlava.
Hlavně mám pocit, že jsem se za těch šest let sama sobě ztratila. Za to on nemůže. Ale já dřív bývala hodně jiná.

Jadadla Žádná setkání nejsou náhodná. Mají nám něco říct, něco nás naučit. To nás osvobozuje a posouvá dál. Děkujme za takové zkušenosti. Ty zdánlivě nejhorší nás posouvají nejdál.

honzík...tvrdý oříšek :) Ahoj,
měl jsem to podobné, 9 let. Od velikonoc je konec a více méně hledám sám v sobě věci, které jsem za ty roky nějak zastrčil do šuplíku. Vím dlouho že se nic nedalo zachránit a bral bych to, časem by vše opadlo a věřím že bych si rád někdy vzpoměl s úsměvem. Ovšem takhle ´normálně´ to nešlo. Jen nadávky, urážky, vyčítání, naschvály...., ve finále zjištění že vlastně již 2roky hraji několikáté housle a stojím někde ve frontě. A to jsem vyloženě žádal o to, ať řekne jak to je a můžeme to v klidu ukončit. Musela ze mě dělat vola a kochat se jak hodně mi to vadí, díky tomu víme oba že se již nikdy nepotkáme, pokud ano, neznáme se a žádných 9 let nebylo.

Vim o čem píšeš a nejen já, odpověď na Tvoji otázku budu pouze opakovat po ostatních, nech to plavat, nic jiného nezbude a věř, že čas se o to postará a Ty se opět najdeš.

Sosna zvlčelý Všichni ti potvrdí, že to chce čas, to není nic nového...
Pomohla mi ještě jedna věc. Třeba by mohla pomoci i tobě, ale nevím, možná to byla náhoda, možná štěstí... Já s tou slečnou chodil přes 9 let, skončilo to, když mi táhlo na 30. Za tu dobu se ti člověk dostane pod kůži a nejde zapomenout tak rychle, proto jsem se o to ani nesnažil. Ale člověk samozřejmě bilancuje a začíná si uvědomovat, že některých aktivit ubylo právě s partnerem, něco člověk i zcela odložil...
Jsem duší tulák a toulek skutečně v posledních letech ubylo. Poslední rok jsem nebyl ani jednou na vandru! Hned s prvním jarním sluníčkem, když jsem si troufl spát venku, jsem vyrazil. Vyrazil jsem na místa, kde jsem se toulával ještě v dobách, kdy jsem tu slečnu ještě vůbec neznal, šel jsem hodně po trase, jako tenkrát...
Tam jsem se našel. Najednou mi to došlo. Celých 9 let jsem ve skutečnosti kvůli ní opouštěl sám sebe, odkládal, co mám rád... A tím, že odešla, jsem dostal možnost se k tomu vrátit. Já tam stál, jako by těch 9 let vůbec neproběhlo, jako by to byl jen sen, co se mi zdál. Trošku fousatější a i šedivější, ale pořád stejně vlasatý a šťastný na cestě! Najednou jsem zcela odpustil jí i sobě. Ten rozchod byl dar, dala mi možnost zase nalézt sám sebe. A já se nacházel pod každým kamenem na cestě, za každým pařezem i na sosně. Navázal jsem nit, a jako by se nikdy nic nestalo, jen ten uzel - to asi abych nezapomněl. A proč bych zapomínal? Bylo to přece celkem fajn a zkušenost k nezaplacení. Jo, rozhodně mi to stálo za to.
A nyní jsem o kus dál, bývalou klidně navštívím a ona zase mně. A přitom oba máme své partnery.

Takže má rada zní, vrať se zpět do časů, kdy ještě jsi partnera neznala. Skutečně není nic z té doby, co ti schází? Nebo možná i někdo? Nějaký koníček, který jsi třeba opustila? Pro mně jedním z nich byla do jisté míry i astrologie, zase jsem se na ni po rozchodu vrhnul a jsem za to rád.

Najdise.cz » honzík...tvrdý oříšek :) Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kordelie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Jadadla » Sosna zvlčelý Moc pěkné, já jsem se vlastně také vrátila k tomu, co jsem opustila - k courání po lese, k volnosti a svobodě, zase spávám venku .... Díky Ti.

sereina » Sosna zvlčelý Děkuju žes napsal tvojí zkušenost, vlastně že všichni napsali svojí zkušenost.
Já třeba vím, že jsem přestala cestovat, když jsem byla s ním. Dřív jsem se jela vždycky někam podívat do ciziny a za těch šest let jsem nikde nebyla, možná jednou u moře. Ale na tom už tak nějak pracuju:-) Potřebuju mít nějaký hezký vzpomínky, kde neni on. Takže jsem už párkrát někde byla a fotila :-)
Chtěla jsem se ještě zeptat, já jsem se s ním od té doby neviděla a ani zatím nechci, protože mám strach, že mi to podlomí kolena. Ale jak se srovnat s tim, že po tak dlouhé době vás ten člověk hodně zná a když s ním pak nejste, tak může snáz ublížit nebo i třeba prokouknout. No prostě mám takovej pocit, že jsem před ním "nahá". Dokud byl můj přítel, tak mi nevadilo, že mě zná jak své boty, ví co mi ubíží, co udělá radost. pozná, když se mi něco nelíbí... Ale teď mám pocit, že před ním budu nahá a už mi to neni příjemný, když je to vlastně cizí člověk.

Catwoman1 Pozri si film: Večný svit nepoškvrnenej mysle (Eternal sunshine of the spotless mind)

anoki » sereina Mám podobnou zkušenost, pokud bývalou ženu někde potkám,pozdravím ji, sle víc ze sebe nedostanu.Dávám si pozor abych ji neviděl,okolo našeho domu raději nejezdím. Přitom s ní vedu v hlavě dialog. Někdy mě tohle dost vyčerpává,nedokážu se soustředit na práci, jsem roztržitý...Je mi nepochopitelné, jak také končí velká láska.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Netta, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
AHOJ-odpoutat se od myšlenek a od všeho toho co tady popisuješ se dá.Existuje na to cvičení mysli a pokud budeš chtít mohu Tě to naučit.
Pokud chceš-napiš mi své datum narození a já Ti napíšu co je nutné z Tvé strany udělat pro odpoutání se.

Kdo jsem ? Jsem astronumeroložka s duchovním zaměřením a s odpoutáním se-mám letité zkušenosti. Pokud se ráda učíš novým věcem,potom tohle můžeš předávat dál i svým kamarádkám.Cena za Lekci je 500,-Kč. Posílám dobírkou a přidávám vědění zvané Moudrost srdce-sby se již neopakovalo to samé a člověk věděl,jak zvládnout né jenom své myšlenky,ale hlavně si uchránit srdéčko,před dalším zklamáním.

Svá štírka » Netta NO nic mi do toho vlastně není, ale bude to mít nešťastná zakladatelka diskuze zdarma nebo za 500,--???

Jadadla » anoki Také jsem si říkala, že bych nedokázala projet kolem našeho bývalého společného domu, z něhož mě vyhodil ... Pak jsem od něj dostala pozvání na pouť - byla to pro mě výzva - přece se celý další život nebudu vyhýbat a omezovat se. Jakmile jsem vstoupila do domu, spustily se slzy, trvalo to asi hodinu. Pak byl klid, jakési smíření, prošla jsem si celý dům, zahradu, promluvila s "jeho stranou rodiny" ... je to v pořádku, žádné emoce, cítím ohromnou úlevu. Nepodařilo se mi ale přimět ho k dialogu - proč to všechno bylo ... Celý život se něco učíme....

anoki » Jadadla Blahopřeji Ti, umíš odpouštět.Jestli tohle svedu i já jistě mě to posílí. Odhaduji to tak na příští pětiletku. Nelpím na věcech, spíše na vzpomínkách, jaké sebezapření mě stálo ten barák stavět a po té splácet. Nyní je vše pryč, bydlí tam borec kterého vyhodila jeho bývalá. Bydlí v mém baráku, jezdí mým autem, má moji ženu,převzal moje fušky, úplná tragikomedie. Úplně nejhorší je vidět ten štástný pár.

Jadadla » anoki Je důležité uvědomit si, ale poctivě, proč nás to potkalo. Neublížili jsme někdy i my? Nejednali jsme někdy na úkor někoho jiného? Pak jsem si uvědomila, že každý máme své vlastní představy o životě dané výchovou a svůj životní úkol daný shora. A to, co nás potkává, je to nejlepší pro naši dušičku, pro to, co se má v tomto životě naučit. Hurá, dostala jsem příležitost naučit se odpouštět. A dostávám další příležitost, začít žít někde jinde a jinak, poučena, s krásnými vyhlídkami - budu žít svobodně, už se nenechám omezovat a nebudu plnit něčí představy dokonalé ženy - můžu být konečně svá. A to nové je vždycky lepší než to, co bylo. Jsme dál, jdeme dál, cestou se učíme .... No není krásné žít?

Freja Na to mi před časem jeden známý doporučil EPAM

Jyotis Člověk je přirozeně svázán s druhým, s nímž žil nejen myšlenkami, ale i energeticky..
V různých magicko-představivostních praktikách si to člověk může představit.
Představ si sebe a jeho, vidíš nějaké pouto mezi vámi /a la provaz, nebo kořeny nebo něco podobného?/. Odkud kam? Někdo je k druhému připoután v oblasti pohlaví a srdce, jiný v oblasti krku nebo skoro všude.
Jestli opravdu chceš, vezmi "symbolický nůž" a v duchu se odřízni. Pokud to bude třeba opakovat další dny, tak to dělej.
Asi Ti to bude líto, protože člověk tím může přijít o část energie, na kterou byl zvyklý. Cítí se pak jako jiný člověk, ale jestli váš vztah nemá perspektivu, tak to udělej, resp. je to na Tobě.

Jyotis » Jyotis Teď jsem si představila sebe s manželem, se kterým jsem už přes 30 let a narozdíl od doby, kdy jsem to zkusila naposled, a tomu je už zase skoro 20 let, tak teď to vidím jako by v jednom víru... tak to už bych asi neodpreparovala, leda v odstředivce..

sereina » Jadadla Odpouštět se učím, sobě i jemu. Ale spíš sobě. Měla jsem to víc sobě za zlé, že jsem nedokázala bejt taková jakou mě na začátku viděl. Byla jsem na něj někdy i hnusná, když byl stres, nebo jsem asi i moc očekávala a házela na něj asi moc velkou zátěž. I když mi přijde, že to taky ovlivnil, třeba tím jak se ke mně choval jako ve stylu: "co ty bys beze mě dělala" a jak se o mě pořád staral. Jako že se člověk pak i chová a cítí jako by bez toho druhýho moc věcí nezvládl. Na něj naštvaná nejsem, nějak mi to nejde, nemyslel to zle. Jsem naštvaná na nás, že jsme to nezvládli. Když si vybavím jeho, tak cítím jen lítost. Lítost z toho, že jsem o něj přišla.
(Omlouvám se, že tohle asi zní zmateně, ale jinak to popsat nedokážu.)

sereina » Jyotis Nějak to s tim představením nechápu. Teda jako představit si ho a mně umim, ale krom jeho a mě nic nevidim. Jako myslim to spojení. Leda by to byl ten divnej pocit co mám v hrudi, když si ho představim.

Jyotis » sereina každý má asi jinak rozvinutou představivost.
Dá se rozvíjet, to je podstata magie a různých praktik typu Silvovy metody.
Vizuslizovat svoje pocity a pracovat s tím, protože podvědomí je obrazné, ne slovní.
I tak můžeš vzít pomyslné nůžky a prostě se odstřihnout, nebo si představit, že stojíš pod sprchou světla a omýváš ze sebe stopy, můžeš si to představovat i pod reálnou sprchou, že se očišťuješ od všech zatěžujících emocí.
Nebo si třebs představuj, že odpočíváš v bezpečí na andělském křídle, prostě cokoli, co Ti uleví...podvědomí ten signál pochopí..