Tesik
"Imaginárium Vás nic nestojí. Nejsme tu pro peníze" ozývá se z lacině vypadajícího pódia kdesi na předměstí Londýna(?). Kvůli penězům tam aktéři opravdu tolik nejsou, hraje se totiž o duše. A ne jen tak s kdekým - Tom Waits alias Mr. Nick je Hráč srdcem i svou černou duší.... Z faustovskýho tématu se dalo vytěžit víc, ale to by režisérem nemoh bejt Terry Gilliam. Mně se líbí nápad imaginária jako místa, kde se protínají mysli Parnasse s podvědomými přáními a sny vstoupivších - svět za zrcadlem může být procházka rájem nebo pekelná jízda, podle toho, jestli se "klient" nechá zlákat nízkýma pohnutkama/snadnější cestou nebo naopak zvolí cestu morálnější, byť trnitější- ta alegorie souboje dobra a zla na mnoha úrovních je obecně poutavý téma , ale na hlubší propracování je Terry příliš surrealisticky, bizarně montypthonovskej. Moc neřeší detailnější logiku za jednotlivýma scénama, postavama a jejich motivama...ne, ne, načrtne "big picture", kterej vyplní sketchema a kolážema všeho druhu a divák aby si v tom narativním zmatku hledal cestu sám. To je Terry Gilliam, můžem ho mít rádi za jeho fantazijní rozpínání nebo ho odsuzovat za mnohý logický a narativní lapsy. Čekat od něj něco jinýho než právě výš jmenovaný je ale dle mýho pošetilost :)Takže za mně - líbil se mi obecnej rámec a nápad, prolínání magickýho a pozemskýho světa + mnohý jednotlivý scény, včetně opulentního vizuálního zpracování. Ale švy mezi epizodama a komplexnější zpracování mi tam chybí. Na druhou stranu- jak říkám- jsem ho nečekala, takže nakonec to pro mě byla docela příjemná podívaná :)