Už nevím, jak dál


16.04.2017 - 00:10
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Už nevím, jak dál
Situace už je taková, že mě dohnala napsat a svěřit se sem do diskuze. Předem říkám, že je to pro mě dost citlivá věc a normálně tohle nedělám. A předem také děkuji všem, kteří do diskuze přispějí. Pokud se za pár dní rozhodnu smazat, prosím, pochopte to, ale věřte, že jsem si každý váš vzkaz zkopírovala a uložila.

Jde o komplexnější věc, takže to asi bude delší...Už víc jak tři roky mám pocit, že jsem se v života zasekla. Připadá mi, jako když je mi 300 let, nemám na nic sílu, mám dobré dny, kdy se daří, ale těch, kdy se jen tak potloukám a sílu hledám, je víc. Chybí mi energie, motivace, chuť do života, vůle něco dělat. Snažím se, protože musím, ale mám pocit, že to nejsem já. Nejsem nějaký extra optimista, ale ani pesimista. Vždycky jsem měla sny a naději, které mě hnaly vpřed, vždycky jsem se snažila vidět na věcech to dobré.
Teď se mi to občas daří, ale vnitřně pochybuji. Nemám pocit, že mám život před sebou, spíš naopak - jako když už jsem si vše dobré prožila.

Vím, že zvenčí to tak možná nevypadá. Lidi, co mě znají, si nejspíš myslí, jak se mi daří, že mám všechno, ale skutečnost je jiná. Možná, že působím mile, pozitivně a komunikativně (a to jen proto, že nechci ostatní otravovat svými problémy a nemyslím si, že mračit se na druhé a závidět jim je cesta). Setkávám se často se závistí na mou osobu/můj život, aniž by se někdo hlouběji zajímal o mě samotnou. Nehledě na ot, že pokud něco mám, tak je ot proto, že jsem si to vydřela, nespadlo mi to do klína. Tohle je takový blbý politování, ale vlastně je to tak.

Vím, kde jsem dělala chyby - ve vztazích jsem ze sebe vydala všechno (nedokážu dělat věci napůl), aniž bych si dala pozor, jestli za to daný muž stojí, když to řeknu blbě. Rozdala jsem se a teď jako když mi nezbývají síly na mě samotnou.
Také vím, že k určitým stavům přispělo onemocnění štítné žlázy, které se mi před půl rokem zlepšilo, ale vzhledem k určitým věcem mám pocit, že se zase zhoršilo. Nechci se ztotožňovat s nemocí, nesnáším to.

Nejhorší na tom je, že obecně vlastně nemám na co si stěžovat - nejsem bez střechy nad hlavou, jídla, vody, a je tu občas někdo, komu se můžu svěřit. Ale rodiče mě vychovávali tak, že musím zatnout zuby a vydržet vše. NIkdy jsem s tímhle přístupem nesouhlasila, ale zjišťuji, že ho asi podvědomě kopíruju.
Na nic ale nemám sílu, a tenhle stav trvá na můj vkus moc dlouho. Například i bez ohledu na to, jaké čtu knížky - vždycky, když je čtu, cítím se dobře, "nalaďuji" se na správnou vlnu, ale za pár dní jako bych nic nečetla. Dřív se mi dařilo rady a myšlenky lépe aplikovat do života. Teď to nějak nejde.
Občas mě napadají myšlenky na to, že bych úplně zmizela, všeho nechala, sebrala se, a odjela někam, kde mě vůbec nikdo nezná a kde bych bla hlavně já a příroda. Jenže znám se už natolik dobře že vím, že by to byl pouze útěk od problému, že nejde o to měnit místo, ale změnit něco uvnitř sebe. Jen bych prostě někdy radši nebyla, přijde mi to jednodušší.

Jsem extrémně citlivá na okolí, "energie" atp., lež poznám na hony daleko a bohužel tím, že po většinu času chápu chování a motivace lidí, nemůžu se na ně ani zlobit, jen mě to nutí s nimi soucítit/chápat je. Takže do vztahů přitahuju naprosto ztracené případy (a časem je to horší a horší), protože oni nějak musí vycítit, že zrovna já je pochopím.

Nevím, proč se mi všechno tohle děje, ale vím, že to nejsem já. A nevím, co s tím. Asi to chce nějaké nakopnutí, ale já jednoduše nevím, jak na to. Od mala jsem byla vychovávána k zodpovědnosti, takže spíš řeším, jak plnit to, co musím a co bych měla dělat.

Uvítám jakoukoliv radu, názor, vaše zkušenosti, pokud jste prožívali něco podobného, a tak..Klidně uvítám i čistě praktické rady a postupy, kolikrát je to pro mě to nejlepší

Stránka: 4 3 2 1
Řazení:
16.04.2017 - 12:27 | Filtr
(Býk) player
No - na osmadvacetiletou holčinu je to teda docela hadrkór.

Protože takovou zpověď bych pochopil u někoho , kdo má třeba krizi středních let , takové to zpětné (nešťastné e většinou i nepěkné) hodnocení předešlého života. Ale v osmadvaceti ještě v podstatě nic pořádně nezačalo. Člověk mezi dvacítkou a třicítkou je debil. Myslí si , že sežral všechnu moudrost světa , přitom jedva odhodil dudlík.

Pravda - z toho referátu vyznívá , že tě vysáli lidé. Jsi-li opravdu napojená energeticky nadstandartně na své okolí , tak prostě z toho vyplývá rovnice.

Zmiz z něj. Hledej opravdu klidné místo v přírodě , kde tě bude okolí spíš prohřejvat. A jinak - ta zráta energie může souviset i s tou štítnou žlázou.

(A na vztahy nesázej. Ale na sex klidně jo...dokonce je to lepší).
16.04.2017 - 11:54 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tuším, že prožíváš stádium ve vnitřním vývoji, které je stejně nevděčné jako nezbytné. Probíhá tlení - rozkládají se staré sny a iluze, přežité touhy a veškerý tenhle přežitý a nefunkční balast. Stačí jenom, když to necháš proběhnout bez potřeby to někam směrovat a "pracovat s tím".

Z téhle letargie se totiž jednou nevyhnutelně vynoříš. Přirozeně a bez úsilí. A paradoxně tím rychleji oč menší odpor budeš své současné vnitřní situaci klást. Budeš se cítit lehčí, čistší, soustředěnější, svět bude hrát mnohem hlubšími a intenzivnějšími barvami, vůněmi, chutěmi. Teď jde o to vyvinout v sobě lhostejnost a skepsi vůči vlastním myšlenkám, touhám, pocitům a iluzím, že je třeba něčeho dosahovat, být někde jinde, být s někým, no prostě jenom ne TADY a TEĎ. K tomu je třeba skamarádit se s Prázdnotou. Zkus brát zdroj svého neklidu a starostí jako zcela cizí a jaksi "vnucený" element.

Přeju hodně trpělivosti :68:
16.04.2017 - 11:42 | Filtr
(Lev) Marhon
já osobně bych zkusila nejdřív nastartovat z venčí mozek.
koupila bych si vlašské ořechy a pravidelně se tim krmila, jestli by to nezabralo.
mě to zabralo.
16.04.2017 - 11:23 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Možná to vnímám blbě, kdyžtak mě oprav :62: Víc pak kdyžtak napíšu do vzkazů, něco veřejně nechci rozvádět. Zkusím jen něco pocitově přes asociace, něco, co je mi známé. Ale dost z toho jsi v podstatě napsala už sama.

Zmatek. Pocit, že jsi v mlze, že nic není skutečné. Že jsi jako nasávající houba, která absorbuje od ostatních všechny jejich bince. A ani to nemusí být "binec", ale prostě Tě cokoliv od ostatních tak moc vyčerpává... takže se snažíš (a ani nemusíš vědomě) všechno filtrovat. Nevnímat. Nebýt. Nežít. Aby sis ulehčila. Ale víš, že to nejsi Ty. Tvoje duše (podstata) to cítí, a je dobře, že takto reaguješ a vnímáš ji. Věř mi, že jsi na nejlepší možné cestě, i když Ti to teď nepřipadá. Správně vnímáš, že Ty nejsi ten nepořádek od jiných, a to je nesmírně, nesmírně moc důležitý odrazový můstek, který zvládáš perfektně.

---> U tohoto bych asi věděla, z jakých konců to lze uchopit a pracovat s tím. Dopíšu.

______________________
Trochu zkusím i z jiného konce, co mě zaujalo... a vlastní zkušenost.

Víš, někdy je opravdu dobře takříkajíc "vzít nohy na ramena". Není to nic, za co by ses měla stydět. Naopak - ukážeš tím, že si sama sebe vážíš.
Jsou místa, která prostě nejsou pro nás a jsou místa, která jsou pro nás jako stvořená. Každý snad cítí a ví, jakou obrovskou moc může konkrétní prostor, jak moc nás může ovlivňovat v každodenním prožívání a potažmo úplně ve všem, od radosti a smutku přes zdraví a vše ostatní. Jsme vždycky spojení se vším, s čím žijeme. Nejsme od toho oddělení. A je fajn si to přiznat, brát v potaz to, čím se obklopujeme a proč. Dát tomu patřičnou důležitost. A myslím tím důležitost ve smyslu pocty a respektu.

__________________
"Jsem extrémně citlivá na okolí, "energie" atp., lež poznám na hony daleko a bohužel tím, že po většinu času chápu chování a motivace lidí, nemůžu se na ně ani zlobit, jen mě to nutí s nimi soucítit/chápat je. Takže do vztahů přitahuju naprosto ztracené případy (a časem je to horší a horší), protože oni nějak musí vycítit, že zrovna já je pochopím."

---> Nemyslím si, že je tohle ta správná rovnice. Extrémní citlivost na okolí a empatie není absolutně ŽÁDNÝM důvodem k tomu, aby si člověk přitahoval takové lidi, kteří ho zatěžují. Může to být pocit extrémní zodpovědnosti, že "mám schopnost naslouchat, a měla bych tedy svých schopností využít, když jsou potřeba"... (to ber jako příklad)

Tohle hodně souvisí s tím úplně prvním, co jsem psala, a ráda se k tomu vrátím v tom vzkazu.

_________________
Koukám, že na tom vnitřně dost pracuješ, umíš si to sesumírovat a já osobně jsem toho názoru, že na to jdeš dobře.
Někdy se člověk dívá moc dopředu, protože přece "nemá smysl se ohlížet" - ale má! Člověk se MUSÍ sem tam ohlédnout, aby viděl, kolik toho už má za sebou, kolik toho zvládnul, jinak ta motivace jít dál kolikrát opravdu chybí. Někdy člověk pro stromy už nevidí les.

A někdy je fajn nechat ty pocity prostě být. Zavřít oči. Neřešit nic a začít od píky, jako by ses měla znovu narodit a nic nevědět. Otevřeš oči a najdi první věc, která Ti skutečně dělá radost. Jakýkoliv koníček, tvoření, cokoliv... i kdyby to mělo být pozorování stromů, jak šumí ve větru. Vem esenci z těch stromů, z toho pocitu, který máš, a polož to jako základ své existence. A když přijde něco, cokoliv, u čeho pocítíš, že Ti to energii bere, neutíkej myslí, nestahuj se, ale otevři... vrať se k těm stromům a buď s nimi... duší :62:
16.04.2017 - 07:02 | Filtr
(Beran) Háňa*
"Od mala jsem byla vychovávána k zodpovědnosti, takže spíš řeším, jak plnit to, co musím a co bych měla dělat."
Tím bych začala.
Jak jsi byla odmala vychovávána, je teď už nepodstatné - teď už jsi velká.
K čemu a jak tě rodiče v dobré víře jako dítě vedli, to už bylo. Teď si volíš ty sama, jak budeš žít a co chceš "muset". Vše, co jsi od rodičů i jiných vychovatelů v době dětství obdržela, můžeš teď přebrat a vybrat si z toho jen to, co je ti k užitku, co s tebou ladí a co potřebuješ - ostatní odložit. Stejně tak, jako když uklízíš ve skříni. Nechat si jen to, co ti je a chce si ti to nosit.

Tím nechci říct, abys od zítřka začala všechno házet za hlavu, ale abys to byla ty, kdo šéfuje svému životu.
Protože jedině ty máš "odpovědnost" za svoje štěstí, také máš jako jediná právo volby postavit si svoje hodnoty podle svého.
SPRÁVNÉ je jen to, v čem je nám dobře.
16.04.2017 - 04:11 | Filtr
(Býk) Ase
Taká jednoduchá prvá pomoc. V čom vidíš u seba problém? Nemusíš to tu vypisovať, hlavne pre seba si to zodpovedaj. Máš?
16.04.2017 - 01:30 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Neumím ti poradit.
Cítím jen, že spotřebováváš všechnu svou energii na to, abys dělala věci správně. Abys byla dokonalá. A taky tě hodně energie stojí ten strach, že tě lidé opustí i výčitky, že je pro jistotu opouštíš první.
Tvé téma „Strach z opuštění“ s tímhle „Už nevím, jak dál“ spolu souvisí...je to bludný nekončící kruh. Musíš být opravdu hodně vyčerpaná. Nemyslím, že by ses rozdala partnerům. Je to zase o tom, že jsi se snažila si lásku zasloužit.

Chápu tvou touhu utéct. Nevím, jak žiješ, ale co to klidně zkusit. Vzít si alespoň tři týdny dovolené a odjet někam, kde budeš jen sama se sebou. Bez internetu, telefonu. Naprosto zapadlé místo. Dají se najít. I tady. Nebo pobyt v klášteře. Zkusit být opravdu jen sama se sebou a pozorovat sebe zevnitř. Co se změní, jak budeš reagovat na to, že nic nemusíš. Žádná obvyklá pravidla, žádní lidé, kterým musíš něco dokázat, nebo které si musíš získat.

No a pak najít opravdu dobrého psychologa s přesahem do duchovna, astrologie a podobně a podrobně s ním projít své dlouhodobé problémy i stav při „poustevničení“.
Příspěvky: 82-58 57-33 32-8 7-1
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v RybyRybách
ukázat kalendář »