Sloupávám vrstvy - Diskuze a zkušenosti

...


Pozoruji oblohu
přesněji
dvě bouřky jak hádají se
už se nedivím že i vzduch má své hranice
když naráží šedá do černé
když barví se
blesky jako kopí sráží molekuly k zemi
místo krve kapky vody
živé mrtví v zemi
(šedá má mnoho barev..)

...vítr se zvedl
oči zavřely
to když jeden zasáhl srdce
uskočili k mikrokosmu
zkoumat zaprášené kouty
kde ani pavouci nežijí
jen spousta roztočů ve vrstvách
ozývá se když jsi zesláblý, ospalý a nemůžeš dýchat
(vykašlat se na to..)
i to je teď jiné, neutečeš skrz zavřené dveře
a magika vlastních sítí učarovala tě
jako když vrací se děj pozpátku
(to ty jsi ten pavouk)
vzpomínky vedou tě skrz stůl a dvě židle
míjíte se, jen rozvířil se prach
a usedl na knihu kterou držíš v ruce
jen jsi-li hoden...

...ten pocit, jako když ti položí ruku na rameno
to když “něco” je jinak, jen chybí slova
prodírá se prachem paprsek světla
k signaturám zrození i smrti
jak prst ukazuje na prázdné strany
a ty ohlédneš se k oknu, k dějišti, ke skutečnosti
ohluchlý tichem

je jako ten blesk, v koncentraci síla, počátek
hraje si s papírem, černá a žhne, pálí v rukou
mění se v hořící knihu, kterou odkládáš na stůl, u kterého jste seděli
ty a “ty” v jiném čase, v jiném domě
a ty je vidíš, jak se smějí, pláčou a hoří s nimi
i s tím domem i jeho zavřenými dveřmi
(vznáším se s nimi…)


...na obloze kreslí černá už jen šmouhy
je jako opona, aby se i herci ukázali nazí
místo nich mě oslepuje slunce a já slzím
už ne jako kdysi z touhy…