Pokud ji netolerujeme, neozývá se zde jen naše potřeba chtít někoho vlastnit, mít jen pro sebe? Není to omezování partnera? Kolik z nás už pomyslelo na někoho jiného?Neděláme to, protože si říkáme že nechceme toho druhého zranit, ale opravdu zraníme ho nebo jen jeho nedokonalé ego které nás chce vlastnit?Bojíme se že když to uděláme, "zradíme", mohl by to udělat i on nám? Bojíme se že ho ztratíme? Bojíme se být sami?Proč ji těžko tolerujeme?DODATEK:Nevěrou zde myslím sex s někým jiným.========================NOVÉ HLAVNÍ TÉMA:Proč nám nevěra vadí?
Háňa*
Jinak, já, když to nedělám, není to proto, že nechci druhého zranit, ale proto, že mám partnera, se kterým jsem šťastná a tudíž nemám potřebu.
A když už to udělám (nebudu tvrdit, že se mu to za můj dlouhý život nikdy nestalo , rozhodně neřeším, jestli by to mohl udělat i on - není co řešit - samozřejmě, že mohl - ale ne MNĚ.
O tom to asi s tou nevěrou je - On MI byl nevěrný, on MĚ podvedl. - Takhle já to nevnímám - řekla bych "vyspal se s někým jiným".
Jako podvod bych brala, kdyby mi kvůli tomu lhal, a dělal ze mě idiota - kvůli čemukoli - nehraje roli, jestli se vyspal s někým jiným nebo řekl, že jde do práce a šel na kulečník.
Háňa*
"Pokud ji netolerujeme, neozývá se zde jen naše potřeba chtít někoho vlastnit, mít jen pro sebe? Není to omezování partnera? "
No, ono asi záleží hlavně na tom, co se skrývá za netolerováním.
Pokud bude mít můj sexuální partner kromě mě ještě jiného sexuálního partnera a mně to bude vadit, přestanu s ním spát, případně žít - na to mám plné právo, rozhodnout se v jakém druhu vztahu chci nebo nechci být a co chci a nechci akceptovat, stejně tak, jako on má právo se rozhodnout, kolik chce mít sexuálních partnerů - to je pro mě netolerování, které nikoho neomezuje. Omezování partnera by podle mě bylo, kdybych mu to vyčítala, dělala scény, vyžadovala věrnost, apod.