Opřenáo zábradlí časukde rokneznamená niczasněnáv korunách stromůkde kruhje mnohem vícpotichu, beze spěchua v dotyku kamenůnecítím chladjako bychvpíjela se do příběhua držely mě teplé dlaněněco vím i se pletua v opření o stromticho, harmonie, klidjako bychvracela se v časeodložím tu zbraněspánek by přišelstačí neodolatvíček chvěnía smířenápokládám hlavuna rameno pochopení.