Tvá náruč plná bodláčía kopřiv, hněvu, zla...ne, už mi síly nestačíuž nemohu být tvá...Jsou prameny jež nevyschly,jsou tůně, vodní dna!už na mě prosím nemysli"už nejsme to my dva...Ty roky plné suchých travty věčnosti, to zdání!Zastav vodu na řasách...už nemám žádná přání...Jsou prameny, jež nevyschly,jsou tůně, vody skryté..tak prosím Tě už odejdi.........udušeni citem...
Řasy už nechci koupat v slzách tělo už vzlyky nechce se třást samo sebe a citů se tak bát srdce po nemoci beru do dlaní duše ve tmě se teď potácela nyní snad přijde už svítání.