Dům po sebevrahovi - Diskuze a zkušenosti

tajga » dan162 Na lehkou váhu to, jak vidno, neberu :) Například v Indii je prý samozřejmost, že se při stěhování současně přizve nějaký odborník na energetické pročišťování nového domu. Ale u nás nevím o nikom, komu mám důvod důvěřovat.

tajga » MG34 Škodolibě oznamovali...to je příšerné.

Děkuji, snad toho budu schopná, až to tu nebude tak cizí, až se tu začnu cítit víc doma.

mg Ak ste veriaca, tak dať dom posvätiť farárovi, to by malo najlepšie fungovať proti zlým energiam.

andyka A nemá číslo domu numerologicky 4 nebo 7?

dan162 Souhlasím. Nebrat to na lehkou váhu, rada od MG34 je ok a když to nepůjde, tak pozvat někoho.

MG34 Ten nadpis mne tak nějak oslovil, protože jeden "dům po sebevrahovi" mne zvláštním způsobem láká.

Když jsem byl velmi malý (byly mi 1-2 roky), žil jsem asi rok v domě u tety (dělala mi náhradní matku). Ten dům postavil její tchán - a ten mi dělal vpodstatě náhradního otce. Měl jsem ho rád.

Rozšířila se pověst (nedokážu posoudit jak moc pravdivá), že moje teta měla se svým tchánem poměr. Vyhrotilo se to natolik, že teta se i s rodinou musela odstěhovat na druhý konec republiky a její tchán se v tom domě oběsil (přesně jak píšeš) - na půdě.

Můj vlastní otec a matka mi to tehdy škodolibě oznamovali, že tamten (o kterém tušili, že jsem ho vnímal za otce i když nebyl otcem biologicky) se oběsil na půdě. Bylo mi 5 let. Kampaň mých biologických rodičů za vymazání tohoto mého "otce" z mé paměti postoupila natolik, že jsem na něj na dlouho zapomněl.

Nedávno jsem se (po zranění hlavy při nehodě) v tom domě ukázal a pobavil se současnými obyvateli - druhý syn toho oběšeného a jeho rodina. Pověděl jsem jim o tom, že jsem oběšeného dobře znal a chtěl jsem zjistit víc - ale narazil jsem na hradbu mlčení a mlžení. O to víc, že jsem se jako "posel ze záhrobí" objevil jako důkaz, že teta s tím tchánem možná fakt něco měla.

Každopádně doporučuju s oběšeným nějak "navázat kontakt", smířit se s ním a přijmout od něj dům jako jeho požehnání.

Tedy Chápu to. Mně se nechtělo ani zpátky do auta, co bylo po bouračce.
Opět se potvrzují ta slova.: „Nejhorší je zjištění, že nejlepší je nevědět.“
Hlupák, co skoro nic neví, se musí mít tak krásně.
Neměla ses mnohem líp, když jsi to nevěděla? Ach. V některých případech je tak krásné nevědět. Jenže člověk, jako na příkaz, stejně prahne po vědění.