Jdu dneska navštívít svýho čerstvě očkovanýho přítele a zjistila jsem, že někde ve mě v koutku. až úplně na dně, zahrabaný pod haldou hadrů je určitá obava nebo distanc nebo nevím jak to nazvat... ale něco je jinak.
Se s tím budu muset ve finále potrkat sama, to vim, jen by mne zajímalo, jestli jste někdo v podobný nebo stejný situaci a jaký z toho máte pocit...?
Freja
» Nabi*
Přesně...jak se zvyšuje tlak na neočkovaný, tak se zvyšuje odpor k očkování.
A není to štítivost , jen nedokážu přesně definovat ten pocit.
Ale tak napadlo mne, že je to možná výhodný, když to bude mít v páru každý jinak, prže, když jeden bude umírat na následky očkování nebo druhej na covid, tak tu furt bude jeden, co se o něj postará ...a to už je fakt černej humor
Mici Angóra
» Nabi*
To není o pochopení, ale o respektu. Pro někoho pojem "pochopit" znamená pouze a jedině přijmout jeho pravdu, jinak "se pořád nechápeme".
Nabi*
Tvoje pocity chápu. Sice zatím nejsem v té situaci, ale chápu. Pro mě to není o štítění se, ale prostě ten pocit... U partnera to je tak 50/50 (se mi zdá + z naprosto "logických" důvodů, aby nebyl omezen). Já očko nechci, protože mi instinkt velí si ho nedávat. A takové donucovací prostředky jakože nedáš si očko, tak nikam nepojedeš, nesedneš si v restauraci a podobně, to už není demokracie a to je pro mě něco tak odporného, že už z principu ne (i kdybych si nemyslela, že je to zdraví škodlivé).