Votázka ke studu - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem nikdy nepotřebovala ohromovat lidi, kteří po mně šlapou. Buď jsou lidi už rovnou fascinováni tím, kdo jsem a mají mě rádi, nebo se v mým životě moc nezdrží. Opravdovost na jedné straně (ať je jakákoliv) přitahuje opravdovost na straně druhé.

Marhon » . teda já nevim, ale z vlastní zkušenosti vím, že v dnešní době, když NEOHROMÍŠ, tak tě povětšinou lidi přehlíží. ale stačí říct jednu větu typu já dělám tohle, já umim tohle, nebo se stačí s někým pohádat , nebo si dát prostě nohu za krk a najednou začnou člověka brát vážně a pak se lidi najednou chtěji bavit a i ti, co na tebe před minutou málem šlápli.
tak mě připadá, že aby se člověk někam dostal, tak, víceméně, chválení se, předvádění se a chvástání, je to v dnešní době nutnost.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, jestli to myslíš obecně, fakt je proti tomu vždy potřeba vést lítý boj?
Zdravá míra studu je vždycky nutná, to jednak, a jednak ne každý prostě potřebuje být král večírků

Marhon to sem teda zvědavá, jestli ti na to někdo odpoví.
já bych asi řekla, že tohle je spíš možná výchovou, že to v člověku prostě nějak vyrobí tím, že mu srazí sebevědomí nebo ho upozorňují.

mě osobně vadí jakýkoli stav, kdy se po mě něco chce, všichni se na mě otočí a očekává se, že se vyjádřim. už jako malá, když mi byly ty čtyři, pět let, tak do mě máma, při setkání s někým cizím dloubala se slovy "pozdrav". a to vim, naprosto přesně, že v tu chvíli v krku knedlík,
schovávala sem se za ní a nevyrazili ze mě ani slovo.
a to vlastně platí do dnes. když někdo po mě chce nějaký vyjádření a může to být i blbost, kdy mě se začne divit, že něco umim nebo dokážu, tak nevim co na to mam říct.
něco jinýho je, když se mě někdo zeptá, jak to dělám. to se rozpovídám, ale jak mě někdo pochválí a začne s těma kecama, to neni možný, jak to dokážeš, tak se tvářim, že sem jen dekorace okolního prostředí. ale už sem se naučila, že když něco dělám, tak se mi ruce neklepou. nesmim být naštvaná, to jo, ale když někdo jen přijde a kouká mi pod ruku, to už problém neni. když se na nic neptá.
co se týká zpěvu, nezpívám ani na tom záchodě, páč by to bylo slyšet ve stoupačkách a když doma, tak jen tak potichoučku, šeptem aby to nikdo neslyšel a to je falešný jak džíny s číny. a hlavně většinu písniček, mých oblíbených písniček, prostě nezazpívám. ale je fakt, že asi před deseti lety sem si asi tři, čtyři, pro mě zpívatelný písničky pořádně nahlas zapěla v autě a to neznělo špatně. sem si říkala, že by to možná šlo. ale sem přišla o mé bezpečné prostředí pro zpěv, přestala sem i zpívat. musim mít jistotu, že to nikdo neslyší. takže pro mě přichází v úvahu jen jedno jediný místo, kde sem schopná zpívat ,
jenže to by mě stálo asi tak dva, tři miliony.

player » Buddha/2 No - právě , třeba jestli nestaščí jen počkat , až se ta mrcha nepotká s jinou mrchou v konjunkci , nebo zda nerozstřelit Pluto vodíkovou pumou...což by ale byla škoda, samozřejmě....

Buddha/2 Myslíš jako boj proti oběžnicím nebo boj za nestydatost ?

Já nezpívám ani na hajzlíku - nedovolí mi to můj částečný hudební sluch