Ahoj. Dobry den. Chtela bych se s nekym poradit nebo se mozna jen vypovidat... Pred trinacti lety jsem se zamilovala. Asi to bylo oboustranné, ale nikdy jsme spolu nechodili. Dnes mam ctyrletou holcicku s nekym jinym. Jsem sama v podstate od dcerinych 9ti mesicu. Je toho tolik, je to tak moc zamotane , ze nevim, co vse psat, takze to muzu popsat v prubehu. Kazdopadne se cca posledni 4 roky sem tam vidame. Vztahy, nevztahy, vzdy jsme se vidali, i s dvouletou odmlkou. Jako bychom si chteli vzajemne dokazat , ze k sobe stale neco citime. Nescetnekrat jsem si rekla, ze uz to mam v sobe vyresene a je to zamnou. Ale naposledy (tyden zpat) kdy se mi ozval, jsem zjistila, ze moje telo na to reaguje jinak. Po celou dobu co znam reaguju srdecni cakrou. Zdaji se mi o nem sny i v mezidobi, kdy se nevidame a ani na nej nemyslim. Asi nebyl jeste spravny cas a momentalne jeste neni.. bojime se vzajemne jeden druheho..
Háňa*
Řeknu ti jen jedno a mysli si o tom, co chceš. Chlap, když něco OPRAVDU chce, činnost pro to vyvine a když je potřeba, i se rozkrájí. Může se bát a být nesmělý, jak chce, nakonec se dokope. Pokud se znáte 13 let a ještě nejste spolu, asi to bude tak, že s tebou být nechce, ale pro jistotu si tě nechává u ledu jako jistotu, protože ví, že ty bys o něho stála. Takže se občas ozve, aby se ujistil, že se nic nezměnilo, a když zjistí, že ne, zase se v klidu zdekuje žít si svůj život.