Háňa* (* 17.4.1967)
Žena
Jsem dospělá žena. Mám problém. Koukám, komu bych ho hodila na hrb. Běžím za matkou jako malá holččka a snažím se na ni přehodit svoji odpovědnost za rozhodnutí. Pokud bych ji poslechla a nedopadlo to dobře, ještě nakonec řeknu, že je to její vina, protože mi špatně poradila.
Navíc nejde o skutečný problém, kde by šlo o život, ale jen o touhu. O mojí touhu.
Takže, já něco chci, jdu přes mrtvoly, a ještě čekám, že mě za to někdo ocení, když se mu tím pochlubím. Když neocení, budu se cítit ukřivděná, že jsem se obětovala, čekat, že "se mu to vrátí" a dokonce se radovat, až se to stane.
Ale ve skutečnosti jsem se nikomu neobětovala. Plnila jsem si JENOM SVOJI TOUHU. Nic víc.
Klasiké a velmi časté řešení nezralých lidí možná, ale s mravností nemá nic společného.
A to tady ještě neprobíráme, jestli po ní ten její šamstr vůbec prahnul

Proč to neřešil on, jak se k ní dostat