odpoutání po rozchodu - Diskuze a zkušenosti

Jadadla » Sosna zvlčelý Moc pěkné, já jsem se vlastně také vrátila k tomu, co jsem opustila - k courání po lese, k volnosti a svobodě, zase spávám venku .... Díky Ti.

Najdise.cz » honzík...tvrdý oříšek :) Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kordelie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Sosna zvlčelý Všichni ti potvrdí, že to chce čas, to není nic nového...
Pomohla mi ještě jedna věc. Třeba by mohla pomoci i tobě, ale nevím, možná to byla náhoda, možná štěstí... Já s tou slečnou chodil přes 9 let, skončilo to, když mi táhlo na 30. Za tu dobu se ti člověk dostane pod kůži a nejde zapomenout tak rychle, proto jsem se o to ani nesnažil. Ale člověk samozřejmě bilancuje a začíná si uvědomovat, že některých aktivit ubylo právě s partnerem, něco člověk i zcela odložil...
Jsem duší tulák a toulek skutečně v posledních letech ubylo. Poslední rok jsem nebyl ani jednou na vandru! Hned s prvním jarním sluníčkem, když jsem si troufl spát venku, jsem vyrazil. Vyrazil jsem na místa, kde jsem se toulával ještě v dobách, kdy jsem tu slečnu ještě vůbec neznal, šel jsem hodně po trase, jako tenkrát...
Tam jsem se našel. Najednou mi to došlo. Celých 9 let jsem ve skutečnosti kvůli ní opouštěl sám sebe, odkládal, co mám rád... A tím, že odešla, jsem dostal možnost se k tomu vrátit. Já tam stál, jako by těch 9 let vůbec neproběhlo, jako by to byl jen sen, co se mi zdál. Trošku fousatější a i šedivější, ale pořád stejně vlasatý a šťastný na cestě! Najednou jsem zcela odpustil jí i sobě. Ten rozchod byl dar, dala mi možnost zase nalézt sám sebe. A já se nacházel pod každým kamenem na cestě, za každým pařezem i na sosně. Navázal jsem nit, a jako by se nikdy nic nestalo, jen ten uzel - to asi abych nezapomněl. A proč bych zapomínal? Bylo to přece celkem fajn a zkušenost k nezaplacení. Jo, rozhodně mi to stálo za to.
A nyní jsem o kus dál, bývalou klidně navštívím a ona zase mně. A přitom oba máme své partnery.

Takže má rada zní, vrať se zpět do časů, kdy ještě jsi partnera neznala. Skutečně není nic z té doby, co ti schází? Nebo možná i někdo? Nějaký koníček, který jsi třeba opustila? Pro mně jedním z nich byla do jisté míry i astrologie, zase jsem se na ni po rozchodu vrhnul a jsem za to rád.

honzík...tvrdý oříšek :) Ahoj,
měl jsem to podobné, 9 let. Od velikonoc je konec a více méně hledám sám v sobě věci, které jsem za ty roky nějak zastrčil do šuplíku. Vím dlouho že se nic nedalo zachránit a bral bych to, časem by vše opadlo a věřím že bych si rád někdy vzpoměl s úsměvem. Ovšem takhle ´normálně´ to nešlo. Jen nadávky, urážky, vyčítání, naschvály...., ve finále zjištění že vlastně již 2roky hraji několikáté housle a stojím někde ve frontě. A to jsem vyloženě žádal o to, ať řekne jak to je a můžeme to v klidu ukončit. Musela ze mě dělat vola a kochat se jak hodně mi to vadí, díky tomu víme oba že se již nikdy nepotkáme, pokud ano, neznáme se a žádných 9 let nebylo.

Vim o čem píšeš a nejen já, odpověď na Tvoji otázku budu pouze opakovat po ostatních, nech to plavat, nic jiného nezbude a věř, že čas se o to postará a Ty se opět najdeš.

Jadadla Žádná setkání nejsou náhodná. Mají nám něco říct, něco nás naučit. To nás osvobozuje a posouvá dál. Děkujme za takové zkušenosti. Ty zdánlivě nejhorší nás posouvají nejdál.

sereina » erin No, co mi řekl, když se rozcházel: že to nikdy nefungovalo a že bejt starší tak se vezmem, ale on si mě vzít teď nechce.
Ale co můžu teď soudit: Celkově jsme byli hodně jiný, i když postupně jsem měla pocit, že jsme si našli hodně společných věcí. Já ten rozdíl viděla na začátku, ale on mě přesvědčil, že to je v pořádku, že to zvládnem. Já váha, on beran. Výchova taky hodně jiná. Já mám doma takovou energičtější rodinku, trochu Itálie, ale máme se rádi. U něj rodiče zásadně tahali za jeden provaz a kort před potomkama, nedalo se tam mluvit. No a tak mám pocit, že ho přestalo bavit dělat kompromisy a brát na mě ohledy. A že si chtěl ještě užít. Ale co můžu říct, tak že ty rozdíly jsou fajn, že jsem si hodně rozšířila obzory a prostě jsem to neviděla jako negativum. V hodně věcech mi pomohl a podržel a mám hezký vzpomínky. Ale někdy to bylo dost náročný, snažit se ho pochopit a vyjít s nim. A se mnou asi taky... nejsem lehká povaha - jsem hodně citlivá, nad všim moc přemýšlim. A taky jsem prchlivá a někdy fakt horká hlava.
Hlavně mám pocit, že jsem se za těch šest let sama sobě ztratila. Za to on nemůže. Ale já dřív bývala hodně jiná.

miluška medvídková » Jadadla Jsi úžasná žena!

Jadadla Rozvedla jsem se po 28letém manželství. Je to dva a půl roku a stále ještě zpracovávám, co jsem v parnersví dělala špatně, co jsem nezvládala, abych se toho příště vyvarovala.
To je jedna věc. Mnohem horší je zbavit se závislosti, připoutanosti, o které píšeš. Je jediná cesta, jak se připoutanosti zbavit, a tou je odpuštění. Podařilo se mi odpustit rozumem, trvalo to snad rok? Pomohla mi knížka Radikální odpuštění. Ale odpustit srdcem, to je mnohem těžší, ale důležité. Nezvládneme-li tento náš úkol, tvoří se karma a přechází do dalších životů ...
Přeji Ti, abys to zvládla.

erin mužu se zeptat proč se s tebou rozešel?jak to má on k tobě

Muscari Sama jsem se přesvědčila, že jediný lék je opravdu čas. Tenkrát jsem byla také dlouho "mimo", chodila ven, podnikala akce, ale pořád se mi o něm zdálo, pořád jsem doufala..
Rozchod měl určitě nějaký důvod, zkus si v hlavě přehodnotit, co ti na vztahu vadilo, co tě tížilo, co ti nevyhovalo. Nedělej nic na truc a na krev, nemusíš si hned hledat někoho jiného, on ten pověstný klín klínem vždy nefunguje. Začni myslet na sebe, na tvoje štěstí a spokojenost. Když tě přepadne vzpomínací nálada, jdi běhat, tančit, cvičit,..
Jestli cítíš, že tě myšlenky už tíží přespříliš, zkus třeba psychologa - to pomohlo kamarádce.

U mě to tenkrát udělalo cvak! a bylo zase dobře.:) Každému to trvá jinak dlouho, ale přijde to. Držím pěsti, ať je to brzy!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele alek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nijak, tohle musí odeznít samo. Z vlastní zkušenosti....teď už nemůžeš udělat vůbec nic.
Když jsem podobnou situaci řešila já, dočetla jsem se (a v praxi odzkoušela), že vyrovnat se s rozchodem a odpoutat se trvá 1 měsíc za každý prožitý rok. V případě prvních vážných vztahů nebo smrti milovaného partnera dokonce dvojnásobek. U Tebe to podle této teorie bude trvat rok až dva....neznamená to, že přestaneš žít. Ale že se Ti bude dít (čím dál, tím méně) to, co už se děje.