Anorexie - Diskuze a zkušenosti

Glimmer Man Nejspíš nijak. Ona o pomoc nestojí, takže s tím nic dělat asi nebude. Takže snahy dotáhnout ji k odborný pomoci budou všechny marný.

Ideální by bylo, aby se nad sebou zamyslela, ale to je právě ještě problém, že taková holka už nemá ani moc energie na to, aby fungoval mozek. Navíc, když ji budeš vysvětlovat, jak je mimo a jak je hnusná, tak to brzo nebude tvoje kamarádka.

Ale pokud to chceš zkusit, můžeš si s ní přátelsky povídat a snažit se jí nenápadně (nebo i nápadně) osvětlit, jak se mejlí ve světě a jak má pokřivenou realitu a ideály krásy. Bohužel ji neznám, takže ti nemůžu říct, co na ní zabere a co jí bude dráždit. To musíš najít ty. Můžeš zkusit i šokovou terapii, jako najít 10 kluků, který se jí líbí a těch 10 kluků tam najednou pozvat, aby jí řekli, že ona se jim nelíbí, že maj raději holky, který jsou tak akorát. Samozřejmě si to musíš prověřit a musí to bejt nacvičený, aby tam nějakej mlamoj neplácnul, že se mu takhle kostnatá líbí, to by byl průšvih.

Pokud chceš jít ještě hloubějc do jádra problému, zkus se zaměřit na její vztah s matkou. Klíč bude tam... ač se to nezdá. Ale problém může být kdekoliv, autoritativní vzor, hádky s matkou, slepá poslušnost... cokoliv.

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně. Dítě je podle mě maximální motivace. Taky jsem spoustu skorozávislostí přerušila jen proto, abych byla víc s mláďaty.
Tak mě napadá, pokud dotyčná nemá děti, co takhle partner, který musí ženu přesvědčit, že je úchvatná a že nemusí blbnout, aby ji miloval.

Háňa* » vlcice.33 Jo, asi je to stejné - začne to tím, že se ti to zalíbí.
Já měla štěstí - péče o dítě, navíc, když je s ním člověk sám, to je "tahák" - zřejmě mi toho psychologa nahradil syn, který mě potřebovat

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Máš recht. Mě to připomíná jednu věc, něco podobného jsem zažila s cvičením - dělala jsem kalanetiku a měla po ní úžasnou postavu a nestačilo mi a chtěla jsem víc a víc, až bych nedělala nic jiného, než bych cvičila. Myslím, že něco podobného zažívají i ty nešťastnice, co propadnou plastickým operacím, jedna se povede, druhá..líbí se jim to, jsou v příjemném šoku ze změny a chtějí víc a ztratí soudnost. Te´d jde o to, jak která činnost poškozuje akutně zdraví.

Háňa* » vlcice.33 To určitě. Možná to bylo i věkem. Stalo se mi to až skoro ve 30, což není běžné. Možná už je člověk soudnější nebo já nevím, než v těch 16,17, kdy s tím začne proto, že chce být dokonalý.... těžko říct.
Já neměla zezačátku nějakou posedlost být dokonalá, jen jsem chtěla shodit ty 4 kg, abych se vešla do svých šatů a neškrtily mě džíny - nevím, co se pak stalo. Taky už jsem měla dítě, musela jsem se starat, asi jsem neměla sílu, cítila se unavená, bez šťávy.... možná proto mi to docvaklo.
V každém případě, když už to dojde za nějakou hranici, bez lékařů jde o život

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je hezky popsaný, dovedu si to představit, jak pak člověk jakkoliv dobře míněnou radu, bere jako útok proti své osobě a závist okolí. Já to na vlastní kůži nezažila, ale z toho co píšeš, jde o to, jak tomu kdo podlehne, jak je silný, aby mu to "docvaklo", pokud je znát, že tomu dotyčná propadá, pomůže jen nemocniční prostředí. Viz. moje známá, která tohle předváděla 4 roky, tu před jistou smrtí zachránila jen vytrvala práce psychologa.

Háňa* Měla jsem náběh - nebo nevím, jestli už to byla přímo ta nemoc v necelých 30 letech - vylezla mi váha asi o 4 kg, tak jsem začala hubnout - ale nějak se to zvrtlo a zhubla jsem o 15 kg. Začalo mě to bavit, že to jde. Jenže tenkrát to bylo moc - z 55 o 15 kg...

Ano - v podstatě jsem to cítila jako svoji pevnou vůli - jako něco kladného - že se umím ovládat, a jakékoli snahy kohokoli, do mě něco dostat, jako útok, závist, snahu o to, že mi tu vůli někdo chce nabourat a překazit, protože mi ji závidí. Byla jsem na sebe pyšná, že to dokážu Až teprve, když mě nechali na pokoji, nějak mi to samo docvaklo, že tohle už nechci.

Dneska mám poloviční bulimii - žeru, ale nezvracím

ži.va Pokud je na to hrdá, tak nic moc nezmůžeš...ona si myslí, že to je v pořádku a dokud si to bude myslet, a nepřizná si problém, tak s ní nic nehne... nejlepší by bylo, kdyby šla k odborníkovi, zkušenému terapeutovi...a jinak stát trpělivě při ní, a snažit se ji pochopit a povzbudit...a třeba o tom moc nemluvit....jestliže je na tom "bledě", pak jakákoli narážka v těch pokročilejších stadiech ohledně této nemoci, ohledně postavy a vůbec vzhledu může působit zcela nežádoucím způsobem...protože nemocné je sice tělo, ale především mysl...která má naprosto zkreslené vnímání sebe sama a reality...a pak může i nejlépe míněné rady a věty brát jako útok na svou osobu a uzavřít a zatvrdit se ještě více. Také by bylo vhodné se zdržet i veškerých poznámek, které mohou souviset s hodnocením její osoby...a pokud ona sama s tímto bude začínat, pak odvádět řeč pokud možno jinam, anebo chválit např. oblečení, nebo něco, co udělala. Potřebuje získat vědomí sebe sama, sebevědomí, najít vlastní hodnotu, něco, co ji bude bavit,....

ale jak říkám, chce to odborníka...je tam hodně důležitý způsob komunikace, a pochopení člověka...odkud zhruba se nemoc vzala, protože každá anorexie může mít trochu jiné příčiny...každý člověk bude mít jiné slabiny a jiné formy reakcí...

přeji hodně sil a lásky...všem zúčastněným!