dvaačtyřicátá... - Diskuze a zkušenosti

Tak se světem toulá pocuchaná víra.Vítr se opřel do korun stromů,pohladil šišky borovica pak ji spatřil, snad chtěla domů,snad chtěla dotek, nemá nic.Do vlasů šeptal, osušil slzy,donesl lístek javoru,na nic se neptal, ví, že je brzy,mlčeli v tichém hovoru.Krajem prochází, toulavá, bledá,brouzdá se řekou, potokem,něco ji schází a tak to hledá,dívá se lidem do oken.Dveře se zavřely, okna se stáhly,záclonou šitou na míru,myšlenky umřely, přání si sáhlyna křídla nočních motýlů.To se světem toulá pocuchaná víra,hledá střípky štěstí , kousky lásky sbírá.Vítr se opřel do korun stromů,pohladil šišky borovic,dvorem se prošel, po střechách domů,otevřel kličky okenic.Ukradl peří půlnočních ptáků,snesl jí dárky do dlaní,snad ještě věří na hvězdy z mraků,že plní přání, když padají.Duše se stáhly, srdce se zavřely,myšlenky ve tmě útočí,že by se jí báli, prochází přes stěny,dívá se lidem do očí.Hladí je peřím, bere je do dlaní,tiše jim dýchá na víčka,snad ještě věří, že nejsou spoutaní,že je tu někde cestička.Objímá duši, pohladí srdce,sundavá lesklá pozlátka,snad jenom tuší, umřít však nechcepotichu klepe na vrátka.Tak se srdcem toulá pocuchaná víra,hledá střípky štěstí, kousky lásky sbírá.Tak se srdcem toulá pocuchaná víra,hledá kousky lásky, ještě neumírá.