Jak jsme byli plavat - Diskuze a zkušenosti

„To už je zase podzim?" pronesu, když nastupuji do auta.„Cože je?" podiví se brácha a já jen zašoupu nohama v listí, které se povaluje na podlážce na místě spolujezdce.„Ajó, to. No to jsme chtěli vysát." zazubí se na mě a strčí klíčky do zapalování.Vykouknu z okna. Konečně je tu jaro.Zelená tráva je posetá stovkami různobarevných květů. Naše pětašedesátiletá sousedka si vzala zase o něco kratší sukni a jako nejvhodnější obuv pro vynášení koše se jí jeví luxusní černé lodičky s černobíle pruhovanou mašlí od Chanela.No, nakonec proč ne. Já taky vynáším smetí ve svých nejlepších teplácích.Trochu jsem se přikrčil, třeba nás nezahlédne.„Ahoj, chlapci!" zamává na nás, když se vrací od popelnice.Tak jo. Třeba nemá čas se vykecávat jako posledně.„Kampak jedete, co?" šinula si to přímo k nám. Podařilo se mi stočit okénko dost málo na to, abych jí tím mohl naznačit, že o dlouhé rozhovory nemám zájem.Zastavila se kousek vedle auta. Pravou rukou se opřela o střechu, jen to cvaklo. Nosí na ní masivní snubní prsten, který se nezdráhá ukazovat každému na potkání.Svoje obří prsa natiskla na sklo a přísahal bych, že se pod její váhou auto mírně naklonilo ke straně.„Do bazénu." pokusím se o úsměv a bratr přikyvuje.„Jéj, to bych jela hned s vámi. Bohužel nemám plavky." pokusila se nás navnadit na další plodně pokračující rozhovor.To je mi teda opravdu líto. Představil jsem si ji v plavkách a začal jsem ztrácet barvu. Měl jsem sto chutí se jí zeptat, jestli tu továrnu na výrobu horkovzdušných balónů už zavřeli, nebo proč nemůže sehnat patřičnou velikost, ale raději jsem si to nechal pro sebe.„Tak my už budeme muset jet." rozloučil se bratr a nastartoval.„To víte, já vás přece nebudu zdržovat. A proč s vámi nejedou nějaké slečny?" vrhla svůj zvědavý pohled do potemnělé zadní části vozu.„Tak nashledanou" doneslo se jí místo odpovědi a vyrazili jsme.Na parkovišti u bazénu zbývalo poslední volné místo. Hbitě jsme do něj zapluli a pak si ještě asi čtyřikrát pocouvli a znovu zapluli, než jsme dosáhli optimální pozice.„Parkuješ fakt dobře." pochválil jsem ho a pokusil se otevřít dveře. Nešlo to. Na druhý pokus se mi podařilo vytvořit cosi jako peticentimetrovou špehýrku. To už se ale lak našeho auta otíral o to sousední.No co, tak si vylezu jinudy.Protáhl jsem se na zadní sedadla a vystoupil tudy.Při vstupu do plavecké haly nás obklopil všudypřítomný zápach chlorového desinfekce. Sestoupili jsme po schodech dolů a u okýnka jsem paní v poloprůsvitné halence poprosil o dvoje „hodinky".„A kdyby to šlo, tak někde vedle sebe, jo?" doplnil jsem požadavek.Paní se zatvářila neuvěřitelně „vstřícně" a tak jsme se vydali přes turniket ke skříňkám. Já ke své dvacet osmičce skoro na začátku a brácha ke dvě sta padesát šestce na druhém konci.Jo není nad kouzelné slovíčko.„Asi, žes neřekl prosím..." odtušil brácha, když jsme se opět sešli před vstupem do bazénu.Musím říct, že kdyby mělo dojít na kouzelná slova, tak umím jen abrakadabra a to by tu paní asi moc neobměkčilo.A tak jsme vyrazili. Prošli jsme pánskými sprchami a vylezli ve veliké hale, kde se to jen hemžilo spoustou malých dětí a dospělých.„Nepůjdeme nejdřív do toho dětskýho? Tam je prej teplejší voda." navrhl Radek.Osobně pochybuju o tom, že to těm prťajzlíkům speciálně dohřívají.A když jsem zahlédl úlevný výraz jednoho caparta v rukávcích, který zrovna nehnutě ploval na hladině dětského bazénku, bylo mi hned jasné, proč je ta voda teplejší.Takže jsme zamířili rovnou do plaveckého.Zatím co jsem křečovitě v rukou svíral nerezové schůdky a pomalu se za drkotání zubů nořil špičkou levé nohy pod vodní hladinu, zahlédl jsem, jak se kolem řítí potenciální hrozba mé pomalé, otužovací kůry.Než jsem stihl něco říct, tak se odrazil a poslední, co jsem zaslechl před tím, než mě ta ledová voda zlila od hlavy až k patě, bylo monstrózní šplouchnutí.Miluju ohleduplné lidi.Několika tempy jsem připlaval ke kraji a zahájil rozhovor k tématu.„Hele. Věděl jsi, že se v jednom bazénu rozhodli použít takovej přípravek, kterej obarvuje moč na červeno? Chtěli ho večer po zavření bazénu nalít do vody, aby to prozrazovalo každého, kdo do ní čůrá."„To je super, ne? A jak to dopadlo?" zajímal se Radek.„Inu, večer to tam teda nalili a bazén se okamžitě proměnil v červenou lagunu."„Fůůj." procedil mezi rty a vydal se plavat na druhý konec.Já ho následoval.Hlavně v klidu. Pravidelně -NÁDECH- a -VÝDECH-. Týjo, tobě to jde. A teď ještě sladit tempa rukama a nohama. Fájn, to by šlo.VŽŽŽM ČVÁÁÁCH!Ty vole! Glo, co to?Rozhlížím se kolem a popadám dech. O chvíli později se zvedla nová přílivová vlna a kolem mě se svižným tempem prohnala kosatka. Tahle dáma ve středním věku měla na sobě černé jednodílné plavky s bílými pruhy po stranách.Nevycházím z úžasu.Po chvíli se vracím zpátky ke své promyšlené plavební taktice. Přede mnou plave -nutno podotknout, že v porovnání se mnou dost nahodilým stylem- jakási malá holčička.Ano, je to tak. To dítě, patřící do malého bazénku, kde by se spolu se svými vrstevníky mělo podílet na prohřívání vody, se tu plácalo přímo mně před nosem.Doplaval jsem na druhý konec.„Nechceš jít radši na chvíli do vířivky?" navrhnul jsem Radkovi a ten souhlasil.Už když jsme se tam blížili, se mi zdálo cosi v nepořádku. Moje obavy se potvrdily, jakmile jsme definitivně dorazili na místo.„Tam se snad louhujou samý trilobiti!" popsal jsem situaci, pozorujíc stále narůstající množinu důchodců, kteří se rochnili v horké, vířící vodě.„Tak co sauna?" nabídnul další variantu.V sauně to nebylo o moc lepší. Nejen, že tam nebylo skoro k hnutí, ale na mě vyšlo akorát tak místo na stání poblíž čehosi, co chrlilo tu horkou páru přímo mně na nohy.Po pěti minutách jsem si připadal jako spařený vodňanský kuře a tak jsme se vydali do sprch.Ve skříňkách jsem si vyzvednul ručník a sprcháč. Drkotajíc zuby kvůli rozdílu teplot jsem se s husinou, která by mohla směle kandidovat do Guinessovy knihy rekordů, začlenil do hloučku sprchujících se osob.Plavky dolů a rychle pod sprchu s teplou vodou. I přes zvýšené tempo svého počínání jsem neunikl několika párům zvědavých očí, které na mě upíraly svoje soucitné pohledy.Nojo, je mi zima, jasný?! Jinak to není tak hrozný.Rychle jsem na sebe pustil proud teplé vody a vzhledem k tomu, že zírat v pánských sprchách na cízího sprchujícího se chlapa se v našich končinách považuje za známku homosexuality, jsem byl po chvíli ušetřen dalšího okátého očumování.Rychle jsem se namydlil, osprchoval a vyrazil, zabalený v ručníku, zpátky ke skříňkám.Jo a ještě něco vám řeknu. Když takhle všichni vočumujou, tak já budu taky vočumovat! Vedle mě se sprchoval chlápek, ale u toho nebylo nic vidět, poněvadž mu jeho pivní převis končil někde nad koleny.Od skříněk jsme se vrátili zpátky k té milé a ochotné paní, vrátili jí „hodinky", ona nám vrátila přebytek peněz a vyrazili jsme na cestu k domovu.Občerstveni novými zážitky, osvěženi studenou vodou, spařeni v přecpané sauně a plní optimismu.V autě jsem raději zůstal sedět na zadním sedadle, šoupal nohami v podzimním listí a tvářil se neskutečně spokojeně.