Vrstevnice opouštějí svá místana pahorcích vídáš siluety stát...Lišky po jejich bocícha ticho zimních plání...A když Ti pak jedna - znenadánískočí pod kabát,stulí se v srdci,kožichem tě hřáTy - v tmáchstále tápeš - po setkání?Smaragdové oči lesa zavírají víčka korunám stromůStojíš a mlčíšv úžasu padlých vrstevnic času...Krajinou táhne sametové roucho tmyJe čas psát křídou na nebemléčné písmo runJe čas napít se vínaneoslepnout pýchouČas nahmatat pulz- jitru kouzelníkůkdyž se vracíš Domů...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)