Myšlenky muže - Diskuze a zkušenosti

Nesměle vstoupila a rozhlížela se po místnosti. Představovala si čarodějku dost jinak. V křesle seděla velice příjemná upravená žena, přes ňadra jí splývaly rozpuštěné vlasy a ona cítila z jejího pohledu cosi nádherného a něžného . Mlčky se usadila v protějším křesle a sledovaly se navzájem.„Potřebovala bych se poradit“, začala opatrně, „víte… zajímalo by mě rozumět trochu lépe mému muži…“ Žádná odpověď, jen ten laskavý pohled. „No, zajímalo by mě o čem přemýšlí, znát jeho myšlenky a tak…“Dlouze se na ní zadívala než odpověděla: „Děvenko, nůž je moc užitečná věc, ale nepatří do ruky dětem. Je to velice nebezpečné. Varuju tě. Běž domu, dej si meduňkový čaj a pěkně se vyspi.“„Nejsem žádné mimino, zvládnu to, moc mi na tom záleží, zaplatím, co si řeknete…“„Děvenko, tady nejde o peníze, ale o tebe, ale jak chceš. Splním tvé přání, dám ti čaj, po kterém se budeš pět minut smět toulat jeho myšlením, pak se vrátíš. Jestli budeš chtít, tak ti zodpovím tvé otázky, maximálně ale tři a pak půjdeš pěkně domu a dáš si tu meduňku.“ Zatímco mluvila, cosi nalévala do hrnečku, míchala a pak jí podala. „Vypij to, pak se pohodlně opři a zavři oči.“Ocitla se v jeho hlavě v jakési tmavé chodbě, rychle se rozkoukávala a už stála před dveřmi s číslem jedna. Nedočkavě vstoupila a viděla jeho kancelář. Seděl u počítače, souběžně ho viděla jak něco zapáleně řeší s kolegou a také jak laškuje s kolegyní. Zavolala na něj a zamávala, ale vůbec si jí nevšímal, jako kdyby neexistovala. Mávala dál a lehce ji to znervoznilo. Uvědomila si ale, že čas běží a zabouchla dveře a vrhla se na další místnosti. Našla zde jeho volejbal a kolo, šachy i hokejové přenosy, auto i motorku.Ale jako zvědavá žena spěchala ke komnatě číslo třináct. Narazila však na zamčené dveře. Zoufale se je snažila otevřít, ale držely pevně. Chtěla do nich vrazit s rozběhem a vyrazit je jak to vídala ve filmech, ale poodstoupením si všimla, že vedle nich visí na zdi klíč. Odemkla, vešla a nestačila se divit. Čekala, jak se domnívala, úplně vše, ale takový brajgl ne. Byl to neuvěřitelný kontrast k předchozím místnostem. V oblacích kouře, vždyť nikdy nekouřil, napadlo ji, doslova v mlze, se prodírala místností, zakopávala o polonahé ženy, které nestoudně vystrkovaly obliny nahoře i dole, mezi tím se povalovaly zbytky jídla a pití… Viděla ho, jak leží v botách v posteli, otírá mastná ústa do peřiny a téměř slintá při pohledu na ty coury. Některé vůbec neznala, v některých bohužel poznávala své kamarádky. Dopotácela se zpátky ke dveřím a důrazně zabouchla.Venku uviděla schodiště nahoru. Vyběhla na nádhernou velikou prosluněnou terasu. Na jedné straně se zvedaly hory, na druhé hučelo moře, uprostřed palmy a pod jednou ve stínu spal spokojeně on…. a v tom její čas vypršel.„Zajímalo by mě, jak je možné, že jsem tam nikde v jeho myšlenkách nebyla já?“„Ale ale, děvenko, byla jsi tam. Pod tím vším je ještě jedno patro vyhrazené celé jen a jen pro tebe.“„Ale proč jsem tam tedy nikde neviděla schody dolu?“„Protože, děvenko, tam takové schody nejsou. Nechodí tam. On ví, že tam jsi a víc to neřeší.“„Ale vždyť spolu probíráme spoustu věcí, vychováváme děti, jezdíme na dovolenou, milujeme se, což on při tom na mě nemyslí?“„Ne, děvenko, nemyslí. Většinou při tom nemyslí vůbec na nic a občas, ale to je celkem zřídka, myslí na sebe.“„A má mě tedy vůbec rád?“„Ale, děvenko, to už je čtvrtá otázka. Měj se pěkně a nezapomeň si uvařit tu meduňku…“